The Black Balloon
Biela vrana
Režie:
Elissa DownKamera:
Denson BakerHudba:
Michael YezerskiHrají:
Rhys Wakefield, Luke Ford, Toni Collette, Erik Thomson, Gemma Ward, Henry Nixon, Lisa Kowalski, Firass Dirani, Ngoc Phan, Andrew Ryan, Kate Box, Claire McCarthy (více)Obsahy(2)
Patnáctiletý Thomas Mollison chce vyrůstat jako každý teenager v jeho věku. Má to ale těžké. Protože je jeho otec voják, rodina se často stěhuje a plachý chlapec se jen těžko sžívá s novým prostředím. Jeho život však ještě více ztrpčuje skutečnost, že jeho starší bratr Charlie je autista. Zatímco rodiče Charlieho dávno přijali, Thomas nikoli. Stydí se za něj a ve skrytu duše ho nenávidí. Pak ale potká Jackii, které Charlieho společnost nevadí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (183)
Veľmi emotívny snímok, zachytavajúci autistu a jeho rodinu... Luke Ford, ktorý sa nebal svojej role, predviedol neskutočný herecký výkon. Miestami liezol už aj mne na nervy... Film, ktorého myšlienka pohltila celé prevedenie. Black Ballon ako synonymum problémov. Rodinné drama, ktoré nielen prekvapí ale aj očarí... 8/10 ()
Obyčejný teenagerský film, který je něco více díky tomu, že se točí kolem chlapce, jenž má za bratra autistu. Neříkám, že se mi nelíbil, ba naopak - jen mi to všechno přijde až jednoduše cílené, proto místo čtyř* dávám tři. ()
Další z úžasných australských dramat, které se mi podařilo vidět. Tentokrát o rodině, ve které se musí postarat o autistického chlapce(Luke Ford předvádí neuvěřitelný výkon) a hlavně o jeho bratrovi, který se s tím nemůže vyrovnat. Má to své mouchy, hlavně ke konci, když vnitřní napětí, které bylo cítit po celý film nějak mizí. Ale kvůli hereckým výkonům a scénám, kdy nevíte, jestli se máte smát nebo brečet, si mě to získalo. ()
Příjemné překvapení. Čekal jsem nějaké klišé a stupidní dialogy teenagerů, ale nakonec se z toho vyklubalo pěkné drama. Možná, že někteří nesouhlasí, ale pro mě to bylo uchopeno za správný konec. 75% ()
Je pre mňa typické, že s hodnotením i komentovaním takýchto filmov mám problém. Zvádzajú ma hodnotiť námet, nastolený morálno-etický problém a nie film. Aj v tomto prípade by som sa rád vyjadril napríklad k problému autistov v domácnosti, pretože realite je bližší návrat Rain Mana do ústavu, než nejaké tančeky Charlieho na besiedke. Ale to by musel byť film kvalitnejší, nerozptýlený do viacerých, často zbytočných, línií a kĺzajúci sa po povrchu. Hodnotiť dobré herectvo v zlom filme, je ako vychvaľovať peknú prírodu vo Winnetuovi. Takže na problematiku autizmu mi zatiaľ bohato stačil Rain Man a Čo žerie Gilberta Grapea. A zaraďovať tento film do romantického žánru mi pripadá ako zlý vtip. ()
Bílá vrána si s autismem nebere servítky a obnažuje jej v celé jeho "kráse", a tak tu máme těžkého autistu se zjevnou mentální retardací, což bohužel není vůbec výjimkou, ale právě naopak, lehké až těžké postižení rozumových schopností jde s autismem ruku v ruce v 50 - 75 % případů, bohužel. Tím však veškerý negativismus končí, protože tohle byl citlivý a jednoduchými prostředky dojímající a veskrze vlastně pozitivní film. Při některých scénách mi běhal mráz po zádech, nepovedené Thomasovy narozeniny byly asi nejsilnější, při jiných se člověk neubránil úsměvu a jako cílovka nemohu tedy ohodnotit jinak než five. Po přečtení některých negativních komentářů mám chuť vyodpadovat Rain Mana, který lidstvu představil "autismus"... ()
Strhující, originální a hořkosladký příběh o zapadnutí, objevování lásky a přijmutí rodiny. (oficiální text distributora) ... vážne? - 50%. P.S. ešte v žiadnom filme mi tak neliezli všetci herci na nervy, ako v tomto prípade. ()
Mne sa film ohromne páčil, herci boli veľmi presvedčiví, hlavne Rhys. ()
