Poslední údolí

Satanáš a Bůh si podali ruce a vyhnali nás z rajského sadu… V Praze se zaplachtilo z okna a rázem proti sobě stojí v Třicetileté válce katolíci a protestanti (zjednodušeno dle Monty Pythonů - Ti, co každou souloží počnou dítě vs. Ti, co tomu mohou kdykoliv zabránit navlíknutím "Lechtivého řehtoně"), aby mohli jménem a pod standartou vlastního Boha vést válku z historicky tradičních důvodů - zisk moci, majetku a lepšího výhledu na Rýn. A v takové překrásné době přející civilizovanému chování vznikla malá oáza křehkého míru oboustranného pragmatismu - všem však je jasno, že ve vypůjčeném čase a na slabých pilířích zvrácené lidské povahy.. Clavellova lahůdka z temných dob opírající se o chytrý scénář, výpravu, přesahové poselství a charisma Caineovy postavy Kapitána, které nemůžete, i přes jisté vražedné sklony, nefandit. Jsem si jist, že díky celkovému "anti-blackass" vyznění to nebude kousek, který by měl generální ředitel Vatikánu zařazený ve své filmotéce.. (22.06.2011)

Poslední údolí, kterému se milosrdně vyhýbala válka. Ale jak se později ukáže, nevládla v něm až taková idylka, jaká se nabízela při pohledu zvenčí. I tady žili jenom lidé - spolu se svou slepou vírou, s nezbytným pokrytectvím i problematickými vztahy. Před zimou se za dramatických okolností nečekaně objeví vojáci - ale díky vzdělanému tulákovi jménem Vogel přijdou (alespoň navenek) v míru. Skryté i zjevné bitky plné taktických ústupků tak spolu obě strany svádějí převážně jen slovy, přičemž ke střetům dochází i uvnitř obou táborů - a je jen otázkou času, kdy nejisté příměří skončí. V konfrontaci jednotlivých názorů a rozdílných životních postojů lze nalézt všeobecně platné pravdy, které v kolotoči dějin obyčejně nemívají ani tu nejmenší šanci ... A Bůh ? Ten se jen dívá. Jestliže je opravdu vševědoucí a vševidoucí, s největší pravděpodobností nad námi už dávno zlomil hůl. Protože zákonitě musel zjistit, že jsme se mu nijak zvlášť nepovedli. Víceméně stvořil neopravitelný zmetek - otázkou zůstává, jestli "k obrazu svému". (22.06.2011)

Jedno z nejhrůznějších období lidských dějin sledované optikou romantismu devatenáctého století. Clavell si vybral k adaptaci nijak výjimečnou historickou fikci, a převedl ji na plátno tak, aby krutost a násilí nějak tak hlavní hrdiny míjely. Caine je jako vždy skvělý v úloze minulostí rozervaného zabijáka se srdcem na pravém místě, Bolkan ho přirozeně doplňuje jako jeho ženský obraz, a Omar Sharif jako vždy se široce otevřenýma očima toporně přehrává. Panny i vesnice jsou zachraňovány, ale síla filmu nespočívá v melodramatickém ději, nýbrž v těch nemnoha scénách, ve kterých dokáže divákovi zprostředkovat šílenost náboženských válek. Není jich moc, ale vytahují film nad průměr. (14.09.2018)

Když jsem Poslední údolí viděla poprvé - to mi bylo nějakých -náct, naprosto mě nadchlo. Dlouho jsem na něj vzpomínala a úpěnlivě si přála vidět ho znovu. Tenkrát to ovšem bylo poněkud problematičtější, než teď.. Po letech, mnoha letech, se mi moje přání konečně splnilo! A byla to nečekaná rána - svůj dojem bych tentokrát popsala slovy "hmmm... - nic moc". Takže jaké z toho plyne poučení? Některé filmy bychom neměli chtít vidět znovu, některá přání bychom si měli nechat nesplněná... (21.06.2011)

Abych řekl pravdu, skoro polovinu věcí ve filmu jsem absolutně nepochopil a nemyslím si, že by to bylo mojí debilitou, spíše nezájmem tvůrců nezasvěcenému divákovi cokoliv vysvětlit. Nejvíce rozpaků jsem pak zažíval tehdy, kdy evidentně zuří válka mezi protestanty a katolíky, naše ústřední vojenská jednotka je složená z obou skupin (obě ortodoxní) a neváhá zabíjet naprosto kohokoliv (včetně vlastních lidí) + vypalovat svoje vlastní kostely, ale zároveň se bouřit při představě, že by v jimi obývané vesnici byl kostel jen jedné skupiny, případně skoro položit život za posranou sochu, kdy se jim nelíbilo, že byla přesunuta o deset metrů dál (zajímavý kontrast s faktem, že vypálit vlastní kostel do základu jim proti srsti evidentně nebylo). No, ale vzhledem k tomu, že film je spíše dokonalou protifanatickou záležitostí než válečným filmem a vytvořili ho zjevně zdravě uvažující ateisté, dávám tomu 4*, ve kterých se odráží i herecké a filmové kvality a celkový kladný pocit z dobře strávených dvou hodin. 80% (19.10.2012)