Rozum a cit

V mnohém lepší verze než ten slavný film se scénářem Emmy Thompson, i když uznávám, že tato minisérie spoustu motivů kopíruje, ale často je i vylepšuje. Obecně platí, že minisérie mají prostor na to se ve scénáři rozšoupnout, takže prostor dostanou i scény z knihy, které byly ve filmu vynechány. Co ovšem v téhle adaptaci považuju za zásadní, je perfektní výběr herců, Dan Stevens jako Edward je správný fouňa, ale ne až tak moc, aby nám to lezlo na nervy, upřímně je vpravdě neodolatelný. David Morrissey možná nemá charisma Alana Rickmana, ale já myslím, že je to jen dobře, a scéna, kdy si nese Marianne do domu, se mi strašně líbí. Marianne je vůbec asi nejlépe obsazená postava, Charity Wakefield ji hraje opravdu výborně. Proti Hattie Morahan jako Elinor bych měla své výhrady, ale žádné zásadní. Willoughby je konečně koukatelný Dominic Cooper, u něj se člověk nediví, že mu Marianne propadla. Za zmínku určitě stojí další herci jako Janet McTeer jako paní Dashwoodová nebo Mark Williams jako sir Middleton. Tvůrci si opravdu pohráli s kostýmy, kulisami i lokacemi, to je vidět, ostatně jako v dalších BBC adaptacích. Také je tu opravdu nádherná ústřední hudba. (05.09.2011)

Tak tato adaptacia Rozumu a citu ma veru vobec nenadchla. Nevyrazni herci, nudne spracovanie, minimum uveritelnej romantiky, absencia vzajomnej chemie....Pekne dobove kostimy a nadherne prostredie anglickeho vidieka, tieto kategoricke nedostatky v mojich ociach nedokazali zakryt. Popri perfektnej serialovej adaptacii Pychy a predsudku z 95-teho roku, velke sklamanie ..2,5/5* (02.05.2011)

Úžasné kostýmy. Hlavní představitelka mi byla ovšem silně nesympatická a přišla mi absolutně "neaustenovsky". Historicky to bylo asi ještě víc vedle než všechny předchozí filmy podle Austenové (normálně by mi to nevadilo, ale ten "polibek" se do viktoriánské přísné a decentní Anglie fakt nehodil). A občas jsem měla pocit, že koukám na parodii (možná je to problém autora, nikoliv tvůrců, kdo ví, co je te autor zač, že?). A mimochodem - zdálo se jen mě, že tenhle seriál tvrdě vykádá Leeho starší filmovou verzi? (09.07.2009)

V porovnání s jinou seriálovou adaptací Austenové, Pýchou a předsudkem, je zánovní Rozum a cit nevýrazná, nicméně necitlivá fraška. S většinou postav se nedá dost dobře soucítit, všeobecná dobová upjatost ustoupila v tomto zpracování povrchní romantice polibků na schodišti a celkově, jelikož si sám příběh výrazně zachovává austenovské schéma, nelze než srovnávat s výše uvedeným konkurentem. Zkrátka a dobře, slabší trojka za to, že jsem se nebezpečně často nudil. PS: pozoruhodný detail — v příběhu je množství podrobností, jež se shodují se starší filmovou verzí, ačkoli v knižní předloze byly jinak. Není divné, když se tvůrci shodnou na vynechaných detailech předlohy, jak si ale vysvětlit vzácnou shodu na detailech přidaných? Nebýt několika podrobností, jež měl seriál oproti filmu navíc, skoro bych si myslel, že scénárista adaptoval film spíš než knihu… To mi přijde docela vtipné. Obě zpracování nicméně jaksi obrousila hrany až rozjitřené břitkosti, s jakou Austenová (pro mě trochu nečekaně) v této knize popisovala povrchnost a „nesnesitelnou lehkost“ života smetánky, což je trochu škoda. (11.04.2011)

Adaptace klasiky, která je přesnou kopií Sense and Sensibility z pětadevadesátého. Doufala jsem, že uvidím něco osvěžujícího jako se to povedlo nedávno s Pride and Prejudice, ale krom krásné hudby od Phippse (který mimochodem složil i nádherný soundtrack k Persuaison) a pěkných kostýmů, se tvůrci nenamáhali změnit ani postavení herců ve scéně, tak i jejich chování. To, že je zde pár scén navíc bohužel film nezachraňuje. Třešničku tomu všemu dává Morrissey a Stevens, kteří mají dokonce i stejné rysy v obličeji jako Rickman a Grant. Hlavní představitelka je unylá a absolutně nezajímavá, rozhodně nemá dostatek chemie na to, aby jí člověk fandil. Škoda, škoda... (07.03.2012)