Warcraft: První střet

Je obdivuhodné, že příběh filmu vychází prozatím pouze z prvních dvou her z roku 94 a 95 a přesto dokáže rozprostřít poměrně zajímavý a "kompletní" fantasy svět plný síly a magie. Události jsou brány tak trochu letem světem, je toho opravdu hodně, a tak se nelze vyhnout určitému zjednodušování (nečekejte tedy druhého Pána prstenů). Je chvályhodné, že vždy když má film tendenci sestoupit k béčkovosti, okamžitě přijde něco, co jej pozvedne zpět. Jinými slovy i na takto "prostém" příběhu dobra a zla byl odveden velký kus poctivé scenáristické práce, který navíc vytvořil perfektní zázemí pro další dil. Co se týče akčních scén, zůstávají taktéž o krok za Pánem prstenů, avšak vizuálně jsou dost chytlavé. A vůbec, celé prostředí je skvěle propracované. Sečteno a podtrženo, konečně herní adaptace, na kterou mohou být hráči pyšní. 7/10 (11.06.2016)

Pro me vcelku prijemny prekvapeni, po tech miliardach odkladu jsem cekal daleko vetsi pruser. Pribeh sice neni buhvijakej, ale je proste v duchu hry, takze je vlastne naprosto dostatecnej, ono ostatne castokrat to vypada, ze spis clovek sleduje nejakou in-game animaci a kolikrat na me padla nostalgie a zavzpominal jsem, jak jsem kdysi Warcraft paril, nektery zabery fakt jako kdyby vypadly ze hry. Coz podporujou taky fajn triky, samozrejme sem tam se neco ne uplne vyladenyho najde, ale nic co by rusilo. Co se tyce hercu, ne ze by hrali spatne, jen tak nejak nemaj dostatek charisma pro svoje role, ale opet, nic, co by vylozene rusilo. Hlavni problem filmu tak vidim v hudbe, ta neni dostatecne chytlava, aby podporila film a dala bojovejm scenam, nebo naopak tem klidnejsim nejakej vetsi naboj, takze i kdyz film odsejpa docela svizne, obcas zacne lehce nudit. No a druha vec, co mi vadilo, je az prilisny zamereni na to, ze mame jakoby prvni dil, nic moc se neuzavre, je to jen takovy povrchni seznameni se svetem a postavama a uprimne bych byl dost prekvapenej, kdyby jsme v nejblizsich letech nejaky pokracovani videli. Ale i tak to da solidni 4*. (06.04.2018)

A začíná to tak krásně. Krutohustá, demagogickým čarodějem vypláchlá orcká Horda, udělaná tak, že se z toho každý funoušek Majt end medžik musí probudit s totálně ulepeným pyžamkem, příznačně ve své zhovadilosti vyžrala a zplundrovala vlastní zemi, tudíž se chystá k migraci do kulturního a kultivovaného světa. Co mi to jen připomíná?! Nicméně, po takovém úvodu si člověk ve slastném očekávání málem podvědomě začne epicky leštit palcát a v hlavě mu duní Emrld sórd. Pak ale, KURVA!!!, ta banda nemilosrdných orkamedánů zaútočí na Dyznylend! Palcát je rázem gumový a mezi ušima rezonuje YMCA. V čele toho Mumulendu, obklopen partičkou vyhřátých řytířů, jako vystřižených ze speciální jednotky nemilosrdných zabijáků otylých lesních víl, hrdě stojí brutálně vymydlený homokrál, dobrý akorát tak k tomu, aby rachitickou ručičkou poplácal Sněhurku po zádech a pomohl jí tak vychrchlat z průdušnice zaskočené jabko. O nic víc hetero na tom není ani jeho první genitál Ragnar, který jen trochu smyl vikinský bordel, navlékl přihřátější brnění od Benetonu, ale jinak se dál konstantně culí jak Medvídek Pů a ani si nemusel oholit to vypelichané lůno sedmdesátileté důchodkyně, co si tak pečlivě vypěstoval na bradě. Takovou kohortu teploušů by Horda za normálních okolností smetla jen svým smradem, nebýt vyměklého, altruistického a tolerantního klanového náčelníka Vinetrola a afroorcké humanoidní čokoprincezny Džamily (o tom, jak se dostalo negerské sperma na planetu Gurun nechci raději ani začít polemizovat), kteří jsou jednoznačně pro integraci a naklonění bilaterálnímu dialogu. Džamila navíc neprodleně romanticky vzplane k Ragnarovi, až si z toho slintá na kly, a oba jsou zjevně pro interanimální styk. A tak zatím jediným výrazným tahákem pro druhý díl je zvědavost, jak bude technicky vypadat ta franckovačka s divokým prasetem a také, jestli naše krasavice pod vlivem mocné magie Felu vykrouží svými rtíky dokonale hladké „O“, nebo těmi páráky pohryže Ragnarovi žaluda. Za příběhy z vymatlané počítačové hry nemůžete čekat žádného Džejárára, nýbrž druhořadého brakového rychlopissálka polodebilních kolovrátkových pejprbeků alá Uorhemr, co se stěží vůbec mohou nazývat literaturou. A tak je výsledkem povrchní a prostoduchá kokotinka, dostatečně anemická a přiteplená, aby se do sálu procpala i tolik cinkající cílová skupina retardovaných páťáků, ovšem s několika opravdu velkolepými bitvami a epickými scénami, které ji s odřeným bojovým kladivem dostrkají k hnusné trojce. Každopádně všem těm slaboduchým mentálům včetně velkohubého režiséra, co se to vůbec opovažují dát do jedné věty s Pánem prstenu, bych s chutí nakopal Heryho Potrata! (11.06.2016)

