Klub poslední naděje

Oscarovka bez typických neduhů (vrzající prkna, sterilita, nuda), svým přístupem ne nepodobná jinému filmu s kovbojem v hlavní roli. Žádné seriózní ubrečené drama či napravování homofobů se nekoná, Ron Woodroof není hrdina (a zůstává zalíbeníhodným kreténem) a šlape to kupředu bez cílené kritiky systému. Super. (21.01.2014)

Nezávislá americká filmárčina z rodu Leaving Las Vegas či Boys Don’t Cry, stojaca na zaujímavej outsiderskej postave a jej bravúrnom hereckom stvárnení. Uhraničivý filmový zážitok, ktorý vás chytí a nechá zvedavo hltať každú scénu, dopodrobna skúmajúcu osobnosť hlavného hrdinu. Premena McConaugheyho Rona Woodroofa z arogantného šovinistického rednecka v chápajuceho a zúfalého, ale nevzdávajuceho sa bojovníka nielen za svoj život, je pre mňa najsilnejšou charakterovou štúdiou za posledné roky. Tvorcovia filmu sú skromní, minimalistickí, nespoliehajú na herecký excentrizmus či technické a vizuálne vylepšováky, sústredia sa len a len na rozprávanie príbehu tými najklasickejšími prostriedkami. Otvoreným a citlivým prístupom k téme. Fantasticky napísané i zrežírované. Woodroof je morálne presný opak Jordana Belforta a Leonardo, obávam sa, proti Matthewovi nemá u Akadémie šancu. (29.01.2014)

O tom, jak zbohatnout na AIDS. Měl jsem trochu problém s vláčným dějem, protože když z vás vyprší nadšení z té originální postavy a poté z té podnikatelské linie zjistíte, že tam už toho vlastně moc nezbývá. AIDS totiž nakonec stejně nevyléčí a ženu a kupu dětí už si taky pořídit nestihne, takže mi přišlo, že to plyne odnikud nikam. Není to žádná uslzená chcojka, ale myslím si že i přes skvělej výkon McConaugheyho ten film stejně zapadne a do roka si na něj nikdo nevzpomene. (05.08.2014)

Jako jedna z pokusných krys kapitalistického zdravotnictví si dovolím tvrdit, že důležité je nemoc hýčkat, hrát si s ní, něco na ní vydělat a udělat vše pro to, aby se pacient neuzdravil. Proto se léčím sám a Ronovi Woodroofovi jsem přál každý den života navíc, aby to těm farmaceutickým šmejdům a úplatným asociacím pořádně znepříjemnil. V této rovině u mne snímek vyhrál, ale jinak mne příliš nebavilo sledovat nemocného rodeadora a zatepleného feťáka v souboji s šikovně rozestavěnými větrnými mlýny, jejichž lopatky by spolehlivě umlátily i dva zdravé jedince zastupované neporazitelným JUDr. Sokolem. (29.10.2014)

Kolega ScarPoul má pravdu, chýba tomu silnejšia scéna. Predstavoval by som si niečo na štýl Crashu, niečo čo by sa vrylo do pamäti a už nezmizlo, niečo ako keď sa dve natoľko odlišné postavy Leta a McConaugheyho objali... Takýchto scén tu ale pre civilný prístup, moc nie je. Paradoxne, práve to vlastne dosť pomáha (keď sa nedokážete stotožniť s transvestitom, ani homofóbom), keď to celé vyzerá ako skorodokumentárna realita. Veriť sa tomu dá, na úkor emócií, čo je po Valleého maximálne preexponovanom predošlom filme, iba dobre. Ale na oscary by som zas nevidel, aspoň ja by som takto neosobnú látku oceniť nechcel, ani nedokázal. (07.02.2014)