Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Das Weiße Band - Eine deutsche Kindergeschichte
Le Ruban blanc
Il nastro bianco
The White Ribbon
Biela stuha
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Christian BergerHrají:
Ulrich Tukur, Susanne Lothar, Rainer Bock, Christian Friedel, Leonard Proxauf, Leonie Benesch, Burghart Klaußner, Steffi Kühnert, Michael Schenk (více)Obsahy(2)
Tajemná historie ožívá ve vyprávění bývalého venkovského učitele, který byl přímým svědkem podivných událostí, jež se odehrály několik měsíců před vypuknutím první světové války v jedné severoněmecké vesnici. Vše začalo jednoho letního dne. Jediný doktor v kraji byl zraněn při pádu z koně. Následoval baronův synek, kterého našli zbitého před dveřmi zámku. Podivné a zdánlivě neopodstatněné násilné činy narůstají a s nimi i napětí ve vesnici, kde si lidé pomalu přestávají věřit. Přísná výchova a pevná společenská hierarchie se začínají otřásat ve svých základech a na povrch vyplouvají tutlané konflikty mezi chudými a bohatými, zneužívanými posluhovačkami a jejich pány či dětmi a přísnými rodiči. Až pozdě začne být obyvatelům vesnice jasné, že násilí se rodí přímo v jejich středu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (412)
Tento umělecký počin se minul "povoláním" - měl být knihou, ne filmem. ()
Teda musím priznať že takto zvláštne netypický film som ešte nevidel. Pomalé tempo, dlhá stopáž - človek by si pomyslel že sa musí pri ňom semtam nudiť, ale to kdežeeeee. Nielenže je v podstate celý film o podrobnom vykresľovaní postáv, ale každá scéna, každý okamih je vypiplaný do poslednej bodky. K tomu pripočítajme famózne herecké výkony, ťaživú atmosféru, ktorá by sa dala krájať a to dokonca aj vtedy, keď sa nič prelomové nedeje. Divák len čaká, kedy už konečne niekomu prasknú nervy a spraví poriadny bordel, vykričí do ksichtu, lenže nesmie, každé poníženie treba prehltnúť: autorita je totiž posvätná vec. Nuž, nechcel by som žiť v tamtej nasilu naškrobenej, poslušnosť vyžadujúcej dobe, aj keď dnes to tiež neni bohviečo. ()
Jednoducho Masaker. Lámanie (a to doslovné) hierarchickej štruktúry nemeckej dediny v prvých rokoch 20-teho storočia. Brilantná režia podporovaná skvelými výkonmi hercov, za ktorých spomeniem najmä postavu pastora v podaní Burgharta Klaußnera. Lepší herecký výkon som dlho nevidel. Nie je asi náhoda, že posledne ma takto silno oslovil ďalší nemecky hovoriaci herec Christoph Waltz v Hanebných parchantoch (i keď film u mňa veľké sympatie nezískal). Biela stuha naopak takmer všetko bolo dokonalé, réžia, herecké výkony, kamera, výprava, scenár. Jedine hudba...tú som popravde veľmi neregistroval. Hodnotenie: 90% ()
Opravdu nádherná věc. Velice úsporný popis života na německé vesnici před první světovou válkou. Hrozně silné. Skvělý komentář Radek99. ()
Film silný, s jasně vyprofilovanými postupy, nicméně lehce neosobní a odtažitý. 70% ()
Asi jsme viděl jinej film, něž tu každej hodnotí. Ale tohle je prostě dlouhá a dlouhá nuda.. koukat se na to dá, ale kdybych si u toho nedal čaj, tak jsem snad 3x usnul. Napětí žádný, film prostě do děje vůbec nevtáhne. Nic pro mě. ()
Velmi mrazivý film, který dává víc otázek, než odpovědí. ()
Buď ano, nebo ne, není nic mezi tím a u mě je to ANO. Přesně tohle jsem chtěla! ()
Asi neumím ocenit intelektuální vkus poroty v Cannes. Díváte se přes dvě hodiny, film skoro končí a ani náznak, že to vede k pointě. ()
NIjak na mne film nepůsobil. Snad jen skvělá atmosféra. ()
Zlo občas se občas rozpouští a mizí z očí pod nánosem vizuální vláčnosti, ale pořád jen čekáte, odkud zase vykoune jeho zohyzděná tvář... ()
