Proboha!

Bezesporu zábavné a trefné, ale IMHO i tak trochu zbytečné. Pokud se sympaťákem Maherem a jeho argumenty souhlasíte (já takřka ve všem), tak se de facto příliš nového nedozvíte (ani se nedočkáte žádné výjimečně silné scény) a pouze se sto minut vysmíváte a litujete lidi, kteří jsou ochotni dobrovolně věřit nejrůznějším báchorkám a nesmyslům. A jestli patříte k oněm nepochybujícím katolíkům, židům, muslimům, scientologům a dalším takovým, pak vás stejně ani ty nejpádnější a nejpřesvědčivější námitky a dotazy nedonutí se nad tou vaší "jedinou a správnou" vírou nějak hlouběji a kritičtěji zamyslet. Kdyby se ale přeci jen našlo alespoň několik jedinců ochotných onoho zamyšlení, považoval bych to za malý zázrak a rázem bych uznal, že tohle dílo nevzniklo nadarmo... ___ Osobně je mi fuk, kdo v co věří (je to ostatně každého věc), pokud tím ovšem jakkoliv neobtěžuje ostatní (fakt, že ve 'jménu boha' jsou dodnes někteří lidé schopní nejrůznějších zvěrstev, mě přivádí k nepříčetnosti). 80 % (27.03.2011)

Jako přehlídka výstředních fanatiků je to zábavné. Bill Maher má podle mě ale na víc, než jen sarkastické stírání náboženských fundamentalistů. Dokument se nesnaží opačně smýšlející lidi (věřící v jakkoli absurdně znějící šílenost) pochopit, ale dělá si z nich pouze srandu - což je asi tak to nejjednoduší, co jde udělat. I ty otázky mohly být sofistikovanější a Maherovy argumenty trochu silnější. (23.06.2012)

Parádní záležitost. Bylo celkem zajímavé, jak někteří věřící milujícíc bližní své (v celé jejich nedokonalosti - mající milovat tedy i Billa Mahera pokládajícícho někdy nepříjemné avšak logické dotazy) se chovali agresivně a netolerantně.... Chápu, že věřící nachází ve svých společenstvích sílu, nebo se o to alespoň snaží. Mne každičká stádnost děsí. Věřím, že skutečně žil nějaký Ježíš a věřím, že mohl mít i pokrokové názory. V Bibli primárně nevidím zlou knihu a zlým nevidím ani samotné náboženství byť se v jeho jménu po staletí vraždilo a mučilo ... Ale také věřím, že kdyby dnes Ježíš viděl, jak se praktikuje ono náboženství ..všechny ty kostely a katedrály se zlatými kříži a oltáři... s kněžími v krásných rouchách, Papeže a jeho biskupy a kardinály... asi by se dost divil. * * * * * (12.10.2014)

Bill Maher v podstatě využívá naprosto stejné prostředky jako ti, které likviduje (samotný dokument je neuvěřitelně manipulativně sestříhaný). Je velmi radikální a s velkou částí jeho názorů nesouhlasím. Nicméně sranda je to obrovská a člověku to dá dost námětů k přemýšlení a úvahám. Říká se "všeho s mírou", toho se však v Religulous nedočkáte. 8/10 (02.12.2015)

Nula od nuly pojde... Bohužel obrovské zklamání, které pramení z toho, že si Maher stanovil velmi primitivní zadání – ukázat, že hlupák je hlupákem (což umí každý blbec). Očekával jsem (a) buď seriózní zamyšlení nad tím, kde se v někom bere víra a jak jí (ne)umí vyargumentovat ateistickému okolí, nebo (b) vtipnou smršť, co se nebere vážně. Film se však snaží o obojí současně. A nemá na to – Maherova „informační výbava“ začíná a končí u hledání rozporů v jednotlivých textech. Výklady mu jdou sice dobře, neboť si pamatuje/zapsal kdejakou prkotinu, ale nedokáže z toho vytěžit víc, než že lidé věří iracionálně (=neví pořádně čemu). Situaci si ještě zjednodušil procházením bizarních sezení a komerčních vytěžení dávno vyvanutého duchovna. Zde by mohl padnout oprávněný protiargument – Maher popisuje americké náboženství, které je tradičně „sektářské“ a nejednotné. Projevuje se to financováním jednotlivých církví (Spojeným státům schází rovnocenná zkušenost evropské vazby církevních představitelů na stát) a roztroušením samozvaných duchovních v nesčetné magory a blouznivce. Situace se po druhé světové válce nepěkně zvrátila a dnes dochází v USA k silné teologizaci veřejného života včetně politiky. Z toho Maher vytěžil nejvíc, když navštívil tupého senátora, aby odhalil naučenou sadu frází pro zbožné voliče. Teologizaci politiky zobrazuje Maher velmi přesvědčivě a přidává nebezpečné důsledky těchto „záštit“. Jenže to je pouze jedna část problému a nejbanálnější (na politika si každý rád plivne). Maherova neschopnost argumentovat se krásně ukáže při krátké debatě s nedogmatickým klerikem v Itálii, na něhož nemůže aplikovat své výpisky z Bible. Celé je to velmi zavádějící: pod domnělým heslem „proti všem“ se skrývá umná manipulace, která stojí buď na démonizaci (Muslimové) nebo zamlžení (chyběl mi výpad proti židovské víře v nefundamentální podobě, čemuž se autor pokrytecky vyhnul). Maher pořád mluví o nutnosti pochybovat, ale kdyby opustil dogmatiky, našel by mnoho lidí, kteří při své víře nebo i díky ní nadále pochybují a nenechají se slepě vést. Závěr bohužel vše zazdil, protože Maher v efektní montáži spojoval nesouměřitelné a vydal ze sebe dogmatickou anti-náboženskou řeč. Napadlo mě, že to byla zvrácená „dekonstrukce“ (dosaďte si klidně jiné chytré slovo;)) samotného filmu ve smyslu – „celou dobu jsem vás nabádal, ať nevěříte a nakonec v závěru přesvědčil, že tím Bohem jsem pro vás já!“. Jestli tímto způsobem Maher skutečně hodlal ztrapnit „kriticky myslící“ diváky, tak mu jedině tleskám. Bohužel se ale obávám, že tu dětinskou řeč myslel vážně… P. S. – nejsem věřící. (01.06.2013)