Zaslaná pošta

Musím uznat, že příběh má v sobě něco, co mě donutilo se s napětím dodívat až do konce. I když ty triky na mě dělaly hodně laciný dojem a Golem na mě působil jako "mouchy vemte si mě" svý kvalitky Zaslaná pošta jistě má. Hlavní z nich jsou především herecké výkony, tady přejdou rovnou ke Claire Foy, protože ty její rty se nedají nepolíbit...ááá já mluvil o herectví, omlouvám se trošku jsem se zapomněl, tak tedy Claiřino herectví. Je až neuvěřitelné kolik emocí do svý role dokáže ve všech směrech dát ať už je to fyzickým pohybem, obličejovou mimikou a nebo jen prostým pohledem. Osobně odhaduju, že Claire čeká velká filmová budoucnost a klidně to tady zvěčním, pokud bude se svým agentem pečlivě vybírat svoje role, Oscar jí dřív nebo později nemine a já se budu vytahovat, že jsem to na csfd říkal už v roce 2011. Na ostatní herce už nemám tolik prostoru, ale všechny zastihlo natáčení v dobré formě. Největší devizou příběhu je fakt, že každej si v něm najde to svoje. Já třeba Claire, jako ona se nezdá, ale je fakt krásná, měl jsem sto chutí vlítnout do toho filmu vlítnout a celou jí zlíbat. (31.01.2011)

Terryho Pratchetta znám jen z vyprávění, sama jsem od něj nikdy nic nečetla, přesto se ke mně jeho typická poetika a humor dostaly. Zaslaná pošta se nese přesně v tom duchu. Je to příjemné fantasy, kde nechybí roztodivné postavy s prapodivnými jmény, vtip, nadsázka, ale samozřejmě i boj dobra se zlem. Místy jde znát televiznost filmu, i tak ale musím říct, že by se rozhodně neztratil ani mezi konkurenty, kteří zamířili do kinosálů. A mnoho jich dokonce předčí. (15.07.2013)

Pořád se nemůžu vyrovnat s tím, proč vypadá Zeměplocha vedle Harryho Pottera a Pána prstenů jako chudokrevný ošuntělý vagabund. Toto nedozírné promarnění pratchettovského potenciálu, který si podle mého také zasloužil postavení obrovské merchandisingové frančízy s multimediálním trhem a blockbusterovým statusem a ne televarieté od tvůrců, kteří mají talent uzenáře, morálku lichváře a styl funebráka, přičítám trojí skutečnosti: (i) V prvé řadě je Zeměplocha zábavně parodickou směsicí popkultury a subverze, která na kanonických dílech fantastiky vlastně parazituje a zároveň je komentuje. Byť nijak závratně, přece jen směřuje k inteligentnějšímu čtenáři, který ocení meta-fikce než fikce samotné. Zeměplocha neslouží ani jako kašírovaná dekorace pro romantickou pohádku (Harry Potter), ani to není tabule, kterou školomet popíše poučkami o ideálním uspořádání společnosti (Pán prstenů). To ji na globálních trzích u koncového zákazníka logicky malinko indisponuje. (ii) Za druhé vězí u Zeměplochy problém v odstupu mezi knižními předlohami a filmovými adaptacemi, který není ani extrémně krátký jako v případě Harryho Pottera, ani extrémně dlouhý jako u Pána prstenů. Harry Potter se natáčel de facto spolu s paralelně vycházejícími knihami Rowlingové a jedno umocňovalo druhé, zatímco Pána prstenů nakopli kompletně od začátku, včetně znovuvydání všech tří svazků. Zeměplocha se naneštěstí časově vklínila někam mezi ně a navíc ji zastihla digitální éra na počátku devadesátých let, která stihla utvořit početný fandom, mapy a kuchařky z Discworldu, mrakoplaší čepičky, a tudíž se ji nevyplatilo investičně vzpružit a revitalizovat. (iii) A za třetí Pratchett má jak známo Alzheimera a nepotřebuje syslit peníze, beztak má vyděláno, na rozdíl od ambiciózní Rowlingové a jako vždy zištných majitelů práv k Pánovi prstenů, čilých podnikatelů, kteří se postarali o to, aby otcova památka nezanikla v přílivu nových jmen a nových dobrodružství. ____ Odbyté adaptace Zeměplochy jsou zvláště nešťastné také proto, že nabízela obrovský makrokosmos, dynamické univerzum mnoha soustav, které jsou více či méně provázané, například v Noční hlídce mohly ve druhém plánu sedět v kantýně zbylé postavičky z jiných dílů anebo by Smrť, který se alespoň na okamžik objeví v každé z x-desítek knih, mohl zajišťovat podružný rámec či tragikomickou stafáž. Divák by tak nevěnoval recepci filmu rovnoměrnou pozornost, ale v souladu se svým profesním zaměřením i s konkrétním fandovským zájmem by si stanovoval určitou klasifikaci a hierarchizaci jednotlivých částí rozsáhlého světa. Konečně se tak mohl vyřešit základní metodologický spor, který se stihl rozhořet mezi naratology a ludology. První nahlížejí filmy jako příběhy, druzí jako interaktivní systémy. Filmy dle druhých nejsou lineárně přednastaveným řetězem, ale kybertextem, kterému dává hybnou sílu až divák, nikoli autor. Svět Discworldu se takovým úvahám a konceptům vyloženě nabízel. (30.10.2010)

Svet Terryho Pratchetta veľmi dobre prevedený na filmové plátno... Úžasná atmosféra Zemeplochy, veľa zaujímavých postavičiek, humorné situácie, vážnejšie momenty, strelené momenty, radosť tu strieda smútok v rýchlom slede a tomu všetkému kraľujú vynikajúce herecké výkony všetkých hlavných postáv... Príbeh je síce dlhý a skladá sa z dvoch častí, no nenudil som sa ani chvíľu. Inak, niet nad starú dobrú poštu, dostať list obyčajným spôsobom je určite milšie ako nejakým semaforom... Slušný nadpriemer. 80/100 (13.06.2017)

Terry musí být pyšný. A vůbec já jsem taky pyšný. A je mi fuk že na to nemám právo. Hravost snímku ve mně vyvolává podlou náladu. Mám chuť sem napsat něco vyloženě šíleně znějícího, pobuřujícího, těžce zařaditelného, meziřádkově smrdícího a na mé převysoké inteligenci založeného. Prakticky ničeho z toho nejsem, obávám se, schopen. Film oplývá charakterem přesně korespondujícím s knižní tvorbou pana Pratchetta, toho ztřeštěného děduly absolutně neschopného dát Múze na chvilku pokoj. Holka, u něj to musí být hrozná dřina. Chci žít v Ankh-Morphorku. Chci založit poštu. Chci si zahrát šachy s Vetinarim. Chci golema. Nejvíc moc ale, milý Ježíšku, chci mít doma dominu jako je Adora. Zatím nej adaptace. Místy viditelně nízký rozpočet vem čert (05.06.2010)