Daleko od hlučícího davu

Velmi pěkný film s atraktivním dějem plným dramatických i dojemných momentů, krásnou kamerou a sympatickým obsazením - Carey Mulligan (která je mimochodem v každé scéně) je ve své roli naprosto okouzlující a mimořádně přesvědčivá (stejně tak její mužské protějšky jsou výborní). Film potěší svým šibalským humorem a několika překvapivými dějovými zvraty, jakož i početnými záběry na krajinu britského venkova, která je důležitým spolutvůrcem atmosféry celého snímku (natáčelo se v reálné lokaci - v hrabství Dorset na jihozápadě Anglie; jako Batshebina farma posloužil Mapperton House poblíž Beaminsteru ve vlastnictví lorda a lady Sandwichových, tento panský dům má svůj vlastní kostel, stáje, holubník a nádvoří spolu s okolní zemědělskou půdou a lesy, které se daly využít). Tato filmová adaptace mj. dokazuje, že Hardyho stejnojmenná románová předloha neztrácí na své zajímavosti ani po 141 letech od prvního vydání a dokáže být stále aktuální - dilemata hlavní postavy řeší i dnešní ženy. Film zaujme např. tím, do jakých detailů zachází v zobrazování tehdejšího života - herci museli kvůli svým rolím podstoupit řadu příprav, včetně výuky jízdy na koni, honáckých lekcí a učení se zemědělským metodám 19. století (Tom Sturridge studoval šerm, zatímco Matthias Schoenaerts a Carey Mulligan se snažili ovládnout stádo 150 ovcí, které se objeví ve scénách spolu s nimi). Režisér Vinterberg (mj. jeden z původních zakladatelů avantgardního filmového hnutí Dogma 95) k tomu poznamenal: “Nikdy jsem nedělal film, kde jsem se musel vypořádat s nafouklými ovcemi… a možná to je ta nejpodivnější věc, jakou jsem kdy točil. Ale bylo to důležité pro navození atmosféry venkovského života, který je tak zásadní pro postavu Bathsheby.” Zásadní úloha na celkovém dojmu z filmu připadá práci kostýmní návrhářky Janet Patterson, jejíž asistentka Francoise Fourcade k filmu poznamenala: “Thomas měl vizi staromódního eposu, ve stylu Technicoloru se spoustou jasných, živých barev. Nechtěl dělat další hnědý, bahnitý, viktoriánský film! Takže jsme udělali podrobný výzkum a zjistili jsme, že mnoho originálních předmětů z té doby ve skutečnosti oplývá překvapivě živými barvami, jako jsou jasně modrá a světle fialová. V našem podvědomí si představujeme, že v 19. století převládaly nudné, šedé barvy, ale bylo vlastně plné velmi výrazných barev.” Pokud bych měl nějak shrnout svůj celkový dojem z filmu, opět bych použil vlastní Vinterbergova slova: “Je to příběh úžasných postav, které jsou napsány s velkou hloubkou a dojemně zasazeny do krajiny kolem. Chtěl jsem zkombinovat epickou krásu s věrohodností a poukázat na zranitelnost a křehkost těchto postav na pozadí velkolepého terénu a dramatu.” Což se mu podle mě povedlo na jedničku, "Daleko od hlučícího davu " je velmi příjemné filmové překvapení tohoto léta, které mohu (nejen) všem milovníkům historických filmů jen doporučit. (08.07.2015)

Daleko od hlučícího davu recykluje témata, která už se objevila v jiných filmech - silnou hlavní hrdinku, rozervanou pocity k více mužům, potíže nezávislé ženy ve viktoriánské Anglii, hezké momentky ze života na farmě... Vlastně se i dokodrcá ke konci, který předvídáte (no tááák, jen se podívejte na toho urostlýho, blonďatýho, charismatickýho farmáře!). Ale právě tady platí, že nezáleží na cíli, ale na cestě. Vinterberg je skvělý řemeslník a film vypadá překrásně a emoce tu fungují přesně tak, jak mají. Velkou výhrou jsou i herci. Carey Mulligan skvěle prodává city, které chová ke třem různým nápadníkům: náklonnost a nevyřčené pouto, které ji pojí se sympatickým Gabrielem, respekt a sympatie, které má ke starému mládenci Boldwoodovi (vynikající Michael Sheen - nejlepší herecký výkon filmu!), i vzrušení a pocit nebezpečí, které přináší kníratý oficír Frank. Interakce mezi těmito postavami jsou srdcem filmu, které bije na sto procent. Vytkla bych absenci nějakého většího napětí, předvídatelnost a jeden moment ke konci, který až moc zavání deux ex machinou. Pro příznivce kostýmních dramat, silných ženských hrdinek a mužů, kteří vám rozbuší srdéčko, je ale tenhle film jako stvořený. 70 % (07.07.2015)

Hrdá trubka, která zprasila život minimálně dvěma chlapům, dalo by se napsat. A pro mě navrch celkově film bez hlubší citové investice. Nedokážu pochopit, že si chlapík, který natočil několik výborných syrových dramat (Hon, Submarino, Rodinná oslava), vybral tak prošlapanou látku. Thomas Vinterberg představil umělou romantiku, kterak si jedna husa vykládá nezávislost tak, že když jí někdo řekne pravdu do očí, urazí se a vyhodí ho z hospodářství. Sic se vzpírá konvenčnímu způsobu života dané doby, což je chvályhodné, ale dělá to stylem, který může vadit, stejně jako její zvláštní citové pohnutky. Čekal jsem mnohem víc. Emoce mě poctivě obešly, herci dvakrát nezaujali, žánrové šablony otrávily, režie zklamala. Jen to audiovizuální balení potěší. (13.08.2015)

Ten film svým způsobem vtahuje. Že hlavní hrdinka je kráva (skutečně jedna z nejnesnesitelnějších ženských postav, co jsem za hodně dlouho ve filmu viděl), je věc další a v podstatě filmu víc pomáhá než škodí. Vinterberg potvrzuje po Honu svou pozici konstruktéra dokonalých mainstreamových dramat, která nic nenarušují ani se nevzpírají, ale zkrátka volí nejfunkčnější možná řešení. Škodí jen prostřih, kvůli kterému film místy působí až moc uspěchaně, mechanicky a jisté motivace postav vyznívají poněkud nepochopitelně. (26.06.2015)

A proč se jednou za čas nepodívat k nebi, odlepit se od země a nechat se lehce unášet někam do snů, mimo realitu. Unášet krásnými obrazy, milým příběhem, charakterními muži, platonicky se zamilovat a lehce závidět Bathshebě oddanost a lásku Gabriela. Nadávat, co to ta holka vyvádí a nakonci jí to vlastně ze srdce přát. Možná chvílemi i vidět sami sebe, jak stále hledáme s hlavou vztyčenou vzhůru a přitom se stačí podívat pod nohy.... (04.08.2015)