musím strhnout jednu * za konec... nesnáším, když děj graduje a pak nic..... ()
Takže… okomentoval jsem Maxipsa Fíka, co bude další. Třeba ta nová pixarovka Bílá stuha. V Pixar tentokrát zariskovali s černobílou a vyplatilo se, děti budou nadšené… Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet a možná ještě dál, leží malé německé městečko. Tam točí filmy Haneke. Je to skřítek neposeda, zvědavý jako opička. OK, tak vážně. Nesmírně vážný film. Závažný film. Krásná černobílá „kamera“. Herecké… to je vtipné u nás se pod slovem „herecký koncert“ myslí obzvlášť výrazné máchaní rukama… lehká hysterie, kam potom řadit tohle? Tak přesnou, dokonale a přejemně zahranou psychologii? A to nemluvím jen o dospělých (zejména zakřikle rozechvělé jiskření, nevinné i lačné, mezi panem učitelem a Evou…), ale (snad zejména?) o dětech. Raději snad ani nechci vědět, jak toho Haneke dosáhl. Komorní drama, detektivka, horor, poezie. Jasné sokolí oko a na mysli mi přichází jediné jméno J. W. Goethe. Kdo četl – Spříznění volbou, Utrpení mladého Werthera… jsou to vlastně banální příběhy, ovšem… ta pronikavost, stylizovanost a uměřenost pohledu. Vždycky to smrdí esejem a Ďábel na nás mrká z nevinných detailů. Tak i zde. Ta nejlepší německá tradice. Peklo a rozklad pod maskované spořádaností, řádem… krutá ruka v rukavici z jemné jelenice. Velmi silný film. Nevím, proč nedávám maximum, snad že je to takové chirugicky přesné. Jako by to divné, co film ukazuje, bylo i přímo v tom filmu. Něco čeho se bojím. Strach. (P. S. Kdyby Haneke natočil Sherlocka Holmse – to by bylo blaho, takovýho Holmese bych chtěl vidět…) ()
Nepríjemný pocit a bolesť hlavy. ()
Vyborna praca ()
Dvouhodinový sadismus Michaela Hanekeho se skrývá ve zdánlivě nestranném sledování německé vesničky. Čas pomalu plyne, pod povrchem se nic neděje, ale uvnitř to vře, cítíme zlo, které neumíme pojmenovat ale které je tak zneklidňující. ()
Příběh popisuje několik kriminálních činů spáchaných na jedné předválečné vesnici. Ale to je vedlejší. Hlavní je naprosto dokonale ztvárněná surová atmosféra doby dětství našich babiček. Doby, kdy synové ctili své otce, doby kdy mít zájem o děvče znamenalo léta pokory a dvoření se. Doby, kdy se slova jako vražda, nebo znásilnění nikdo neodvážil vyslovit nahlas… ()
Moj prvy Haneke..mozno aj preto plny pocet..som odpaleny..filmarcina at its best! ()
Související novinky
Festival íránských filmů
5. ročník Festivalu íránských filmů proběhne od 13. do 17. ledna 2016 v pražských kinech Světozor a Bio Oko, nově zavítá také do kina Lucerna. Od 19. do 20. ledna se potom festival už podruhé… (více)
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Zlaté Globy - výsledky
Kvalitní lidová zábava a boj za ekologii porážejí „vážné umění“ – tak by se daly shrnout výsledky hlavních kategorií Zlatých Globů. Všechny finanční kino-rekordy bořící Avatar se stal nejlepším… (více)
Z môjho blogu: Michaela Hanekeho by sme dnes pokojne mohli označiť za jedného z najlepších filmových psychológov všetkých čias. V mnohých svojich filmoch venuje pozornosť otázkam násilia, jeho koreňov, príčin a v neposlednom rade aj následkov. To, čo v Bennyho videu ešte len letmo načrtol, to o dlhé roky na to, v Bielej stuhe, ešte zdokonalil a vylepšil. Na ploche jedného celovečerného filmu, s využitím jeho naratívnych prostriedkov, chladnokrvne rozanalyzoval korene, z ktorých násilie môže vyplývať. To, že to robil správne dokazuje ocenenie Zlatým Glóbusom a nominácia na Oscara. ///// Biela stuha je príbehom o nevysvetliteľných udalostiach, ktoré sa udiali pár mesiacov pred