Imaginárium Dr. Parnasse

Dámy a pánové přistupte blíže. Zvu vás do mysli, ohromné mysli doktora Parnasse..... Předvádět na plátně fantasmagořiny by chtěl kde kdo. Ale je jen pár vyvolených. Imaginární svět - to musí být něco výjimečného, zábavného, strašidelného a úžasného. Třeba jako v mysli T. Gilliama. Jeho svět tam za zrcadlem přináší mnoho zajímavých nápadů, bohužel jako celek jede příběh tak na ¾ plynu. Což zase není tak málo, jen mám občas pocit, že to chtělo ještě víc přitlačit, protože představivosti a snaze zmocnit se ,,mé“ mysli se meze nekladou. Každopádně, nálepka POSLEDNÍ FILM HEATH LEDGERA z něj udělá věc téměř nesmrtelnou. Stejně jako TADY. PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ ** (31.03.2010)

Dnes již klasicky roztříštěný pozdní Gilliam, hýřící zajímavými nápady ve sférách scénáře (charaktery, snové světy, narace) a vizuální fantazie, bohužel poskládanými bez ladu a skladu. Zmatek a mlha neujasněnosti se vznáší nad podstatou, fungováním i ztvárněním obou předložených světů (Imaginárium a fiktivní Londýn, popřípadě fiktivní Země), nad historií jejich nejstarších obyvatelů, nad motivací postav, nad jejich nejednoznačností (záměrnou či nikoliv?) i nad nastalými zvraty, které děj často zavádí (příjemně i nepříjemně) do nečekaných odboček. Gilliam měl samozřejmě i v tomto případě napůl příslovečnou smůlu - předčasná smrt Heatha Ledgera jej jistě připravila o pár podstatných segmentů, osvětlujících důvody i vývoj Ledgerovy postavy (náhradníci se pochopitelně nedovedou naladit na vlnu post-jokerovského rauše, v kterém viditelně unavený Ledger jede, do čehož je nemile nucen obzvláště zmatený Colin Farrell), která zřejmě měla být klíčem k celému filmu. Jak podotkla Nathalie, Gilliam se po většinu času jen ztrácí ve vrstvách významů a odkazů, které rozhodně nejsou bez zajímavosti či požitku, já však přeci jen raději ty hříčky, které jednotlivé střípky logicky a přitom rafinovaně splétají do umně provázaného, fantaskního celku. (13.04.2010)

Že je Terry Gilliam dobrý magor, to už všichni dávno víme; "Imaginárium" k tomuto poznatku připrdlo jen kolek a štempl. Faustovská zápletka příběhu mě zrovna na mou rozměrnou zadel neposadila, ovšem vizualizace byla naprosto fantastická - v kině bych nejspíš měla problém nečumět s duchapřítomně povislou sanicí. Před filmem mi přišel trhle úchylný způsob, jakým se tvůrci vyrovnali se smrtí Ledgera: nahradit ho jinými herci... ale bylo to do scénáře vkomponováno natolik umně a přirozeně, že by poměrů neznalý divák asi neodhalil nic podezřelého. Ještě tu juvenilní femme non-fatale mohli nahradit několika dalšími herečkami, třeba by se trefili do nějaké, co by nepůsobila tak fádně a já bych mohla přihodit čtvrtou hvězdičku. 68% (25.09.2012)

