Daleko od hlučícího davu

Komentář shrnuje děj, takže pozor - SPOILERY. Hlavní hrdinka (Carey Mulligan) je chudá, na svou dobu velmi emancipovaná mladá žena, po které jede pěkný Ovčák (Matthias Schoenaerts). Jelikož je ale Ovčák ztělesněním hodného blbce, což Hlavní hrdince ani trochu neimponuje, je nemilosrdně odpálkován. Po nějaké době zdědí Hlavní hrdinka farmu a rozhodne se zblbnout zámožného Farmáře ze sousedství (Michael Sheen), který ji naštval tím, že si z ní nesedl na zadek. I on je však ztělesněním hodného blbce, takže poté, co se do Hlavní hrdinky skutečně zamiluje, je odpálkován stejně nemilosrdně jako Ovčák. A protože milostný trojúhelník je asi málo, objevuje se na scéně sebevědomý Voják s nepěkným tajemstvím (Tom Sturridge). Právě on se zdá být tím, co Hlavní hrdinka hledala, a tak krátce po první puse následuje svatba. Oddaný Ovčák přebíjí svůj smutek těžkou prací, citlivý Farmář upadá do depresí a Voják se "nečekaně" začíná vybarvovat jako totální k0k0t... Ač mě tenhle typ filmů vůbec nebaví (nemusím danou dobu ani daný žánr), "Daleko od hlučícího davu" je světlou výjimkou. Respektive temnou výjimkou, protože takhle drsné likvidování životů, na cestě na Panem Božským, není zas tak běžné... 3,5* a nemám problém vidět znovu. P.S.: Hlavní hrdinka si happy-end opravdu nezasloužila. Gabriel měl odejít a chudák William měl učinit nabídku někomu vděčnějšímu. Třeba mně. :-p (08.07.2015)

Ach, tyhle feministky! Pro mě napříště "Dál od hlučícího davu", dál od milostných křečí, dál od dialogového mlácení prázdné slámy a dál od toporných hereckých výkonů. Konečně, dál od romantických dramat by se měl držet i Thomas Vinterberg a věnovat se tomu, co mu jde nejlépe - rozboru dánských zvrhlíků. (21.02.2016)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)

Ačkoliv tenhle film na první pohled působí hodně ve stylu Jane Austenové, přece jenom je vidět, že autorem příběhu je muž. Bathsheba je spíš prezentovaná jako silná a nezávislá, než že by disponovala vnitřní silou a světem austenovských hrdinek. Daleko od hlučícího davu je zkrátka krásně natočený film (a Vinterberg očividně zbožňuje zvířátka :)), ale k tomu, aby se stal romantickou klasikou, mu chybí epičtější rozměr a vývoj postav. Bathsheba pochopí, kam ji srdce táhle, ale naučit se ideálně měla i pokoře, protože její muž s ní projevil svatou trpělivost. (09.07.2015)

Pěkný příběh o jedné takové, která vybírala, vybírala, až přebrala. Od Hardyho jsem četla jen toho jeho Starostu, jako autor mě trochu vytáčí, takže jsem se rozhodla Hlučící dav a Bathshebu 'jen' zkouknout a myslím, že to byl takový rozumný kompromis. Na plný počet to není, ale jako názorná ukázka toho, že když si člověk vyzkouší vícero oblečení na akci a nakonec stejně jde ven v tom, co měl na sobě jako první (pánové prominou ten příměr), to postačí. (05.02.2016)