Viděl jsem opakovaně, ale netroufl jsem si hodnotit dřív, než po shlédnutí amerického Co žere Gilberta Grapea? Přestože byl Gilert Grape pravděpodobně předobrazem Bílé vrány (v obou filmech jsou důležité scény koupání, v obou filmech spolu mají bratři fyzický konflikt), jde o filmy odlišné a není zcela férové je porovnávat. Charlie je autista žijící v normálním světě a normální rodině. Jeho bratr Thomas by chtěl žít normální život a vlastně ho i žije - jen kdyby nebylo Charlieho. Odlišnost Charlieho je zásadní, zásadní je i vývoj vztahu obou bratrů. Teenagerovskost filmu vychází z faktu, že Thomas je mladší a méně vyspělý, než Gilbert Grape - což však neznamená, že výsledek musí být nutně horší. Vztah obou bratrů je propracovanější, nálada je uvolněnější, divák má pocit krásna. Přestože mi taneční scéna z konce filmu připadá být trochu umělá, hodnotím oba filmy stejně. 85% ()
Bylo to jiné... takové australské :-), nicméně klobouk dolů před filmovými rodiči a hereckým výkonem L.Forda! ()
To je tak, když se vám v baráku sejde normální puberťák a autistický puberťák. O zábavu je pak postaráno. S rodinami, které mají podobně nemocné děti upřímně soucítím a zase o kus víc si cením toho, že jsem zdravý a moji příbuzní vesměs taky. Film je to asi lehce nadprůměrný, ženský režisérský rukopis je určitě oživením, ale místy to bylo fakt otravný, ty Charlieho záchvaty a Thomas mi byl docela nesympatický (špatně zvolený herec). 65% ()
Pro mě je tohle další skromnej film ve stylu Keith, Little Miss Sunshine atd. Mít doma autistu musí bejt nehorázně těžký a klobouk dolů před každym kdo to zvládá, a právě proto chápu i chování Thoma, kterej díky Charliemu v podstatě ztrácel veškerej soukromej život. Naštěstí se objevila úžasná Jackie a ... A dál už se koukněte sami. ()
Klasický nezávislý film s minimálními prostředky, lehce dokumentárním přístupem a zobrazující outsiderství - tentokrát na téma život s autistou. Docela přesvědčivé a místy drásavé. Závěrečné usmíření bylo trochu nevěrohodné (hlavně, že by se Charlie dokázal naučit taneční číslo), ale proč ne, i pohádkové konce mají ve filmech své místo. /20. 3. 12./ ()
Dalším z filmů na téma autismu je právě Bílá vrána, která se snaží o zpracování civilnější formou, než byl třeba Rain Man. A to formou blízkou spíše filmu Co žere Gilberta Grapea, kde exceloval v roli postiženého Leonardo DiCaprio. Zde roli postiženého autismem hraje Luke Ford. Příběh je však vyprávěn z pohledu jeho - normálního - bratra. Který si ani po přestěhování rodiny nedokáže k podivnému bráchovi najít cestu, i když se snaží. Ale ten průšvih s jeho holkou byl poslední kapkou. Ačkoliv... ještě je zde to divadelní představení. Snímek si na nic nehraje. Karty jsou rozdány zcela jasně už v úvodu, a buď je berte, nebo nechte být. Vyprávění je naštěstí dostatečně střízlivé, nedojí téma k slzám (s výjimkou konce) a působí značně uvěřitelně a reálně, což je kladem. Na jednu stranu nic extra, nic nového k linii již natočených filmů na téma autismu, na druhou dobře, že se podobnými snímky toto téma sem tam připomene. Disk... no ano, standardně - protipirát, trailery na úvod (96 hodin, Rudý baron, Cash) + 5 dalších v menu, jinak nic, nic, žádný bonus. ()
Bál jsem se citové vykrádačky, to se naštěstí nekonalo (kromě asi jedné scény). Citlivě podané, herecky dobře zvládnuté, navíc zabavné a tak nějak dobře stravitelné. Atmosféra devadesátých let a Super Nintendo - Da! ()
Citlivé téma zaobalené do velmi vtipného kabátu. Filmů(i lepších) o autismu už bylo natočno opravdu hodně, ale tento mě opravdu chytl za srdce a rodina Mollisonů si mě omotala kolem prstu. Australané prokázali, že filmy točit umí a se scénářem si, pro mě velmi sympaticky vyhráli..scény nejen, že působily velmi reálně, ale mnohdy i velmi mile. Herecky skvěle zvládnuté a Toni Collette svým civilním projevem opět zazářila. Jedním slovem nádhera a pohlazení po duši. A dějová linie směřující k plyšovému medvídku Rexovi byla rozhodně originální a vtipná. ()
