Muž a jeho pes

Pěkně střižená předělávka italské klasiky. Bohužel je dělaná pouze na ksicht Belmonda a ničím jiným se předloze nevyrovná. Až u poslední scény jsme si řekl, sakra, to jsme snad už někde viděl. Jenže Umberto D bylo plynulejší a určitě tam nebyly tak naivní a někdy až pitomé dialogy. Stejně je to ale kouzelný, když pod tím starým obličejem stále vykukuje Belmondův rošťák a doprovázen je příjemným vořechem. (28.11.2009)

Přijde na to, co máte jako diváci rádi. Jestli Belmonda, pravdu, melodrama... Melodrama to je, Belmondo v tom hraje a pravda je taková, že je na něj smutný pohled. Mrtvičně ochablý obličej, podivný nemizící úsměv a nekonečné čekání na každé další slovo. Tím více je s podivem, že mu to ještě pořád docela sekne, ale o tom doufám ten film být neměl. I když těžko říct, o čem vlastně být měl. O stáří? O naději v člověka nebo v život? Má to diváka za každou cenu rozplakat, nebo to nese i nějaké poselství? O co vlastně šlo tomu nezodpovědnému, tu důstojně hrdému, tu dětinsky nerozhodnému staříkovi? Co za vztah to měl se svou bývalou milenkou, jež jej s tak velkodušným výrazem vyhnala na ulici?            Některé ty pomalé, zajímavou hudbou podkreslené scény se starým mužem, hledícím oknem do noci, by vskutku mohly v jiném případě aspirovat na filmový zážitek pololetí, ale tady ne. Pro mě je tu nejzajímavějším poselstvím, že francouzskému vysloužilému vojákovi asi nestačí penze ani na slušný podnájem. Takže to beru tak, že Belmondo si ještě chtěl zahrát v solidním filmu, což se mu jakžtakž povedlo, ale až do svých pětasedmdesáti si Muže a jeho psa asi znovu nepustím. (26.09.2010)

Vysoce umělecké dílo režiséra Francise Hustera. Jean-Paul BELMONDO zde vynikajícím způsobem ztvárnil stárnoucího muže, který se dostal do těžké životní situace, kde nikoho nezajímá jeho osud. Jediným přítelem, ale též odpovědnost za živého tvora mu zůstal jeho pes. Nádherný baladický příběh, kde už není Belmondo rošťák a bonviván (jak jsme jej znali), ale dokázal, že je vynikajícím a charismatickým hercem i ve svých 76 letech. Kdo umí, ten umí. Velmi zajjímavé na filmu je ten fakt, že zde dostaly úlohu všechny bývalé velké hvězdy francouzského filmu, které též zestárly. Všechny - zdůrazňuji v š e c h n y jsem je poznala (ačkoliv někteří byli k nepozáni). (15.12.2009)

Dlouho jsem se poslednímu Bébelovu filmu vyhýbal a po zhlédnutí musím bohužel říct, že jsem o nic nepřišel. Pokud o něco, tak o smutný pohled na nemocí zlomeného muže. Ačkoliv tu byla Belmondovi nabídnuta role, kterou byl ve svém rozpoložení schopen zvládnout a de facto tak v ní působil přirozeně, tak to prostě nefungovalo. Příběh starého muže, který se stal nepotřebným, se snaží vyvolat emoce, ale  dlouhou dobu jen tak klouže po povrchu, kde diváka háže od jedné statické scény s mlčenlivým, ale pekelně soustředěným Belmondem do druhé a de facto nevypráví žádný příběh a nedovolí divákovi se s hlavním hrdinou nijak sžít. Svět kolem něj plyne a on jen kouká, jak mu běží čas. Belmondo pak byl celou dobu evidentně dost duchem nepřítomný a sledovat tenhle jeho boj s následky mrtvice nebylo zrovna příjemnou záležitostí. Je-li pak v příběhu o stárnoucím muži emotivně nejsilnější scénou pohled na psy v útulku, tak zřejmě něco není správně.  Když silný film o stárnutí a beznaději s ním spojenou, tak Otec s Hopkinsem. Za krásnou Hafsii Herzu, vtip v tramvaji a pro psí oči za vratké tři. (07.09.2023)

Film se vlastně nijak nevymyká průměru a kdyby v něm po osmi letech nehrál Belmondo, tak by asi zapadl úplně. To ale neznamená, že by byl špatný! Jen staví na dvou základních kamenech, kterými chce podepřít všechno ostatní: Na fascinaci zestárlou Belmondovou tváří a na fotogeničnosti roztomilého pejska. Jinak jde o průměrně natočený volný remake de Sicova Umberta D., který ale - řekněme si to upřímně - je trochu někde jinde... Belmondo je viditelně unavený, přesto hrát nezapomněl a zůstal mu i ten charakteristický úsměv. I když - těžko říct, jestli to byl záměr nebo ohled na nemocného herce - jeho postava má až příliš mnoho krátkých uštěpačných replik, které mi občas připadaly nepřirozené. Místy je film docela vtipný, většinu času se docela hraje na city, ale jinak je to příjemný film. Bébelovi patří můj obdiv, že se vykašlal na image drsňáka a troufl si na tuhle roli.. (07.08.2009)