Tento film by som popísal ako možnú parafrázu Gilliamovho sveta filmu, v ktorom sa fantázii medze nekladú, ale v ktorom akoby aj on podpísal zmluvu s diablom, ktorá mu po každom úspechu hodí pod kolená prekážku, ktorá ho takmer stiahne do pekla. Tentokrát pekelník stupil priamo na čiaru života Heatha Ledgera, Gilliam bol ale nezlomný a do úspešného konca dotiahol tento projekt najmä vďaka svojej predstavivosti a skutočne nevšednému zaangažovaniu ďalšieho hereckého tria, ktoré nakoniec pôsobí tak, akoby bolo odzačiatku plánované. Je vidno, že každý z hercov hrá zanietene, predstavenie spomínaného kvarteta zaklincoval výstup Toma Waitsa. Ako celok je ale hlavná línia príbehu aj pomerne strohá a jednoduchá, je však radosť pozerať sa na jednotlivé časti filmu, ktoré v sebe nesú neskutočnú nádielku snových prvkov, fantazijnosti, peknej hudby a dobodky využitého hereckého potenciálu. 80%. (27.09.2010)

Po pravdě bych nečekal, že svému oblíbenému Terry Gilliamovi nasázím pouhé tři hvězdičky, už ze staré známosti bych mu měl s vědomím všech jeho slabůstek vyjít vstříc. Když ono je to s jeho nejnovějším dílem tak, že obsahuje řadu pětihvězdičkových scén, skvělých vychytávek a špičkových hereckých kreací, jenže je to hrozně nevyrovnané a s filmem jako s celkem to už taková sláva není. Uvědomil jsem si, že celá řada nenápadných televizních kousků s minimálním rozpočtem ve mě nakonec rezonovala podstatně víc. Ten, kdo zná historii skupiny Monty Python, ví, že ostatní členové skupiny měli odjakživa problémy se dvěma kolegy, a to Chapmanem pro jeho alkoholismus a chronickou nespolehlivost a právě Gilliamem pro jeho hračičkovství, nepraktičnost a megalomanství. Jak vzpomíná John Cleese, bylo nutné hlídat každý jeho krok, jinak se zasnil, tvořil a tvořil a ustavičně překračoval rozpočet. Jeho práce odjakživa hýřily nápady, ve kterých se nějak ztrácel celek. A právě to představuje průšvih u jeho Imaginária. Je zahlcený spoustou dekorativních prvků, výtvarných nápadů a samoúčelných hříček, pro které tak nějak uniká myšlenka a příběh. Herecké obsazení je famózní, sledovat kteréhokoliv z členů ansámblu je radost. Vlastně až na tradiční problém celé Gilliamovy režijní dráhy - vždycky si pečlivě vybírat mužské představitele, zatímco téměř nikdy (snad s vyjímkou 12 opic) nesáhl po herečce z první ligy. Je pro něj docela typické, že si vybírá nejrůznější vnadné fotomodelky - např. svůj klíčový snímek Brazil obsadil do té doby zcela neznámou fotomodelkou Kim Greist, aby byl poté silně znechucený jejím výkonem a řadu jejích scén vystříhal. Nepoučil se stařík a nepoučil, takže tentokrát do hlavní role obsadil modelku Lily Cole, nesporně majitelku nádherného těla a sličného obličeje, ale bojím se, že jen i průměrnou herečku. Není to žádný průšvih, v současných velkofilmech bývá leckdy i hůř, ale dovedu si představit desítky lepších profesionálních hereček do této role. Navíc typově mi tato dívka do role nesedla.Jejímu mondénnímu kukuči by víc slušela postava nějaké call girl. Film bude mít pravděpodobně slušný ohlas a komerční úspěch už vzhledem k úmrtí Heatha Ledgera, ale nemůžu se zbavit dojmu, že své pověsti zůstal Gilliam leccos dlužen a jeho Imaginárium k těm zásadním snímkům Gilliamovy filmografie vzhlíží jenom zdálky. Jještě si neodpustím poznámku k postavě ďábla, která se rozhodně nepodobá klasickému zobrazení pekelníka jako nástroje zla líčeného křesťanskou církví. Gilliamův čert je spíš hráč, který principu hry obětuje prakticky vše a skvěle si to v našem světě užívá. Velmi sympatická, byť morbidní postava, která tak nějak zapadá do české představy vyslance pekel. Celkový dojem: 65 %. (18.02.2010)