Výlet

Jsou filmy, které Vás ohromí a přibijou do sedadla na první "pokuk" a pokud je vidíte víckrát, na to prvotní oslnění nikdy nezapomenete. A pak jsou filmy, které zkouknete, jsou příjemné, ale máte pocit, že znova už je vidět nepotřebujete. Film Výlet jsem zhlédla v kině těsně po premiéře, řekla si fajn, dala mu tři hvězdičky a skoro na něj zapomněla. Teď jsem ho viděla - a to v TV! - podruhé a musím jednu hvězdičku přidat. Proč? Možná už jsem se tak nepídila po příběhu - který, aspoň dle mne, není tak podstatný - možná že jsem trochu zestárla, takže už víc chápu postavu Ivy Janžurové, možná mi víc došlo přísloví I CESTA MŮŽE BÝT CÍL, možná.... ale co - možná zkuste dát druhou šanci tomuhle nenápadnému filmu taky a uvidíte! (16.07.2007)

Vpustil jsem Alici Nellis k sobě do obýváku. Udělala tam pěknou paseku trvající něco přes 1,2 hodiny a s elegancí sobě vlastní odplula pryč:-) Teď VÁŽNĚ. Tenhle film mě převrátil naruby, vypral na 40 a vyždímal na 1500 otáček za minutu. Nevím co Nellis udělalal s herci, ale jejich výkony jsou naprosto famózní. A závěr graduje takovým způsobem, že se mi naskakovala husí kůže! (25.08.2008)

Druhý celovečerní film svérázné a talentované režisérky Alice Nellis je skutečným překvapením - plnohodnotný, dospělý a hluboký film, tahle psychologická road-movie. Symbolická česko-slovenská cesta z Rakovníka do Nového Mesta nad Váhom, spojující duchovní prostor nejen hrdinů tohoto filmu (opět symbolicky (i vtipně) usazených do dvou epochálně i generačně různorodých osobních automobilů), ale i zhruba 15 milionů obyvatel více než 70 let trvajícího státního celku, je prezentována jako výlet, všichni ale jistě cítí, že v tomhle případě šlo o něco mnohem závažnějšího. Motiv daleké cesty je jedním ze základních témat naračního světa všech civilizací a i tady slouží velmi zajímavě v rovinách možné interpretace. Alice Nellis má nadto obrovský talent odpozorovat běžný, všední hovor a přetransformovat ho do podoby scénáře, který je navíc skutečně excelentní, krásně vypointovaný a vpravdě nosný a zábavný... Nedílnou částí filmů Alice Nellis je nádherná kamera, zde charakterizovaná dvěma typickými záběry - ,,plakátovým" celkem (ponejvíce zeleně tónovaného obrazu) rámovaným dopravní komunikací a polodetailem tváře některého z hrdinů. Převažujícím je rys civilnosti, což podtrhují i herecké výkony všech aktérů - jestli se Alici Nellis v tomhle filmu něco podařilo především, pak to bylo přesné herecké obsazení úplně všech hereckým partů. Velký cameback jedné z nejlepších českých hereček všech dob Ivy Janžurové je dokonalý, zdatně jí sekundují i její dvě dcery, Igor Bareš je typově přesný, atd. atd. Výlet se Alici Nellis zkrátka vydařil a výstižně ho lze charakterizovat citací textu písně Oldřicha Janoty, jakož i prastaré buddhistické moudrosti: ,,I cesta může být cíl..." (21.11.2006)

Nestačím se divit, jak je zde tenhle film obdivován. Opravdu nechápu, co všichni vidí např. na scénáři, který by se dal charakterizovat starým příslovím "Ženy nevědí, co chtějí a nedají pokoj, dokud to nedostanou." Jediné, co stojí za zmínku, jsou skvělé výkony Igora Bareše (jeho monolog před koncem by se měl vytesat do kamene!) a Ivy Janžurové. Nebýt těchto dvou, sotva najdu nějakou pozitivní věc na tomhle snímku, který se tváří, že je ze života, a přitom v něm není jediná postava, která by neměla starosti. Ne, nemám před očima růžové brýle a ano, chápu, co tím režisérka a scénáristka Nellis chtěla říct, ale takhle černobíle podané se mi to prostě nelíbí. A to ani nemluvím o tom, že ten film má asi 50 konců. Vždy jsem měl pocit, že tohle by byl super konec, ale film pokračoval dál, za pět minut jsem si řekl „Tak teď, to by byl super závěr…“ a zase pokračoval. Jakoby ani sama Alice nevěděla, kudy kam a vždy se na poslední chvíli rozhodla přidat minuty navíc. Sorry, ale tenhle Výlet si už fakt nedám. 40 %. (01.04.2011)

Další pokus o českou road movie. Slibné herecké obsazení zprvu naznačuje, že by se mohlo jednat o celkem dobrou situační komedii. Macháček ale záhy vypadne ze scény a rodinka odjíždí. Pár pokusů o černý humor, trocha sladkobolných keců a potom už jenom deprese. Scénář sice není špatný, ale řešení rodinných problémů mě tentokrát moc nechytlo. A s tím popelem mi to přišlo strašně vykonstruovaný. (28.08.2008)