Malý princ

Dívám se na to jako dospělý, takže i mně by možná Malý princ úplně nerozuměl. Takže musím říct, že ten kluk byl velice roztomilý, ale byl také velice rozmazlený a umíněný. Všichni museli dělat to, co on chtěl, jinak se s vámi prostě nebavil. Postupem ale zjišťujeme, že si i ten malý kluk umí některé věci uvědomit. Hlavně se tedy mluvilo o odpovědnosti. Co se týče dospělých postav, byly prezentovány jako lidé, kteří se soustřeďují jen na svou primární činnost (tak jako, když vám učitel toho a toho předmětu řekne, že jeho předmět je nejdůležitější) a naprosto zapomínali na životní realitu. Takže suma sumárum si tam každý dělá to své a Malý princ v tom musí najít nějaké průsečíky. Což se mu nakonec snad podařilo. Pravdou je, že cesta malého dítěte k pochopení dospělých je velice náročná a vše přichází s věkem. Malí se na svět dívají jinýma očima než velcí a tak to má být. Proto si myslím, že dětem patří dětství a je na nás dospělých jim je udělat co nejkrásnější. (03.09.2011)

Letec a spisovatel Antoine de Saint-Exupéry napsal tuto půvabnou knížku nejen pro děti, ale i dospělé v době druhé světové války, kdy často sám jako letec musel nocovat v africké poušti. Příběh malého prince, který je nespokojen se svou malou planetou a vydává se hledat poznání, ve filmové podobě muzikálu režíroval Stanley Donen, hada zpívá a tančí Bob Fosse, lišáka hraje Gene Wilder. DVD: Bohužel ani žádné bonusy. (06.06.2022)

Saint-Exupéryho knižka je zvláštnym javom, ani nie tak skvelou myšlienkou, ale spôsobom napísaním. Po slovenskej televíznej verzii z roku 1995 som si nemohol nechať újsť ani túto adaptáciu. Prekvapením bolo prezentovanie Malého princa ako muzikál, čomu som nemohol dosť dlho prísť na chuť, hoci mám muzikály rád. Inak sa mi to pozdávalo, malý Steven Warner bol v úlohe princa kúzelný. (03.09.2011)

Takhle zprznit tak dokonalou předlohu. Debilní popěvky, narážky na Rusáky, růže nymfomanka, had podivný metrosexuál, pedofilní liška, letec a vypravěč (který ani ve filmu není vypravěčem) scvrklý na dospěláka, jenž už nevěnuje svoje vyprávění Léonu Werthovi, když byl malým chlapcem, a nejpravdivější filozof proměněný ve žvatlajícího troubu. Film je plný přitroublých muzikálních čísel, rádoby efektních prolínajících se záběrů a směšných připsaných dialogů snad pro "lepší pochopitelnost", ale v záplavě toho všeho zapomíná, proč je kniha kouzelná - je to v jednoduchosti vyprávění a prostých faktech říkaných tak samozřejmě, že na to nelze nic namítat a také je to tím, že hlavní postava je i vypravěčem - tím je příběh naléhavý, mrazí nás, oslovuje, ponouká k zamyšlení, k činnosti, ke katarzi. Na plátně z toho nezůstalo nic. (12.11.2008)

Exupéryho kniha pro mě není takovou srdeční záležitostí jako pro mnohé jiné; asi proto, že se ke mně nedostala v tom správném věku. K filmu jsem díky tomu přistupoval bez konkrétních přání nebo obav a s dobrou vůlí brát ho, jaký je. Dlouho mi to nevydrželo. Prvním problémem se ukázala být jeho doslovnost. Lyrickým momentům z knihy ani jejím nedořečeným metaforám nesvědčí ukotvení v konkrétním čase a prostoru. Film bohužel začne muzikálovým číslem, zasazeným do pomyslného sousedství My Fair Lady nebo Mary Poppins, načež velmi nesnadno buduje vlastní fiktivní svět. Asi nejlépe se mu to daří ve scénách s miniaturní planetkou a s letcem v indiferentní poušti, sahající odnikud nikam. Další zádrhel je v obsazení titulní role. Malý princ má být podle mého chápání předlohy spíš teenager a jeho naivita vyplývá z osamělého života na vlastní planetě, nikoli z toho, že je to rozmazlené hloupé děcko v hacafráčku. V té době byl v optimálním věku třeba typově vhodný Mark Lester, ale asi chápu, proč nebyl obsazen. Už vizáž Stevena Warnera á la andílek Raffaela Santiho myslím hodně říká o tom, na jaké publikum film zacílil. Buclatý a šišlající hrdina jistě rozněžnil tutéž skupinu starších žen, které blaženě vzlykají u reklam na plenky a jiných legálních forem dětské prostituce. Scény s dospělými herci, představujícími lišku, hada nebo růži, ale díky tomuto řešení vyzněly značně úchylně. No a nakonec mi nezbývá než se připojit k všeobecnému hateu a zcela odsoudit muzikálová čísla. Jsem přesvědčen o tom, že jejich jediným účelem je rozkošatit děj tak, aby byl film celovečerní. Kdykoli se filmu jakžtakž podaří navodit tichou a meditativní atmosféru, s pompou a za velikého břinkotu ji zahubí exaltované hudební číslo a zbanalizuje Exupéryho sdělení uřvaným opakováním nějaké fráze a křečovitými tanci. Doporučeníhodné pouze jako kuriozita. 40% (15.02.2011)