Náš vůdce

Ganselovo drama mě vyděsilo víc než lecjaký horor. Naprosto jasně totiž dokazuje, že fanatismus, manipulace s davy a perzekuce černých ovcí zdaleka nepatří jen do učebnic o 2. světové válce. Ať se nám to líbí, nebo ne, jakkoliv absurdní se nám ta myšlenka zdá, nástup diktatury je reálnou hrozbou i v Evropě 21. století. Vždyť ta filmová Vlna začala úplně nevinně - zpočátku jen čeřila vodu, postupně však nabývala na síle až nakonec všechny strhla - dávala pocit sounáležitosti, nadřazenosti, moci. A nešla zastavit. U závěrečného Wengerova proslovu jsem nedýchala. (30.08.2009)

Cekal jsem nejaky utahany, i kdyz asi syrovy drama o uciteli, co mu hrabne a zacne vysilovat a dostal jsem neco naprosto jinyho. Celej film, ackoliv ukazuje zavazny veci, je natocenej docela pohodovou a hlavne sviznou formou, ucitel sice vymysli podivnej experiment, ale je to sympatak, kterymu z moci nijak nehrabne. Tady jde o sledovani promeny studentu, ktery nejdriv meli proste svoje skupinky, ve kterejch se bavili, ale postupne jsou to bud clenove Vlny, nebo ty ostatni a dochazi tak postupne k potyckam, ktery jsou skvele vygradovany az k drsnymu finale. Od rezisera Holky to chtej taky bych teda takhle skvele natoceny a i kdyz drsny, tak zaroven zabavny drama necekal, hodne prijemny prekvapeni a jasnejch 5*. (01.11.2009)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)

Jste režisér, který začínal u diváckých žánrových filmů, ale chcete se etablovat jako uznávaný tvůrce, který získává ceny na festivalech a je chválen domácí i zahraniční kritikou. Co uděláte? Z kola současnosti, na kterém blonďaté kobyly dostávají orgasmy, přesedláte do minulosti, přičemž pokud jste Němec, budete se zabývat otázkou nacismu. Pak už nesejde na tom, že styl je natolik nevýrazný, že zapadá mezi lepší televizní evropský průměr a že se ve vyprávění objevují nesmírná klišé, vše je schématické a fikční svět není dostatečně soudržný, protože máte silné téma, které redukujete do podoby jednoduché teze tak, aby zamýšlený klubový snímek byl přijatelný pro co nejširší diváckou obec. Jo, a zapomněl jsem dodat, že se jmenujete Dennis Gansel a váš nejlepší film zůstane teenagerovská komedie o ženském orgasmu, protože z ambiciózních průměrů se žádný cinefil neudělá. Ani na kole. (09.04.2010)

„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda. (01.08.2008)