Sirotčinec

Za posledných x rokov ma najviac vystrašili Tí druhí, REC a Diablova chrbtica. Ako to tí Španieli robia? Sirotinec až taký strašidelný nie je, ale rozhodne vie pracovať s "tušením skrytého" a v niektorých scénach spoľahlivo skrúca žalúdok a vyvoláva zimomriavky. Dejovo je síce otrepaný a zdanlivo predvídateľný, no príjemne nepríjemná pointa, herecké výkony a celkové spracovanie ho posúvajú kusisko nad priemer. V rámci súčasnej hororovej tvorby veľmi dobrý kus. 7/10 (09.07.2009)

Já nezestárnu…jako moji nový kamarádi…. Dětské hry. Bože.. MILUJI duchařské horory!! Napětí nastupuje od počátku a přesto, že se není čeho bát, nejsem v klidu. Tam je den (u mě noc) a přesto mi přeběhne mráz po zádech! V NOCI BY NIKDO NEMĚL CHODIT SÁM – chce se mi zvolat! To ale všichni víme. Já navíc i to, že domov bych si z bývalého SIROTČINCE neudělal. Jednoduše shrnuto: tak nějak si to představuji, zvlášť když představitelka hlavní role B.Rueda je výborná. Bohužel finále, které se nese v duchu překvapivých konců (ve kterých má každá nová pointa cenu zlata) ovlivňuje mé konečné hodnocení. Je to mezi 3* až 4*. Ale vzhledem k tomu, že když jsem se ubíral ke spánku a měl jsem divný pocit že nejsem sám, jdu výš. Jeden totiž nikdy neví… (06.09.2008)

„Keď sa na nejakom mieste stane niečo strašné, často zostane stopa. Zranenie. Ktoré slúži ako uzol medzi dvoma časovými líniami. Je to ako donekonečna sa opakujúca ozvena. Čaká, kým ju niekto začuje.“ Fantastická Belén Rueda, fantastický Guillermo del Toro. Nebyť nich (a inteligentného režiséra, nepopieram), bol by to duchársky priemer, akých sme videli STOVKY. Lenže práve cit pre atmosféru a rozumné potláčanie prvoplánových bu-bu-bu scén má za následok, že SIROTINEC je veľmi smutný a krutý melancholický horor o matkách a ich deťoch. Aj ostatní herci sú výborní (ako diváka, ktorý videl stovky podobných príbehov, ma vždy poteší, ak manžel nie je hlupák, ktorý svojej manželke v ničom neverí a pri prvej možnej príležitosti ju posiela do blázinca). Hoci by to predsa len mohlo byť TROŠKA kratšie, vždy je radosť pozerať „neambiciózny“ horor, ak sa vydarí. Hoci snímka pojednáva o mimoriadne krutých veciach a končí sa pomerne brutálne, koniec je vlastne veľmi silný, dojemný a nádherný. Guillermo del Toro SIROTINCOM uzatvára svoju voľnú trilógiu „o deťoch a ich fantáziách“ (DEVIL, FAUNOV LABYRINT). (29.07.2010)

Podobne ako viacerí pozitívne zasiahnutí komentujúci, aj ja oceňujem jemnú duchárčinu bez potreby zbytočnej brutality a triviálnych vybafnutí. Čo ma v porovnaní s nadšencami až tak nezasiahlo, bol nielen prepraný námet, ale aj úzko s ním súvisiaca konečná pointa a záver, ktoré som už nejaký čas očakávala. Áno, tento film si treba vychutnávať a nechať si behať mráz po chrbte... a keby som sa nebola chvíľkami nudila, lebo som chcela trochu pridať tempo a príbeh posunúť, keby ma vyvrcholenie bolo viac prekvapilo, určite by som aj ja dala 4*. Lebo atmosféru a emocionálnu silu to naozaj má. (29.06.2009)

Něco, co mě úplně minulo v případě Faunova labyrintu, mě dostihlo v Sirotčinci. To křehké napětí mezi dětským světem, intimním rodinným dramatem a iracionální vírou ve svět "za naším světem" tu funguje brilantně, i proto, že Bayona navozuje atmosféru přesvědčivě, lehce a s nutnou porcí pomrkávání nad "pokleslostí" téhle tak trochu viktoriánské historky. Někdy mu ujede ruka luxusně (epizoda s bábou, co to dostane do ksichtu, frenetické pátrání po synkovi, provázené odstřihy na bouřící moře - není ten film španělský?), většinou je ale velmi uměřený a chytrý - pomalé jízdy kamery na fungují mnohem lépe než prudké střihy. Sirotčinec jsem si zamiloval, včetně závěru, kde popravdě taky mohl někdo jemně střihnout. (30.01.2013)