Děj sám o sobě celkem ušel, ale přehnané množství patetických nechtěně vtipných frází ("když jsem byl/byla malý/malá, zjistil/zjistila jsem, že jsem jiný/jiná než ostatní"), klišovitých řešení ("budu tě chránit" - "ne, jsem velká holka, umím se ochránit sama") a neplynulé vyprávění film velmi sráží dolů. Na tom posledním se asi podepsalo stříhání, možná eventuální režisérská verze tohle odstraní, ale strašně rušilo, když nějaká postava v jedné scéně zaujme určitý postoj k věci nebo jiné postavě, aby v další scéně měla postoj přesně opačný, aniž by ta změna měla nějaký vývoj. Pokud jde o akční scény, když jde o souboje jeden na jednoho, jakž takž, ale hromadnější bitvy jsou naprosto bez choreografie, nepřehledné a zmatené, prostě na sebe dvě armády naběhnou a hotovo (u filmu podle RTS bych čekal, že si s taktikou a strategií trochu pohrají). Nakonec stejně sledujeme boje hlavních bijců obou stran s bezvýznamným komparsem v pozadí. Aspoň můžu pochválit design trpaslíků, kteří jsou daleko podobnější sami sobě než to cosi v Hobitovi (jehož druhý a třetí díl Warcraft trumfuje, je tak fifty fifty s prvním dílem). Dám ***, ale myslím, že Duncan Jones má talent na víc. (12.06.2016)

Obrazoborecký videoherní film, na který se čekalo tak dlouho, že ty nejniternější tužby fanoušků snad nebylo možné naplnit. Trailery nedokázaly nejprve příliš přesvědčit o bezkonkurečně dokonalé cgi jízdě, kterou ona přehnaná velkolepost tak nějak vyžaduje, ovšem nakonec z toho vylezl lepší kousek, než jsme jen mohli doufat. Duncan Jones naplnil sliby o svém vysněném projektu a díky svému entuziasmu mnoho fanouškům přinesl přesně to, co chtěli. Měl to být onen oslí můstek pro podstatně známější zápletku z herní trojky, ovšem po velkolépém failu v US jen těžko hádat, co bude dále. Já jsme byl nicméně poměrně spokojený a rád si dám po vydání na domácích nosičích tenhle flák znovu. Opravdu to mohlo dopadnout mnohem hůře. PS : má to skvělý soundtrack, Ozzyho z trailerů už sice naplno využila třístovka, ale i tak super. EDIT : A taky zopakoval a dvojku bych si dal hned, snad si ta Čína dupne...9/10 (28.08.2016)