prvou svetovou vojnou v jednom nemeckom mestečku. Príbehom sme sprevádzaný starým mužom, ktorý udalosti spätne rekapituluje. Rozprávač (ktorý v tomto meste pôsobil ako učiteľ) nás sprevádza dejom a spätne analyzuje všetky jednotlivé etapy svojho vtedajšieho života v tomto pohromami zmietanom meste. Všetko začalo nehodou lekára, neskôr ho nasledovalo zbitie chlapca baróna a napokon všetko vygradovalo zmrzačením mentálne postihnutého chlapca. Kým všetci naokolo hľadajú vinníka, tak tí skutoční vinníci si pokojne žijú v kruhu spoločnosti, nepovšimnutí a skrytí. //// Názov tohto blogu nie je mojim osobným konštatovaním, ale skôr výpoveďou Michaela Hanekeho. Ten v Bielej stuhe vytvára nesmierne desivý portrét mesta, v ktorom to najväčšie nebezpečenstvo predstavujú tí, zdanlivo najbezbrannejší – deti. „Hanekeho“ mesto je zvrátené, prehnité a akoby prichádzajúca vojna mala predstavovať vytúžený dážď. Je to mesto, ktoré sa nachádza niekde na polceste medzi starými feudálnymi pravidlami a modernou dobou. Na jednej strane je všemocný barón s barónkou, konzervatívny farár, naoko liberálny dedinský učiteľ, no pod touto fasádou eticky a mravne čistej dospelosti sa ukrýva hnus, faloš a pretvárka – sexuálne násilie na deťoch, pochybné milenecké zväzky a podobne. A na strane druhej sú deti. Za tieto činy musí prísť trest. Keďže však dospelí nemôžu trestať sami seba, tak hlasom novej morálky sa stávajú samotné deti. Tie však, paradoxne, sú vplyvom výchovy svojich rodičov, neschopné rozpoznať spoločenskú nebezpečnosť svojho konania a preto ich činy sa pre nich zdajú byť ospravedlniteľné. ///// Hanekeho film je úžasne mnohovrstevnatý. Môžeme ho chápať v dvoch módoch – v „mikrokozme“ a v „makrokozme“. V prvom prípade interpretujeme Bielu stuhu ako klasický príbeh odohrávajúci sa v jednej dedine, v jednom „mikrokozme“ a môžeme ho teda voľne interpretovať ako príbeh o zločinoch a treste. Oveľa širší interpretačný rámec však máme, v prípade, že budeme na mestečko, v ktorom sa dej odohráva, chápať ako makrokozmos, teda ako niečo, čo je vzorom pre okolitý svet. Haneke totiž vo svojom filme ide ku koreňom násilia a tieto korene sú prítomné v spoločnosti bez ohľadu na to, či sa nachádzame na dedine či v meste. V tomto zmysle je táto dedina (či mesto) len príkladom jedného z mnohých miest, kde sa niečo takéto môže stať. Je varovaním, aké následky môže zlá výchova mať. ///// V Bielej stuhe sa však zachádza ešte ďalej. Zaradenie filmu do jasného historického rámca predstavuje ďalšie varovanie – tie deti, ktoré teraz „len“ mrzačili a zraňovali môžu o dvadsať rokov na to, v čase nástupu Hitlera, byť tými, ktorí budú strieľať „ostrými“. Nie preto, že by chceli, ale preto, že im v tom nebráni ich pokrivená morálka. „Hanekeho“ deti vo filme sú deti, ktorých nemá kto usmerniť, materinsky ich objať, ukázať im správny smer cesty. Bolo by zjednodušujúce tvrdiť, že za všetko môžu iba rodičia a uvedomuje si to aj nemecký režisér. Preto sa viac a viac ponára do hlbín detskej mysle a snaží sa nepriamo odhaliť korene ich zlovoľnosti. Tie nespočívajú len vo výchove, ale aj v neprirodzenom spoločenskom stave, absencii zákona, správnych merítok morálky a ďalších vecí. ///// Hanekeho Biela stuha predstavuje desivú víziu sveta, v ktorom vládu prevzali deti vychované rodičmi, ktorí sú skutočnými adresátmi ich beštiálnych činov. V konečnom dôsledku sa tak deti obracajú na svojich rodičov – nie preto, aby ich poprosili o odpustenie či radu, ale aby proti nim vytiahli nôž. Podľa ich pokrivenej filozofie totiž tam, kde nie je citové puto, nemôžu byť ani výčitky … () (méně) (více)