The World Unseen

Je to jednoduchý. Potřebujeme buzní drama, kde vlastně nikdy nebudou spolu. Musí být krásné (to je největší podmínka). Musí být utlačované! Musí být Indky! Teď to tak zamatláme hudbou jako z Pána prst(en)ů a bude to kůl, že u toho každá lesbička bude honit klitoris. Shamim Sarif všechny holky milují a já si vypichuji oči vidličkou. Kdyby tam byla pořádná lízačka, tak bych popřemýšlela o vyšším hodnocení. Amen. (14.02.2013)

Žít v padesátých letech v Jižní Africe nebyla určitě žádná sranda. A to hlavně když je člověk žena a ještě ke všemu bílá. Nicméně tento film mě opravdu velmi potěšil. Spousta emocí a k tomu dvě krásný ženský, které se i v této těžké době dokážou poprat s nepřízní osudu. Skvělej film, má to spád, originální téma a hlavně emočně velmi silný zážitek. 78% (28.12.2009)

A což o to, ženský to byly hezký, takový exotický, o něco méně Lisa Ray coby Miriam, o něco víc Sheetal Sheth coby Amina (mmch Indka není ani jedna), ale i když to v J. Africe v 50. letech nebylo asi jednoduchý (což nebylo jistě ani v USA v 60tých - viz Černobílý svět), tak mi to přišlo nějaký takový ... divný. Že se film odehrávající se v J. Africe bude věnovat zrovna Indům, jsem nečekal a moc nechápal, v těch rodinách Aminy i Miriam, resp. jejího manžela, jsem se trochu ztrácel, a konec byl taky takový nemastný, neslaný, do ztracena. Miriam přijímá na několik dnů v týdnu místo v kavárně Aminy, a co bylo dál? No, vlastně coby, vzhledem k době a místu konání asi nic. Na druhou stranu po vizuelní stránce se na to koukalo pěkně, ač teda lesbický to opravdu bylo jen velmi mnoho tuze málo. Takové slušné tři lesbičky. E-e, co to kecám, hvězdičky. (08.03.2017)

Jediné, co tento snímek drží nad vodou, je velice vkusně a nenásilně zakomponovaný lesbický motiv a pohledná ústřední dvojice. Jinak první polovina rozvíjí emancipační téma k uzoufání nudným způsobem - nekonečné série mluvících hlav občas přerušené záběrem na interiér kavárny či výstupem směšně arogantního policisty. 40% (04.01.2012)

Tenhle film adresuje mnoho sociálních problémů, které mě zajímají a jsou prakticky i součástí mého studia. Jde jednak o rasismus, který je na příkladu apartheidu v JARu krásně viditelný ve své nejohavnější podobě (zákaz mezirasových vztahů, chování k Afričanům jako k věcem, jejich nulová práva, neustálá potřeba rozlišovat my x oni), dále potom otázka emancipace žen, které v té době samozřejmě měly hlavně najít dobrého manžela a pečovat o děti - proto mi byla sympatická Amina, která z tohoto modelu vybočovala tím, že vlastnila kavárnu a dokonce nosila kalhoty:) a v neposlední řadě otázka sexuální orientace, kdy se samozřejmě předpokládá, že heterosexualita je ta jediná správná a vše ostatní je prakticky nemyslitelné, aby mohlo v té době veřejně existovat. Hlavní postavy mi byly více než sympatické a naprosto jsem chápala jejích zmítání se mezi vlastní integritou a sociálním přijetím, protože pokud člověk nezapadá do očekávání společnosti, stojí před ním tato nelehká volba. (24.10.2013)