Synové hor

Střídmá filmová řeč přibližuje skutečné životní osudy dvou skromných severočeských tkalců z Podkrkonoší a s nimi kus děje z tohoto českého regionu na někdejším německo-českém vnitřním jazykovém rozhraní. Vzpomínky dnes již mrtvých někdejších českých hraničářů, že mezi prostými lidmi byly národnostní problémy vždy ztlumeny, že více je spojovala blízkost práce, nouze, společně sdílených skromných životních existencí, než dělil rozdíl jazyka, jsou tu převedeny do dvou typických osudů vyjadřujících za jiné obsah těcho zdánlivě banálních slov a vět. Bohatý společenský i kulturní a posléze také tělocvičný život, jímž tito skromní, hrdí lidé, naši předci plně a šťastně žili, je tu představen ve svých skutečných konturách. I to byl český národ, i tak vypadalo skutečné vlastenecké - ne šovinistické - češství. Jsou to naše kořeny, jimž jsme tolik dlužni. Je to úcta, kterou si odpíráme a již se sebeochuzejeme. Je to poklad, jehož hodnota uplývajícími desetiletími, která se pomalu začínají proměňovat v staletí, stoupá a neustále se zhodnocuje. Krkonošské stráně zásluhou lidí, jakými byli Hanč i Vrbata, venkovští učitelé, jejich ženy, rodiny, i těch, kteří dokázali jejich osudy zživotnit na stránkách knih i ve svitcích filmových pásů, zůstávají osobitým, výrazným českým regionem. Krajinou s nezaměnitelným osudem. Výzvou i snem. Českým údělem. (21.12.2008)

Příběh o sportování, o přátelství, o vlastenectví zasazený do Krkonoš před 1. světovou válkou. Zfilmovaná předloha Františka Kožíka vychází ze skutečné události. O Velikonocích 1913 - 24.3.- při mezinárodním závodě zahynuli sedmadvacetiletý Bohumil Hanč (Josef Bek), nejúspěšnější běžec zemí Koruny české na přelomu 19. a 20 století, a jeho kamarád Václav Vrbata (Jiří Vala), který se mu snažil pomoci při nečekané změně počasí. Od roku 1923 se končí lyžařská sezona Hančovým memoriálem, závodem v běhu na lyžích na trati 50 km. Hudba: Jiří Šust. (28.12.2008)

V porovnání s Posledním závodem nevychází tento snímek podle mě vůbec špatně. Ačkoliv jakoby každý z těchto filmů byl o něčem úplně jiném. Zde je to hlavně o síle přátelství, což Poslední závod naopak moc neakcentuje. V úvodu je na filmu trošku znát doba jeho vzniku (viz připomínka těžkých sociálních podmínek v Hančeho širší rodině). A zejména po hudební stránce na mě film zas působil poněkud archaicky. Ale špatné to celkově určitě nebylo. Dokonce mě mile překvapilo, že v jedné scéně (když se rozdělují úkoly v záchranářské operaci) bylo zmíněno i jméno Emericha Ratha, hrdiny z Posledního závodu. (11.05.2022)

Tak na to jsem se ani nechtěl dívat (musel jsem se učit na zkoušku) ale otec mě zavolal a začal něco o tom, že je to podle skutečné události a že se na to mám podívat. Josef Bek (jako Bohumil Hanč) to zahrál velmi výtečně, dokonce jsem se taky klepal, když tam ležel na prahu života, klepal se zimou a v duchu jsem řval: "zvedej se kámo to dáš, tady nemůžeš zůstat, běž domů za svou krásnou manželkou..." ale on tam zůstal a skonal. Rozhodně až pojedu do Krkonoš zastavím se před náhrovkem Bohumila Hanče a položím mu tam kytici.....Velice se mi tento film líbil, škoda jen, že musel zkončit takhle:-( (21.12.2008)

Dobovým schematismem 50. let jen tu a tam problýsklo dnešním pohledem akceptovatelné filmové dílo - a tohle je ten vzácný případ. Povedený černobílý biografický snímek o pionýrech lyžařského sportu v Čechách a obtížných dobových sociálních poměrech (což je samozřejmě rys poplatný době vzniku). Někteří literární historici označují dobu 50. let 20. století za čtvrtou fázi národního obrození a Synové hor tuhle teorii dokonale naplňují...akcentuje se německý živel ohrožující slovanské (české) obyvatelstvo, hraje se Jirásek...dobově poplatná je i až dogmatická neznalost německého jazyka hlavní postavy, kdy člověk pocházející ze Sudet, z česko-německého jazykového prostředí komunikuje i s Němci výhradně jen česky a druzí mu dokonce musejí překládat, což zní nanejvýš nevěrohodně... (26.12.2021)