Režie:
Karel PokornýScénář:
Božena FixováKamera:
Alois NožičkaHudba:
Petr MandelHrají:
Sylva Sequensová, Věra Galatíková, Jiří Vala, Simona Stašová, Nataša Gollová, Michal Nesvadba, Jarmila Švehlová, Arnošt Faltýnek, Veronika Freimanová, Zdena Hadrbolcová, Monika Hálová (více)Obsahy(1)
Všichni víme z vlastní zkušenosti, že období dospívání dětí přináší rodičům plno starostí, napětí trampot i vzájemného míjení. O tom, jak to bylo v jedné obyčejné, početné rodině, vypráví dnešní televizní inscenace z roku 1978... Mladá dívka, Hanka (S. Sequensová), vyrůstá v harmonické rodině (matka – V. Galatíková, otec – J. Vala, svérázná sestra – S. Stašová a babička – N. Gollová). Přesto přestane těsně před maturitou chodit do školy, protože se zamilovala do Oty (M. Nesvadba). Rodina se ji snaží přimět, aby dokončila školu, ale Hanka má svou hlavu. Je přesvědčena, že má právo na vlastní rozhodnutí. Chce se hned vdát a odejít z rodiny. V hádce dokonce matce vyčte, že se více stará o děti v nemocnici než o vlastní a že má pocit, že do téhle rodinu už ani nepatří… (Česká televize)
(více)Recenze (12)
Scénář je natolik plytký, že nenabízí mnoho možností ani zkušeným hercům. Ještě že je zde i Gollová, která si přesto našla prostor, aby ze své babičky udělala hlavní postavu. ()
Tam, kde jeden nemá čas pro druhého bývá neveselo. Je vlastně škoda, že tvůrci tento citlivý, závažný problém, tedy vztah mezi dospívající dívkou a zaneprázdněnými rodiči, nechali vyznít do ztracena, s palčivým pocitem frustrace a nejistoty. Není divu, že i zkušení herci odbyli své postavy křikem či starou manýrou, s výjimkou Nataši Gollové v roli laskavé a chápající babičky, která mezi tím vodopádem výčitek proplouvá s grácií a nadhledem. ()
Nedávno jsem zhlédl příběh podobného ražení (Namátková kontrola), dokonce opět s chlapcem hraným "tyčkou" Nesvatbou. Starostlivá matka, chápající otec, rebelující dcera, tentokrát navíc babička a sestra v jedné domácnosti. Obsazení filmu je povedené, jenže příběh občas postrádá logiku a ke konci se sesype, byť je závěr milosrdný. ()
Jako by autor nevěděl co chce sdělit... ()
"Je možný, aby se narodilo úplně normálním, docela přijatelným rodičům totálně praštěný dítě?" Vcelku "přijatelná" televizní incenace o trampotách v jedné rodině s dospívající dcerou, jen je to celé na jednu stranu možná až moc rámované jako komedie (včetně vtipné postavy babičky v podání Nataši Gollové), zatímco ten konflikt mezi matkou (Věra Galatíková) a dcerou plný křiku je až moc vypjatý. Co jsem tedy nějak moc nepobrál, je, jak děj této inscenace souvisí s jejím názvem. ()
Ja si presne pamatuju z detstvi, jak jsem tyhle inscenace a TV hry a filmy nemel rad. Dneska se na to kouka clovek uplne jinak. Galatikova byla skvela herecka a zde ji sekunduji nemene zkuseni a dobri kolegove. Komickou figuru zvlada Stasova a pubertaci jsou proste pubertaci. Za me velmi mile prekvapeni. Film ze zivota. ()
"Ale slušný lidi se s rodičema neroscházej..." A tohle televizní drama bylo více než slušné. ()
Pekná, výchovná čs. rodinná dráma o problémovom vzťahu medzi dcérou a matkou. Film má čo povedať aj do našej doby. Odporúčam. ()
Hudba a vůbec začátek nás směruje ke komedii, ale pak se z toho vyvine silné drama s neustálými hádkami a řevem jednoho po druhém. Přesto je to poměrně zajímavé, leč podruhé bych na to nekoukal. ()
Herecky to zázrak není, ale scénář a námět se docela povedl, stojí za zhlédnutí a zamyšlení. Hodnocení: 60 % ()
To je tak, když se ratolesti od útlého mládí pořádně neřežou! Tady to samozřejmě nakonec dopadlo dobře, protože se jedná o výchovnou záležitost. Scénáristicky celkem povedená inscenace, o něco hůře (afektovaně až protivně) zahraná. Galatíková ve své typické roli. ()
Výborná nadčasová inscenace, kde více září už tehdy výjimečná Simona Stašová, než její televizní sestra Sylva Sequensová, která má hlavní roli. Velký prostor zde dostala také Nataša Gollová v roli babičky. Role chápavého tatínka se skvěle zhostil ale i Jiří Vala a samozřejmě starostlivá maminka Věra Galatíková. Její krásný méně obvyklý účes na plese, to musíte vidět... Překvapila mě také jímavá hudba Petra Mandela. Opravdový archivní skvost, kterých z té doby zase tolik není! ()