Pták Žal

Velmi působivá a tísnivá pohádka. Pravda, jako dítě jsem některé věci viděla trochu jinak než dnes na stará kolena, mému dětskému já připadal pochmurný už havran, mé dospělé já vidělo ubohého ptáka zavřeného do trapně malé klece. Při samotném začátku jsem ještě myla nádobí, takže jsem pak úvodní scénu musela vracet: Jsem Žal (co že sekal? a pijan pianinem.) Čím jsem starší, tím víc mi vadí radost a štěstí vyjadřované tanečkem spočívajícím hlavně v mávání rukama, chichotáním a prozpěvováním stupidních popěvků (čímž nechci říct, že by měli zpívat třeba hymnu), radost se obejde i bez doprovodných ruchů. Tahle pohádka potvrzuje to, co ví každé malé dítě - uklízení je smutek, proto je nejlepší se mu vyhnout. S přibývajícím věkem také v pohádkách čím dál tím hůř nesu oblíbený manévr, jak se někomu dostat pod kůži, vybrakovat kolébku. V druhém plánu je cílem pohádek ukázat dětem, jak jsou pro rodiče důležité (děti z Klokánku, u Ptáka Žala od obrazovek, prosím). Tím se už ale dává nezasloužená a nevyprovokovaná lekce do života i tomu dítěti. Přitom ve Zlatém kapradí se obejdou bez citového vydírání. Přes ty dospělé výhrady je takhle pohádka i se svým nuceným chichotáním nadprůměrná. (06.09.2015)

Smích? Přejde. Jen co se vždy optimisticky naladěná a veselá princezna z království Radosti seznámí s černým havranem jménem Žal, který ji unese. Hned pozná odvrácenou stránku života plnou strastí a starostí, když se v roztrhaných hadrech bude potulovat světem, bude podrobena nepříjemným životním zkouškám a za princeznu ji nikdo nebude považovat. Pohádka pro odrostlejší diváky, malé děti ji pro myšlenkovou složitost nepochopí a hlavně nekonečný příval depresivních scén je bude děsit. Pohádka je to totiž temnějšího charakteru. A za své vypovídá i brilantní ztvárnění ptáka Žala v lidské podobě nepřekonatelným Josefem Kemrem. Nebylo by fér, kdybych nezmínil i velmi dobře hrající Veroniku Žilkovou. Originální námět a scénář se značně vymyká běžné tvorbě televizních pohádek a jedná se o zajímavý počin zkušené režisérky pohádek Věry Jordánové. Temnější pohádku s hororovými prvky, než je tahle, už nenatočila. Poučení na závěr si tvůrci přece jen neodpustili, i když se nabízely jiné varianty. Srát na Radost, beru Žal. Bez něho není radosti, to praví tahle pohádka. 70% (18.06.2012)

Kvalitní Veronika Žilková a Josef Kemr. Ten chvílemi působí spíše hororově, stejně jako míhající se stíny ptáka. Pohádka správně říká, že není radosti bez žalu a bez něj nepoznáte, co je skutečné štěstí a radost. Stejně tak ale někoho nutit do radosti nebo jej bez znalosti celé historie označovat za morouse je zjednušené. Nejsem si ale jistý, zda by se děti této pohádky trochu nebáli a navíc, že tak úplně pochopí, co básník chce říct. Být film trochu tvrdší, klidně by mohl působit jako poučná historka od Edgara Allana Poe. (23.03.2021)

Jestli jsem se jako malý u nějaké pohádky bál, byla to tahle. Přesněji řečeno spíš nepříjemný pocit, vyděšení z toho, co všechno může člověka potkat, aby poznal, co je to skutečná ztráta. Z Josefa Kemra šla opravdu místy hrůza. Tohle je případ, kdy jsem si opravdu přál, aby už ta noční můra skončila. Konec je myšlenkově mnohem výše, než by se od studiové pohádky dalo očekávat. V tom je jeho krása. (05.09.2015)

Československá televizní pohádka vyprávějící o tom, že radost a žal patří nerozlučně k sobě. Princezna z Radostného království (V. Žilková), v němž je přikázáno mít neustále veselou náladu a smutní lidé se vnímají jako nemocní, žila celý svůj bezstarostný život v radovánkách, a proto vůbec nedokáže pochopit, že lidé mají i nějaké trápení a starosti. Když jí stará a smutná žena řekne, že má žal, neodolá a chce ho poznat také. Žal v této pohádce je prezentován J. Kemrem stylizovaným do černého havrana a v lidské podobě je nápadně podobný Smrti z Bergmannovi Sedmé pečetě. Žal způsobí, že z princezny se stala chudá a ponižovaná služka, do níž se jako zázrakem zamiloval princ P. Svoboda, jemuž porodí syna. Všechny dosavadní útrapy, které jí Žal způsobil, byly ničím v porovnání s tím, že jí černý pták odnese malé novorozeně. V tom okamžiku poznává skutečnou bolest ze ztráty nejbližšího a úklady J. Kemra jsou tak zastaveny. Postava J. Kemra v pohádce nevyznívá nikterak zle, Žal pouze trvá na tom, že když člověk pozná bolest a zklamání, dokáže si pak lépe vážit radostných maličkostí. Nerozlučného partnera k pochmurnému Žalu tvoří H. Maciuchová v roli Radosti, kteří spolu vedou moudré dialogy. Ve vedlejších rolích se v pohádce V. Jordánové objevil komoří F. Husák, selka B. Holišová, dřevorubec L. Křiváček či nafrněný dvořan V. Mareš. Pohádka může působit poněkud depresivně, avšak ukrývá se v ní stará pravda, že život pouze v radosti a štěstí je povrchní, odtržený od reality a pouze rány od života spojené s nějakým zklamáním a utrpením mohou člověku přivodit pocit skutečného prožitku a radostných okamžiků si pak váží mnohem více. (26.03.2021)