Che Guevara

No... když jsem uvěřil řečem o nezaujatém pohledu a možnosti vytvořit si vlastní názor, byl jsem opravdu naivní. Sodenbergh dělá z Guevary, když ne ikonu, hypermoudrého člověka, který sype tolik životních pravd a inspirujících vět, že by to stačilo na volební kampaň průměrného politika. Pokud ale na tuto častou hru biografických filmů přistoupíte a oprostíte se od zjištění, že dvouhodinový film o charakteru Ernesta Guevary nevypovídá o moc víc než tričko s jeho podobiznou, můžete si film i užít. Hrdinům jsem fandil a přál jim úspěch, což vzhledem k tomu, že víme jak to dopadlo, bylo nečekané. Forma opět zvítězila nad obsahem. (12.12.2009)

Škoda, že není celý film jako závěrečná půlhodina. Předcházející tři čtvrtiny filmu nejsou sice nijak špatné, ale mnoho revolučního po filmařské ani obsahové stránce se zde nekoná. Především se mnoho člověk nedozví o charakteru pána z triček, příčiny a průběh revoluce jsou jen tak nahozené, hodně se schůzuje a diskutuje (až jsem si vzpoměl na Sovákovu větu ze Světáků: Vy ste samá revoluce, a když padne facka tak ste hysterický). Celému tomu revolučnímu zápasu chybí šťáva, až na docela dynamickou poslední půlhodinu bojů v Santa Clara. Vypadá to jako že dělat revoluci je taková idylka. Film na mě celkově na autorskej počin působil jako udělanej s překvapivě malým zapálením pro věc (filmu, zapálení pro věc revoluce tu neřeším). Zůstává bohužel trochu mezi dokumentem a filmem, přičemž ani jedno není úplně ono. Co se týče herců, i když Del Toro byl dobrý, nejvíc mě na plátně přesvědčil Demián Bichir coby Fidel. Dokonale odkoukaná gestikulace během řeči. Celkem vzato jsem si ten film představoval víc jako třeba Baader Meinof Komplex říznutej americkým remakem Mzdy strachu. P. S. Co se týče možných obav o mravní výchovu mládeže. DVD jsem náhodou zahlédl v trafice v metru, tak jsem si řekl zkusme to za 99 KáČé. S trafikantem tam stála nějaká holka, cca 20 a když viděla co si kupuju ptala se: To je něco válečnýho? El Che jí vůbec nic neříkalo. Nebojme se tedy soudruzi kapitalisté, tohle zjevně zažehnutím revoluce nehrozí. (20.01.2011)

Soderbergh nám roste a tentokrát si ukousl krajíc, který dlouho kousal ale nakonec se jím začal dusit a musel ho vyplivnout. Pokusil se natočit velký film o velké postavě ale zůstal někde na půl cesty. Che Guevarův život byl poměrně zajímavý na zfilmování ale Soderbergh není velký režisér ačkoliv by si to určitě přál. Del Toro zachraňuje dost a akční scény připomínající hru na vojáčky jsem si i přes svou přímočarost a obyčejnost užival ale bylo to málo. Celá první část této rozmáchlé podívané je o výletech po lese, občasných přestřelkách a aby film působil důležitěji nechybí ani Guevarovi proslovy. Bohužel mě jeho příběh přestal hodně brzy zajímat a popravdě jsem se toho o něm moc nedozvěděl. (15.07.2010)

Nezlobte se na mě pane Soderberghu, ale já jsem si životopisný film o Che Guevarovi představoval trošku jinak. Film mi tak ve výsledku přišel absolutně bez emocí, bez příběhu. Jen nijaká směs záběrů z džungle a různých konferencí, kde se chvíli mluví anglicky, chvíli španělsky, a vlastně mi to ve výsledku o Che Guevarovi vůbec nic neřekne. (29.12.2011)

Che: Part one - první část Soderberghova eposu, který mohl zase poodkrýt něco ze života jedné z nejikoničtější, ale zároveň často opovrhované, osoby. Osoby tak výrazné, že trička, čepice či alkohol s jeho "revolucionářským obličejem" zdobí (v případě oblečení - ne alkoholu:) skupinu lidí od teenagerů přes adolescenty až po staré harcovníky - problém je ten, že většina z nich o této postavě moc neví. Soderbergh však téma nepodcenil, vsadil na roky příprav a charismatického Benicia del Tora a dosáhl toho, čemu já říkám "osvětlení tématu". Musíme se s tím smířit, ale čistou pravdu už se kolem pánů Batisty, Castra a Ernesta Guevary nedozvíme - buďme tedy rádi alespoň za toto nahlédnutí pod pokličku toho, co se ještě dozvědět dá - například od současníků Guevary. Jsem zvědav, co přinese druhý díl. BTW. Toto byl můj tisící komentář na ČSFD. :) (06.04.2009)