Barva kouzel

Objektivně tak okolo 50% (už kvůli mizernýmu castingu--neměl by taková vybírač herců nejdřív si přečíst něco od pana Pratchetta a pak teprve obsazovat role?, nemusel by potom tolikrát šlápnout do .....). Když se mi ale celkem v pohodě podařilo potlačit slabší chvilky (takže většinu času) filmu a užít si to málo co z Terryho zbylo a Cohena zvláště, dám 70%,a taky proto,že je zatím Pratchetta tak málo ve filmu. (27.03.2011)

K Pratchettovým knihám mám velmi kladný vztah. Přelouskal jsem jich desítky a určitě se ještě vrhnu na další. Na adataci toho možná nejšílenějšího vesmíru jsem byl zatraceně zvědavý. A ve výsledku jsem byl vcelku spokojen. Oblíbené postavy nebyly zdemolovány a na jejich představitele jsem si vcelku brzy zvykl. Že se jedná o televizní projekt táhne z Barvy kouzel na sto honů, ale nijak to vyprávění neškodí. Na zopakování předlohy je to absolutně ideální. Nevýhodou je, že právě první dva díly Zeměplochy přišli nejslabší z celé série a tak, ač se všichni snaží jako divý to ještě není úplně ono. Hlavně Ank Morpork není tak různobarevný a prohnilý a raději se nepouštíme do jiných ras než jsou lidé a pár trpaslíků (děkuji moc za trolla). Přesto na rozjezd slušné a pokud se tento tým pustí do dalších díl budu jen rád. 7/10 (01.03.2010)

Hodnotit tento film je problematické jak pro ty, kdo si nečetl příběhy Prachetta o Zeměploše, tak i pro ty, kdo si je četl. Ti první moc dobře nevědí, o co jde, ti druzí konfrontují svojí vnitřní vizi s tou filmovou. Vlastně to je stejný problém, který vzniká při zfilmování jakékoliv knihy, kterou si někdo četl. Čtenář si totiž vytváří vlastní mentální představu toho, o čem si čte, a to znamená, že kolik čtenářů kniha má, tolik je individuálních mentálně obrazových příběhů. Je však snadnější zavděčit se zfilmováním nějakého realistického příběhu, románu, povídky, než fantastického či fantazijního, protože přes rozdílnost lidského vnímání a prožívání realita má víceméně vymezené hranice a podobu, kdežto fantaziím se hranice nekladou ... tedy kromě samotných hranic fantazírování. Dokážeme si sice představit draka jako létajícího ještěra a černou díru jako propast beze dna, ale představit si něco, co neexistuje v tomto Vesmíru, zřejmě nedovedeme. Takže zfilmovaná klasika nebo moderní próza sice nesednou všem stejně dobře, ale nevyvolají tak rozporné reakce, jako zfilmovaný Tolkien, Philip K. Dick nebo Prachett. Po špatné zkušenosti s Pánem prstenů, kde se pro mne osobně absolutně ztratil duch knihy, jsem s velkou nedůvěrou a jen ze zvědavosti zapnula Barvu kouzel a ... nehledě na to, že si představuji Mrakoplaše úplně jinak - vizuálně i charakterově - jsem se nakonec dodívala až do konce a vůbec toho nelituji. Rozhodně to nebyla pohroma jak Pán prstenů, ba dokonce nebylo to vůbec špatné, obzvlášť když vezmeme v úvahu i to, že to byl "pouhý" televizní film s několikařádově menším rozpočtem než ten Jacksonův. A během filmu jsem pochopila, proč je tomu tak. Vysvětlení je jednoduché - Prachett a jeho hravá kompilativní fantazie a humor jsou tak dobré, že je opravdu těžké je zkazit. Nejvíc mne ale překvapil a pobavil okamžik, kdy jsem uviděla horu Wyrmberg a draky. Ta hora se vznášela nad údolím a ten, kdo viděl Avatara, musel v ten okamžik strnout překvapením nad tím, že se zeměplošský Wyrmberg a létající ostrovy Pandory podobají jako vejce vejci. A pak že archetypy neexistují. Anebo si Cameron tu létající horu jednoduše zapůjčil. Ostatně nejen horu, ale zřejmě i samotnou Pandoru, ale o tom snad někdy jindy v komentáři k Avataru. Krátce řečeno nehledě na některé výhrady Barva kouzel mne mile překvapila i pobavila a proto jí dávám čtyři hvězdičky. Možná tím nakonec jen vzdávám hold Prachettovi. (03.04.2011)

Pět hvězdiček dávám tomuto filmu jen proto, že Pratchett. Tato jediná výmluva mi bohatě stačí. Pratchett kdyby zlomil pravítko vedví, já si ho koupím, kdyby Pratchett řval po nocích do bubnu pračky a vydával to za hudbu já budu nadšený posluchač. A neúnavný posluchač. Ovšem, když se já, pomýlený obdivovatel filmařského umění Bergmanova či Kurosawova podívám čistě nezaujatě na um páně Vadima Jeana chce se mi minimálně poodejít za křoví, abych vyluzujícími zvuky nepohoršil. Jeho um je nedozrálý, možná, jeho styl je impotentní, možná, Hlavní protagonista neumí hrát, a co? Copak o tohle jde? Vždyť je to Pratchett. A tato věta mě upokojí. Je to Pratchett, osekaný, zostuzený, špatně udělaný, ale Pratchett. (22.02.2009)

Tříhodinové kolosy dávám s pauzou uprostřed, ať už jsou od Kubricka nebo od Agnieszky Holland. Tady jsem byla nucena sledovat v kuse, neb si ho vyžádala starší dcera (zatímco synek si zalezl do postele s IPadem.) Když přihlédnu ke skutečnosti, že fantasy není můj oblíbený žánr a do Pratchetta jsem se nikdy nezačetla, není divu, že se to odtrazilo na hodnocení. (30.10.2016)