Zo začiatku vyzerá Biela Vrana ako vcelku obstojné zachytenie každodenného života rodiny s členom trpiacim autizmom. Kamera celkom šikovne sa pohybujúca po stiesnenom interiéry a všetko pôsobí civilne, nie okato, štylisticky sa nejedná o výrazný, ale príjemne sa sledujúci úvod, od ktorého divák logicky čaká, že postupne vyústi do niečoho naozaj zaujímavého. .....Čo sa ďalšej kauzality deja týka, prepadá sa viac do sklamania než zaujímavého pokračovania, orientuje sa smerom emotívnej plytkosti, patetickej úsmevnosti a predstierania akejsi láskavosti a pochopenia s trochopu na oko pekného platonického stereotypu. Snímka si pochopiteľne zakladá na silnej emocionalite, čo musí byť už vopred zrejmé z hlavnej dejovej premisy, ale na túto úroveň sa nedá dostať pomocou tak zjednodušených a prvoplánových cestičiek, aké si práve Biela vrana na svoju cestu vybrala. ......... Do najsprofanovanejšieho tieňa sa dostáva, očakávaná "nosná" téma autizmu. Film si vôbec nerobí starosti s nejakým hlbším prenikaním do témy, alebo jej uchopením so zaujímavejšími motiváciami a cieľmi, z kt. by mohli vzísť zaujímavé myšlienky a otázky (podobne, ako to urobil Bård Breien vo svojom filme o telesne a inak indisponovaných ľudoch - Kunsten å tenke negativt), stačí mu evidentná radosť kamery, keď sa pred ňou zvíja daný autista, poprípade keď jeho chovanie ústi do humorných situácií. Téma film sa obmedzila na povrchné sledovanie, sem tam patetické, sem tam naopak humorné, nakoniec lacno láskavé a rado by bolo dojímavé. Vzťahy medzi postavami vyzerajú umelo a vykonštruovane, najmä prerod neznášanlivosti/ nevyrovnanosti k pochopeniu vyznieva vo filme ž smiešne utopicky. ........... Ďalší element smerujúci k degradácií je vývoj dejovej línie s priehľadnou snahou diváka emotívne zasiahnuť, čím sa znova preukazuje neúspech v prvoplánovom pokuse o "dojímavosť"" pomocou peroxidovej blondínky a zamilovaného tínedžera do ktorého lásky "nevhodne a neuvedomelo zasahuje" jeho brat autista. V spracovaní už tak dosť banálneho námetu si ruky s radosťou vymieňajú trápny humor, dosahujúci svoj vrchol v scénkach z kúpaliska, so zamilovane láskavým gýčom, samozrejme pod štítkom "empatickosť". Film sa finálne pokúša vravieť známu vetu "takto by to malo chodiť a bolo by to také krásne" a jeho slová pôsobia prehnane afektovane. Zábery ladené silno autenticky sa striedajú s patetickou idylkou, ktorá hlása konečnú presilu a nemáme pred sebou nič iné, než naivnú plochosť. Biele vrany toho nalietajú evidentne najmenej. ()
V žádném případě se nejedná o "trapnou , nudnou , priživujúcu sa sprostosť" jak komentoval tento titul jistý uživatel ČSFD. Myslím, že právě filmy tohoto typu mají divákovi, který chce od filmu poněkud víc než pouhou zábavu, co dát. Především divákovi mladému. Můžou mu otevřít oči a napovědět, že ne všichni kolem něho jsou zdrávi a ne všichni kolem něho mají pouze běžné malicherné starosti. Podle mého soudu nemá být film pouze zdrojem zábavy, ale měl by i vychovávat nové, mladé generace k úctě k životu svému i těch druhých, všeobecně pak k pokoře, trpělivosti, slušnosti atd, atd. Každý z nás by si měl vždy a stále uvědomovat, že i on sám by se mohl někdy v životě dostat do podobné situace a měl by být na to psychicky připraven. Třeba tím, že skoukne Bílou vránu a zamyslí se, zda by sám takovou situaci zvládl (v roli rodičů či bráchy Thomase) a co všechno by ve svém životě musel pochopit, aby se zachoval v dané situaci co nejlépe - tedy nejlidštěji. A vo tom to je jistí komentátoři ČSFDll! Víte? ()
Strhující drama, u kterého se nedá skoro vůbec nic vytknout. Chvílemi mě z pár situací šel mráz po zádech ... ()
Film o autistovi, který je svým způsobem vyhrocen, kam to jen jde. P.S.: Malarkey je idiotský debil, kterého si najdu a uřežu mu koule. ()