Věc: Počátek

Slušně odvedená práce, která se viditelně originálu nechce rovnat, ale nehodlá dělat ostudu. Určitě se povedla atmosféra, která je plná napětí, i když nevyvolává paranoiu uzavřeného prostoru (a už vůbec ne velké zimy, tam venku za zdmi... já měl dojem, že jsou skoro na kanárech:)). Další odklon vidím především v menším důrazu na postavy, kde kvalitu překonává kvantita, stejně jako staré-dobré efekty jsou nahrazeny těmi počítačovými, které pro mě osobně nemají žádné kouzlo, feeling a vlastně celou tu atmosféru v mých očích docela kazí (místo strachu okatá ukázka, i když s dobrými nápady->viz. prolnutí:)). Chytré detaily (plomby, naušnice) oceňuji, je vidět, že tvůrci zkusili něco nového, ale těch pár dalších chyb a rádoby-efektních momentů (kudy to ta Mary E. propadla do útrob lodi?). Takže úkol splněn, Věc má svůj počátek. Bude mít i konec?:) (21.01.2012)

Nepovažuju se za nijak zvlášť chytrého, ale u podstatné části filmů se mi bohužel daří až bolestně přesně odhadnout, jak bude vypadat, co od něj můžu čekat, jak dopadne a jaký bude můj výsledný dojem. Filmový průmysl se totiž snaží splnit zadání k výrobě komerčně úspěšného filmu a zároveň tak oslovit cílové publikum. Bylo jaksi jasné, že děj prequellu legendární Carpenterovy Věci se nemůže odehrávat mezi desítkou Norů na odlehlé antarktické základě, protože rozhodující tržby pořád ještě dělá americký trh a americký divák je opravdu sebestředný, takže pokusy zasadit nějaký trhák mezi evropské, asijské nebo jihoamerické hrdiny až na výjimky nedopadá dobře. Bylo nutné taky zohlednit ženské publikum a posun v konání ženských hrdinek, které se od 80. let zatraceně emancipovaly a táhnou leckterý akční film. Stejně tak bylo nutné zohlednit významnou americkou národnostní menšinu, a tak nám z toho vyšla sestava hlavních postav. Filmový děj se od 80. let taky výrazně zrychlil a publikum hodně omládlo, takže tomu se taky muselo vyjít vstříc. Mimochodem na úkor kvality filmu, protože Matthijs van Heijningen sice zjevně Carpentera obdivuje a snaží se jít v jeho stopách, nicméně evidentně nechápe, v čem spočívala kvalita původního filmu. V něm hrála dominantní roli paranoidní atmosféra kolektivní nedůvěry, hysterie, plíživého strachu z nejistoty, komu se dá ještě věřit. Jestli něco v Heijningenově snímku schází, je to právě atmosféra. Carpenter pracoval s dlouhými záběry a klíčovými scénami u něj nebyly ty, kdy se Věc klube z lidských těl, ale ty, kde se konfrontovali polárníci mezi sebou. Jestliže dokázali hororoví fanoušci dlouze diskutovat o tom, jak se dostal na polární základnu plamenomet, v Heijningenově filmu těch logických děr a zjevných nesmyslů nacházím nesrovnatelně víc. Nejde o žádný průšvih, dokonce v rámci žánru jde možná o poctivý průměr daný především atraktivitou předlohy, ale kvalitě původního Carpenterova filmu se jeho následovník nepřiblížil ani vzdáleně. Předpokládal jsem, že to tak dopadne, a premiéře v kině jsem se vyhnul, nebyl jsem tedy ani zklamaný. Celkový dojem: 40 %. (11.02.2012)

Po tak hrůzostrašných remaků jako je Noční můra v Elm Street, Pátek třináctého, Hrůzná noc, Stopař atd. atd. jsem tomuto projektu ani v nejmenším nevěřil... i když většina z nich byla v kině kasovně úspěšná, tak divácky naprosto braková až urážející podívaná. Tento „prequel“ se těžko dá srovnávat s Carpenterovou veleúspěšnou Věcí, protože absence napětí či atmosféry je silný nepřítel tohoto filmu (nedá se divit mnoha vlažných reakcí). Ale přes to všechno jaký brak jsem očekával jsem se po celou dobu ani minutku nenudil a naopak se velice bavil. I když s tímto pohledem zůstávám osamocen a myslím si, že tento počin nedělá ostudu „Carpenterovce“ nechávám hodnocení u 4 hvězdiček... (30.11.2011)

Některé věci by měly zkrátka zůstat u ledu... Holanďan s těžko zapamatovatelným příjmením snad až příliš snaživě prokazuje striktním dodržováním provázanosti úctu Tesařově věci a sám si tak svazuje vlastní ruce. Možná byla i chyba vydat se cestou o něco větší akčnosti (např. naprosto zbytečná scéna u startující mimozemské bárky) a když se tak nad tím zamyslíte, Věc v časové souslednosti natolik ztrácí životní aktivitu, že v případném sequelu by se už nejspíš jen schovala někam do kouta, kde by v klidu pod plechovkou s hruškovým džemem sešla věkem. O původní atmosféře paranoii a herecké osobnosti typu pána Krkonoš Russella si taky autor mohl jenom nechat zdát a tak jediné, čím snímek z roku 1982 předčil, jsou (pochopitelně) triky, kdy replikace chtivý Předmět vypadá jako něco mezi vetřelcem a Adélou, co si ještě nedala poslední chod dne. Mít však Carpenter ve své době podobné možnosti, platila by pro tento prequel první věta mého komentáře.. Jinak co se týká plombového testu, v domově důchodců mezi skleničkami s protézami by byla americká paleontoložka namydlená - pokud by však nezačala na podlaze zakopávat o titanové kloubní náhrady.. (06.01.2012)

Regulérny prequel ku Carpenterovej perfektnej Veci, ozrejmujúci čo sa to vlastne prihodilo na nórskej stanici. Objavenie UFA, mimozemšťana, ľadová kryha, vznik dvojhlavej príšery, sekera a diera v stene a perfektné prepojenie na záver s kultovou klasikou, pričom zachováva podobné postupy, ako vedec zisťujúci čo Vec dokáže, následný test ale samozrejme iný ako v pôvodnej verzii (rozhodne nápaditý, no oveľa viac neistý) a samozrejme používanie plameňometov a granátov. (27.11.2011)