Cesta do lesa

Tak nevím. Nevím proč se tohle filmové dílko má řadit do kategorie "komedie". Též nevím, čemu jsem se tam měla smát ? Zda té zrzavé nevychované a přemoudřelé teenežerce, nebo těm olezlým chlapským srandičkám ? Ano, byla to ukázka z dnešní doby porevoluční.... ale proboha ! Po tomto masakru už máme 24 let a doba je čím dál tím nepochopitelnější, drzejší a smutnější. Zkrátka : potřebovala bych k tomu filmu letákového průvodce, který by mě upozornil v kterém místě se mám smát. Nezasmála jsem se (byť se zdvořilosti k autorům) ani jednou. Dvě * dávám opravdu jenom ze zdvořilosti k autorům. (14.04.2014)

TENTOKRÁT S LEHKÝMI SPOILERY! Takto odfláknuté pokračování, v celku idylického prozření jednoho programátora v přírodní filosofii, jsem opravdu nečekal. Během filmu jsem nabyl neoddiskutovatelného dojmu, že režisér Vorel nenechal experimentování s přírodními "drogami" jen na filmových postavách a celý snímek dal dohromady též ve stavu intoxikace. Naneštěstí ho ještě napadlo vzít do ruky kameru a nějakým nešťastným způsobem si nejspíše zablokoval funkci zoom. Jak jinak si lze vysvětlit dosti otravné snímání herců z bezprostřední blízkosti v podstatě po celý film. Jestliže se takto odehrávají skoro všechny (ještě navíc dost infantilní) dialogy, je pro mne velmi složité těžké film nadále stravovat. Ani za dvanáct let bohužel T. Vorel nenabyl sebemenšího dojmu, že se jeho filmově protlačený potomek před kameru vůbec nehodí, a tak si můžeme užívat jeho monotónní projev, který by se při gigantické troše dobré vůle dal nazvat hraním. Bezduchý scénář, zoufalý humor sázející už i na vulgarismy a postavy, které jsem vážně nepobral (dementně se projevující Anyn spolužák). Postava samotné Anyny je pojata jako roztoužená, nezletilá Alenka, hopsající bosky po pohádkovém lese, ve kterém si lze popovídat s lesními zvířátky, ochutnat psychotropní plody přírody, ale také potkat zlé loupežníky, kteří si zde hrají na...no, asi to měli být Trampové, že pane Vorel?? Alenku Anynku ovšem zachrání statečný princ, tedy lesník, kterého před tím ale vůbec nemusela. A jak to tak v pohádkách bývá, i ze začátku nabručení rodiče nakonec na svatbu přišli. Reálnou část jsem moc nepochopil. Stíhání rodiny Maráků vyznělo do nikam. Hm, odsoudili nás k peněžitému trestu, budeme se muset zase odstěhovat, hm...tak naše nezletilá, těhotná dcera dostala nečekané peněžité věno, tak tu teda zůstaneme. Osobně si myslím, že samotný "herecký" projev Tomáše Vorla v jeho filmu, (tedy asi ony čtyři záběry) dokonale vystihuje jeho uchopení tématu. (12.04.2014)

Zmiešané pocity. Strieľanie zvierat je údajne vyrobené 3D animáciou, takže to sa ešte dá, ale s upadajúcou Anninou prirodzenou odhodlanosťou pre ochranu lesa a pre vegetariánstvo, bol film menej veselší. Ona bola taká podarená v prvej polovici filmu, škoda, že tam bol ten poľovník. Bola mi sympatická celá jej rodina. Ich odpor k mestu som cítil celou dušou. Atmosféra podlesnej dedinky bola príjemná, upokojujúci pocit z lesného prostredia ma hrial ešte dlho po dopozeraní. (17.12.2014)

Cesta do lesa mě utvrdila v tom, že nesnáším myslivce a všechny filmy o nich, které je ukazují v rádoby dobrém světle. Jsou to vesměs typičtí vesničtí čecháčci - pupkatí strejci, pro který je vrchol blaha a kultury, když si sednou v hospodě k pivu, ogrilujou divočáka, sežerou ho a zlijou se do němoty. Tfuj. Tady se naštěstí otázka myslivosti příliš neřeší a když už, rozhodně ne v dobrém. Divoženka Anyna je krásná holka, dokonce i mně se na ni hezky kouká, a ten trouba mysliveček je tu tak roztomilej blbeček, že nikoho ani naštvat nemůže. Neříkám že schvaluju tenhle alternativní životní styl, ale rozhodně mi nevadí - ti lidi žijí poctivou prací a mají vše, co potřebují... a to, že nepotřebují televizi, bary nebo super auta, to je druhá věc - jejich věc. 68% (05.12.2013)

NO. Sice je to jakýsi závan nové energie do českého filmu, který cením a tato energie se mi líbí, ale bohužel nápad není vše. Zpracování filmu je věc druhá a neméňě důležitá a v tomto případě se zdá, že režisér a kameraman příliš nevnímají, co filmové řemeslo opravdu znamená a jakou má sílu a důležitost. Vezměme si kameru. Na mnoho Vorlových šílených groteskních komedií se sice může tento styl kamery někdy i hodit, ale pro tento film to opravdu nebylo vhodné. A pokud máme ve filmu nejčastějším záběrem, detail obličeje, ještě navíc použitý s lehce vypouleným objektivem, takže často obličeje jaksi trčí dopředu, a to navíc komponované doprotřed obrazu, není to hezké a nekouká se na to dobře - půlku filmu aby zabíral obrovský obličej ve středu filmového plátna?!?!? No řekněte sami. Kamera na jeřábu lítá sem a tam a pojem "výrazové prostředky filmu" je pojmem zcela neznámým. Pohyb kamery je tedy úplně mimo, nepodporuje příběh a je matoucí. Třeba si hned vzpomenu na nájezd do detailu na zoranou hlínu, kde bychom čekali samozřejmě vypointovaný závěr, třeba že tam traktor vyoře nějakou mrtvolu nebo poklad, ale to se samozřejmě nekoná! Jistě, píši s nadsázkou, ale kameraman tohoto filmu, neví zprominutim o řemesle nic. Scénář je navíc jakousi skládankou příběhu, není to pevný koncept, můžeme půlku filmu vyházet a pořád to bude mít stejný konec a všechno bude jasné! Příběh se nezboří! A proč?! Protože příběh vlastně není! Je to prostě až jakýsi "hraný dokument" o životu na venkově dnešní doby, práci myslivce a především, což je na filmu také to nejlepší, o svobodně smýšlejících lidech, kteří vnímají, kde žijí - ano na planetě Zemi a žijí na ní s úctou, klidem a radostí. Za to velký plus. A abych nezapomněl, hudba je zdařilou stránkou filmu a pomáhá vytvořit jemnou lesní atmosféru, zdůrazňující krásu přírody. (16.10.2012)