Daleko od hlučícího davu

Romantický príbeh, ktorého samotná podstata priam piští po detailnej analýze charakterov postáv, inak to dopadne ako v tomto prípade. Veľmi slabý odvar čohosi čo skôr pripomína jeden z príbehov Pilcherovej ako adaptáciu kvalitného románu. Knihu som síce nečítala, ale verím, že vyššie spomenuté nedostatky filmového spracovania obsahuje. Inak by veľmi za sfilmovanie nestála. Vychádzať však pri natáčaní filmu z predpokladu, že divák pozná predlohu a teda vie "o čo go" je veľmi nesprávny prístup...a niekedy stačí naozaj málo. (03.04.2018)

Našťastie som mal možnosť, pár dní dozadu, vidieť pôvodný snímok : Ďaleko od hlučného davu ( rok - 1967 ), ktorý mal jednak brilantné obsadenie - ( Christie, Finch, Bates a Stamp ), a lepšieho režiséra - ( Jána Schlesingera ), a tak mám reálny dojem, akoby som porovnával MRAVCA so SLONOM !!! Veľká BIEDA, ktorá ani nemala vzniknúť ! V súčasnej dobe, sa nakrúcajú, pomerne často, rôzne kópie filmov, ktoré tu už voľakedy dávnejšie boli - ( Sedem Statočných, Ben - Hur, a čo sa z toho nakoniec vykľuje, to už dobre viem ! ), v tomto prípade som si sprvoti myslel, podľa hodnotenia na internetovom portáli : rotten tomatoes, že sa stal zázrak boží, ktorý by mal predčiť originál ? Naozaj, „zhnité paradajky” , udelili tomuto duplikátu, akejsi kópii, vyššie hodnotenie, ako originálu, hm... , silná káva, takto manipulovať s divákom, ktorý naivne očakáva, že to tak má byť, a nie je ! Strašne nevýrazné obsadenie a samotný scenár s réžiou, na mojich negatívnych dojmov, vôbec nepridávajú !!! Premárnená príležitosť, ale čo si Preboha živého, mysleli títo tvorcovia, že takto chcú zložiť, určitý typ - holdu, pôvodnému filmu ? Bohužiaľ, nedarí sa im to ! A už tobôž, takto sa to vôbec nerobí, vážené dámy, a vážení páni, áno, vy všetci pred kamerou, a samozrejme, za ňou !!! Viac - menej, povedal by som, že množstvo užívateľov, ktorí ohodnotili tento film, nevideli pôvodný, a tak udeľujú prepálené pozitívne hodnotenia, ktoré práve nemajú nič spoločné, s geniálnou klasikou, ktorá ma priklincovala do sedačky, takmer na celé 3 hodiny !!! Maximálne sklamanie, ktoré nevylepší, ani moja obľúbenkyňa Carey Mulligan !!! (06.01.2017)

Impozantně natočené, plné světla a prosluněných záběrů, ale přece jen o třídu méně intenzivnější, než třeba Jane Eyre. A ač se jedná formálně o velmi podobné filmy, které pojednávají o podobných věcech, Jane je přece jen dobovější, syrovější a autentičtější. U Madding Crowd je až příliš mnoho snových scén, které mnohdy nedávají ani moc smysl, spíš jsou pro potěchu oka. Možná se dá namítat, že to ve viktoriánské Anglii 19. století až tak moc nevadí, ale opak je pravdou. Schoenaerts je však vynikající jako vždy a zbytek tak nějak klape do rytmu. Určitě ne špatný pokus, ale ve stejném ranku jsou daleko zajímavější kousky. Mimochodem famózní hudba, která těžce vykrádá The Village. (16.04.2016)

Absolutní nepochopení Hardyho, udělat western a reklamovou romantiku ze sociální naturalismu, podpořený sladkobolnou zaměnitelnou a neautentickou hudbou - holt další generace maminkovského kina, že. Nehledě na to, že Hardyův námět pracuje i se symbolikou postav odkazujících k biblickým předlohám. Další problém vidím v redukcionismu sociálního prostředí, z něhož fakticky zbylo jen pár vytržených postav (které mají být ještě navíc vlastně všechny sympatické, aby nikdo nebyl naštván). (10.07.2015)

Hezky natočená populární prstírna viktoriánským panen, u níž je až k neuvěření, že jí napsal chlap. Ačkoliv, když se na toho Hárdyho tak dívám, kdo ví, jak to vlastně bylo… Každopádně jsem měl u toho pocit, jako bych očichával ruku čerstvě vytaženou z netknutého klína Džejn Óstenové a přitom se na mě sápal některý z věčně lačných, lidožravých bobrů sester Brontëových. A k tomu všemu jsem musel čumět na esteticky až nehumánní Kery Chuligán, navíc charakterově napřesdržku, jak je rozpolcena mezi dva bezkonkurenčně nejcharakternější a nejcharismatičtější správňáky, kteří jakoby vypadli z nejlepkavějších snů zoufale nemrdaných, otylých hospodyněk, a dokonale teploušského oficíra (patrně autobiografického). Teď byste asi vsadili na můj odpad, že? Chyba! I heterosexuální cynik totiž občas zatouží po klasice, pohladit po šulínku a ošukat škaredého babochlapa nebo pár ovcí kdesi v romanticky zelených lukách dorsetské farmy devatenáctého století, víte! Asi mi zrovna včera v nestřeženém okamžiku olíznul nějaký harlekýn hypotalamus a po tom přívalu agresivních nebo debilních braků poslední doby to bylo prostě takové uklidňující. Já vím, měl jsem se od toho hlučícího davu držet co nejdál, připadám si teď tak trochu jako feminně empatická, přechytřele užvaněná slečna Matty těsně před ovulací, ale stejně tomu napálím hezky přihřáté tři a už se o tom nechci víckrát bavit. (24.07.2015)