Všechno nejlepší k mým narozeninám

Na první pohled takový naprosto klasický slasher, který vždy po určité době diváka hodí naprosto na jinou kolej, ale přitom ne nesmyslně. Všechno dává jakž takž smysl, ale pravda o tom, kdo a proč je vlastně vrah jako by divákovi stále protíkala mezi prsty. Vraždy jsou docela nápadité a celý film je kvalitně natočený. Dlouhá stopáž a pomalé vyprávění mi však docela vadilo, každopádně závěr filmu, to je pecka!! Kvůli tomu se rozhodně vyplatí u filmu vydržet. Na dobu vzniku je film opravdu velice zdařilý. (10.03.2008)

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

Viděno na youtube. Nevýhodu vidím v dlouhé stopáži,ale na druhou stranu jsem byl příjemně spokojen s vraždama a celkový dějem filmu,který je vyprávěn. První vražda v autě je dobrá,ale lepší byla následovná s břitvou,přesto s ní nic moc nemáme. Celkově vypadá na rok 1981 velmi dobře a nejedná se o žádnou brakovou záležitost,protože to není až takové béčko má totiž nápaditost a pointu. Vraždy stejně jao ve fitku s činkou nebo v lese jsou obstojeně natočené a závěr taky. (23.03.2007)

Režisér J. Lee Thompson, známý díky původnímu Mysu hrůzy, se zhostil i tohoto extrémně zábavného slasheru. Proto se člověku ani nechce věřit tomu, že vzniknul před 30 lety, tedy v době pouze vážně míněných kouscích typu Pátek třináctého, druhého Halloweenu nebo Vraha Rosemary. Díky chytře vystavěnému scénáři si divák nemůže být ani na chvilku jistý, kdopak nám to tu vraždí. V jednu chvíli se zdá vrahova identita jasná, vzápětí nám tu domněnku vyvrátí a fikaně nám předhodí další možnou variantu. Závěr vás pak musí stoprocentně mile překvapit. Jasně, do dokonalosti má tenhle slasher daleko, jelikož i tady se nevyhnul křečovitým momentům (vrah po sobě nevídaně rychle a pečlivě uklízí stopy, studenti pořádají ples a vůbec jim nevadí, že venku se ztrácejí jejich kamarádi), ale tohle není záležitost pro detailisty. Delší stopáž mi tentokrát vůbec nevadila a mírnější bodycount s číslem 8 zastiňuje nápaditost samotných mordů. Pro fanšmejkry, co rádi původní My Bloody Valentine nebo podobně laděný April Fool's Day, je tohle jasná volba. (15.05.2011)

Slashery mám dost rád. A proto jsem se těšil na tohle dílo, ale popravdě mě vyloženě děsila ta délka která byla opravdu moc přemrštěná. Ale Thompson si s tím poradil a tak díky tomu žádná scéna nevypadá špatně. Ted ale přijde to horší a to třeba to že tu není ani ždibet atmosféry, těšil jsem se že se budu aspoň trochu bát ale nakonec ne. Hlavní hrdinové jsou děsně nesympatický a střádá se s těma nejklišovitějšíma postavama co znám. Navíc vraždy taky nejsou žádný terno, takže gore moc nečekejte. Co mě ale překvapilo byl konec který sem tak nějak nečekal. HBtM je průměrný slasher se skvělým příběhem, přemrštěnou stopáží a ucházejícím soundtrackem. Na jedno zkouknutí to jde. (25.12.2012)