Proboha!

"Nemluvíme o osobnostech jako jako Matka Tereza, Desmond Tutu nebo Dalajláma. Víme, že to jsou dobří lidé, kteří se snaží předat mírumilovné poselství. Na poli náboženství jsou ale menšinou." (Lerry Charles) Zábavná cesta do hlubin ateistovy duše (o žádný dokument samozřejmě nejde). Škoda těch posledních teatrálně apokalyptických pár minut, které tu srandu obrací proti sobě samé. (17.01.2010)

V otázkách víry a Boha se obvykle nevyjadřuji, ale jsem rád, že se Bill Maher pustil do souboje s všemocným, vševědoucím a kdovíjakým ještě. Jeho zarputile ateistický pohled na náboženství sice nemá ani na dohled hranici seriozního dokumentu, neboť jeho účelem je, za pomoci demagogicky povrchních otázek, zesměšnit víru v cokoli, ale akademická přesnost by stejně pouze ubírala snímku na zábavnosti. Nebudu předstírat fundovanost v dané problematice, protože jsem chyběl při velkém třesku a ani v mém okolí nikdy nevstal z mrtvých žádný tesař - nehledě na to, že je mi to stejně jedno. Mé hodnocení je tedy pouze prostým důsledkem toho, že jsem se velmi dobře pobavil a neodpustím si na závěr nepřidat jednu skvělou hrozbu: "Klystýr Ducha svatého na vás!" (08.01.2012)

Bill Maher na konci říká, že nikdo nemůže vědět, co přijde po srmti, neboť on to neví a nikdo z nás ho duchovně nepřevyšuje. On se ale přitom celou dobu duchovně vyvyšuje nad své až příliš snadno vyhledané oběti. Dělá to s nesporným vtipem, ovšem smutné je, že celou záležitost řeší jen a pouze rozumem (nikoli srdcem), ale mnohem smutnější je, že mu tyto rozumové ataky na zpovídané duchovní bohatě stačí. 75% (15.05.2011)

Nejlepší dokument. Bill Maher má perfektní argumentaci. Neuráží, jen se slušně ptá a poukazuje na nesmysly v mnoha náboženstvích a ukazuje, jak jsou si až groteskně podobná. Mně osobně na náboženství nejvíc vadí jejich schopnost zmanipulovat normální lidi na totální magory, bez špetky odstupu a nadhledu. (11.03.2010)

Jako dokument je Religulous slabý, protože je povrchní, zabývá se velmi malým výsekem reality a zobrazuje jen to, co se mu takříkajíc hodí do krámu. Jako komedie ovšem obstojí a po většinu stopáže je to zábava opravdu královská, a to zvlášť v těch místech, kdy si Mahler dělá srandu z jednotlivých, konkrétních hloupých lidí. Když si začne brát na paškál náboženství jako takové, začíná to trochu skřípat - a to ne proto, že by jeho postřehy byly liché, ale proto, že když se řekne A, mělo by se říct i B ... a to se v tomhle snímku nenosí. Zábavné a "dobré" to každopádně je, a to až do závěru, který sklouzne k naprosto stejné zjednodušující, verbální agresivitě (ateistické), z níž si tvůrci předtím celou dobu dělali srandu (v náboženském podání). Výsledná poučka je pak ale tak jako tak přínosná - nezáleží na tom, je-li člověk ateista nebo věřící, záleží ne jeho povaze, nitru a míře a agresivitě jeho přesvědčení. Soudě dle většiny místních nadšeně antiklerikálních komentářů ale tuším, že většina diváků si při sledování vystačila se sebepotvrzením svých nálad. PS: Jsem ateista. (08.05.2013)