Che Guevara

Che: Part one - první část Soderberghova eposu, který mohl zase poodkrýt něco ze života jedné z nejikoničtější, ale zároveň často opovrhované, osoby. Osoby tak výrazné, že trička, čepice či alkohol s jeho "revolucionářským obličejem" zdobí (v případě oblečení - ne alkoholu:) skupinu lidí od teenagerů přes adolescenty až po staré harcovníky - problém je ten, že většina z nich o této postavě moc neví. Soderbergh však téma nepodcenil, vsadil na roky příprav a charismatického Benicia del Tora a dosáhl toho, čemu já říkám "osvětlení tématu". Musíme se s tím smířit, ale čistou pravdu už se kolem pánů Batisty, Castra a Ernesta Guevary nedozvíme - buďme tedy rádi alespoň za toto nahlédnutí pod pokličku toho, co se ještě dozvědět dá - například od současníků Guevary. Jsem zvědav, co přinese druhý díl. BTW. Toto byl můj tisící komentář na ČSFD. :) (06.04.2009)

Psát se rok 1975, tak jsou kina našlapaná nedobrovolnými diváky, kteří by pravděpodobně na konci filmu dle stranických zákonů tleskali ve stoje, uronili by nostalgickou slzu, poplácali se po ramenou, řekli si jakej to byl ten Che hrdina, atd.. Díky bohu, že se na tyhle svinstva už nemusíme koukat povinně! (07.05.2009)

Jen Soderbergh má jako jeden z mála americkejch režisérů koule na to natočit film, kterej je z téměř 90% namluven v cizím jazyce. Soderberghovy filmy jsou sice z velké většiny komerční propadáky (vyjma Dannyho Par'táků a pár dalších výjimek), ale já tenhle způsob natáčení prostě sakra zbožňuju. Více o Che se asi rozepíšu v komentu k druhé části. (08.01.2009)

║Rozpočet $30miliónov║Tržby USA $1,497,109║Tržby Celosvetovo $33,212,564║ Prvá hodinka je dosť rozvláčna a pokým sa to začne do niečoho celistvejšieho dostávať to fakt potrvá, lebo cez tie skákance cez určité obdobia vznikal v mojich očiach čoraz väčší nesúrodí guláš ale potom po určitom čase to našťastie začne dávať zmysel aspoň to čo ponúkne druhá polovica filmu, kde sa niečo deje a niečo zmysluplné aj občas vypovedá, celkovo len priemer, škoda. /65%/ (04.01.2009)

V chrámu, kde smrdí kadidlo a myrha by byl maestro Soderbergh zaručeně bossem vzbouřenecké skupiny mnichů. Opravdu, i žáci z tibetské školy Červených čepic (Karma-kagjü) nadělají více hluku, než film o Che Guevarovi. V první polovině jsem se tvářil podobně jako sedmileté holky, když je bere ďas. Přemýšlel jsem o své smrti. Jestli by nikomu vadilo, kdybych si při sledování partyzánského filmu prostřelil hlavu šípem. Nálsedně jsem byl pokropen studenou vodou, protože epitaf znějící: "Zemřel s revolucionářskou čepicí a s krucifixem v náručí.." by nezněl tak, jak bych chtěl. Proto jsem zatnul zuby a pokračoval. Zarazilo mě jak dalece jsou schopny lidské hlasivky navodit atmosféru bezbřehé nudy a spánku. Herci mluví tím nejtišším hlasem, jakým si dovedete představit, a jelikož všichni pobíhají v maskáčích, máte problém rozeznat Che Guevaru od Fidela Castra a vojáka od sloupu s elektickým vedením. Nepřemýšlel jsem nad ideologií, ani nad tím, jestli film odpovída skutečnosti, seděl jsem, koukal z okna a zamýšlel se nad, zda-li Silvia Plathová před svou sebevraždou neviděla Soderberghův opus magnum. Vůbec bych se jejímu činu nedivil... Volím raději dokument! (16.08.2009)