Sesterstvo putovních kalhot 2

Bylo sice nečekaně příjemné setkat se znovu s Tibby, Bridget, Carmen a Lenou, bohužel jim tentokrát tvůrci nedokázali nabídnout dostatečně zajímavé příběhy. Jedinou výjimkou je Bridget, která si vynahradila promarněnou šanci z jedničky jednoznačně nejlepším a pocitově nejsilnějším příběhem, který mě, částečně z osobních důvodů, oslovil mnohem víc než všechny ostatní. Ty totiž nebyly ničím jiným než banálními a téměř "harlekýnsky" jalovými historkami, postrádajícími sebemenší stopu originálity nebo čehokoli, co by se dalo označit jako zajímavé. (08.07.2011)

Kvalitativně na úrovni jedničky. Oddychová komedie s dramatickými prvky, která rozvíjí zápletky z prvního dílu a co víc, nepůsobí to jako nastavovaná kaše, ale jako opravdu přímé pokračování. Tentokrát mi ale všechny 4 zápletky přišly rovnocenné a bavily mě. Třetí díl bych klidně uvítal, klidně i bez kalhot (bez dvojsmyslu). (13.12.2016)

Chtěl jsem dát 3*, jakože to není tak špatné, ale asi to nechám takto. Evidentně se to snaží nabrat na "úspěchu" prvního dílu, který podle mého nebyl tak zlý. Ale příběh, pokud se tomu tak dá říct, je absolutně nijaký až trapný. Každé z našich hrdinek si všímají jen hezouni a kulturisti. Bloncka, která minule byla schopna akorát kopat do balonu teď bude šířit rodinná moudra apod. Holky se chovají jako malá děcka, dějovky jsou trapné a nulové. Snaží se to hrát na romantiku, city a moudra ze života, ale je to spíše trapná pohádka pro malé holky.... Škoda... (12.06.2012)

Je to plynulé pokračování jedničky, ale o level výš. Holky jsou starší, ale jen o trochu, a i jejich starosti už jsou o trošku zajímavější. Nejvíc se mi líbila Carmen, která se dostala k divadlu. Dost to připomíná Sex ve městě. Závěr dává naději, že třetí díl už natočen nebude, což by bylo víc než rozumné. (21.08.2011)

Nemůžu si pomoct, ale mám pro tyhle sympatický holky a jejich příběhy jakousi nepřekonatelnou slabost. Slabost a pochopení pro všechno, co prožívají, co cítí, co vyjadřují, jak jednají, čím procházejí... Neznám původní předlohu, ovšem autorka se očividně dobře vyznala ve vnitřních stavech dospívající duše a jejích typických i netypických pocitech, kterými je člověk v konfrontaci s různými situacemi zaplaven. Film zručně servíruje jednu přívětivou scénku za druhou, z níž postupně skládá celkovou atraktivní mozaiku směřující ke zdárnému konci společného příběhu, a i když místy lehce sklouzne k poněkud okaté sentimentalitě a situační narafičenosti, dá se mu to s klidným svědomím romanticky oblažené duše odpustit. Poslední scéna filmu, v níž holky zahučely do vody, se spontánním výbuchem smíchu Americy Ferrery, který zaručeně neměla ve scénáři, prozrazovala, jak si samy museli natáčení srdečně užít. (16.02.2010)