Smrt čeká všude

Snad jediná výtka: myslím, že v reálu se hraje víc na "jistotu" a míň riskuje. Ale jinak. Tohle není nablýskaná vlastenecká reklama na U. S. Army ani uvzdychané melodrama, kde se oduševněle touží po dívce tam doma. Místo toho tenhle syrový realistický film nabízí jako Churchill krev, pot, slzy a dřinu, neokázalé chlapáctví (natočené ženskou, sakra, ta evidentně nemá potřebu si něco dokazovat), scény, při nichž by bylo slyšet špendlík spadlý na zem, a sympaticky málo keců. Na pochopení charakteru hrdinů není potřeba dlouze a moudře tlachat, stačí pár vět a výborné herectví beze slov. Stejně tak válka, o které se tu nemluví, která se tu prožívá na vlastní kůži. Několik pěkných detailů jako čištění zakrvaveného zásobníku (něco podobného jsem chtěl v nějakém filmu vidět). Ve filmu je velmi málo hudby, což je další plus, přispívá to k napětí i k realistickému vyznění. P. S. Souboj ostřelovačů z Ryana se může jít vycpat. (12.03.2010)

Relativně neznámá herecká eskadra, sesbíraná mimojiné z úspěšných amerických seriálů, je vržena doprostřed vleklé irácké války, aby se na dvě hodiny stala laboratorními krysami, na jejichž chování si můžeme spolu s nimi vychutnat bolesti a slasti (ne)dobrovolně nasazeného vojáka. Hvězdy typu Fiennese nebo Pearce se tu naopak vcelku humorně mihnou jen jako snadné terče pro muslimské snajpry a miny. Jako kdyby režisérka chtěla říct: "Seru vám na klasický heroický melodrama, tohle je o obyčejnejch lidech!" Takřka dokumentární odstup od ústředních postav si film zvládá udržovat po celou první polovinu; škoda pak jen určité fixace na Rennerova seržanta Jamese, který je tu během svých solo akcí trochu zbytečně posouván do lehce bournovské polohy. Vše ale vynahrazuje závěrečný dialog se Sanbornem, který, ač je slovně velice úsporný, říká mnoho o dopadu válečného prostředí na lidský žebříček hodnot. Svobodomyslní tvrďáci tváří v tvář smrti náhle zatouží po potomstvu a taťkové s rodinným zázemím jsou paradoxně fascinováni adrenalinem, skrytým v úzkých baghdádských uličkách. Díky bohu za vojenský snímek, jehož vyzněním není patrioticky hurónské "America, Fuck Yeah!", ale citlivá sebereflexe. (06.09.2009)

Pro většinu je válka nehostinným místem, pro někoho však může být i domovem. Kathryn Bigelow naposledy zazářila s K-19 a nyní se vrací s výtečným psychologickým dramatem o zneškodňování výbušnin v Bagdádu. V prvé řadě zaujme kvalitní vizuální stránka, hned mi to připomnělo Jarhead vs. Black Hawk Down, dále potěším i příznivce slow motion záběrů - výbuchy, padající nábojnice. Napětí, stres, vedro, přestřelky, neustálá hrozba, která na vás číhá v každém okně, uličce nebo autě, tvoří společně s "přívětivostí" místních obyvatel z tohoto snímků výbornou adrenalinovou podívanou, která ač používá jako hlavní hnací motor zelené mozky, má na rozdíl od podobných válečných filmů nejen koule, ale i hlavu a patu. Vizuál je navíc ještě umocněn Marcem Beltramim, který do probíhající akce ještě pumpuje svou skvělou hudbu. Amíci možná mají/měli záběry z Iráku dennodenně na talíři, ale já jsem tuto válečnou vřavu rozhodně uvítal. Film, který je více o lidech a válečném konfliktu, ale přesto do sebe nemíchá politiku. (8/10) (27.02.2009)

Vybrat ty správné kukuřičné lupínky v supermarketu je mnohdy těžší, než deaktivovat Iráčana s módními doplňky v podobě drátů a plastické trhaviny. Někdo je holt institucionalizován (domácím) vězením, někdo válkou.. Kathryn Bigelow - dobrej striptér ryze pánského světa si v dětství evidentně nehrála jen s panenkami a jejímu Hurt Locker vlastně stačilo k úspěchu jen slepit sled pyrotechnických událostí, kde se o emocích, či pohnutkách prakticky nemluví, ale vy je vnitřně cítíte a dokážete si je domyslet. Renner jako oplácaný D.Craig střižený Belushim, co uhasí hořící auto plné výbušnin jedním hasicím přístrojem, zvládl svůj part nadstandardně, přesto všechno se mi ale film udržel v mysli stejně dlouho jako jepice Fiennes a Pearce. Zde srovnávaná Četa zkrátka zahrála své adagio mnohem poutavěji. (12.04.2010)

Jde vidět, že ta Kathryn opravdu musela něco mít s tím Cameronem, jinak si neumím vysvětlit, jak nějaká ženská dokáže natočit takovýhle film. Film "jede" od začátku až do konce. Chytí Vás za koule a už nepustí. Scénář mohl být ale trochu více propracovanější. Ten chladný přístup k postavám mi seděl, vypadalo to tak více realičtěji. Kamera byla opravdu výborná, tady mi ta roztřesenost ani tak nevadila jako v posledním Terminátorovi, to byla hrůza. K Oscaru gratuluji, myslím, že ho má zaslouženě. (10.03.2010)