Jak se staví sen

Problémem tohoto pořadu, je asi to, že každý má jiný vkus co se designu týče. Nedovedu si představit situaci, kdy mi nějaké studio třeba předělá celou kuchyň. Před několika měsíci jsem se přestěhoval do nového bytu a majitel mně upozornil na to, že kuchyňská linka ( nebo spíše celá kuchyň ) by potřebovala rekonstrukci, protože je stará. Když jsem kuchyň viděl poprvé, ihned jsem se do ní zamiloval, protože je sice stará a má popraskané dřevo a kamennou desku, ale je tak nádherná, že jsem se rozhodl ji postupně renovovat. Kdyby mi nějakej blboun vytrhal tu nádheru a dal mi tam místo toho sklo a hliník, ještě navíc v černo bílé variantě, tak mu asi zpřerážím hnáty. Navíc já mám rád světlé a veselé barvy, takže nepřipadá v úvahu že bych měl mít třeba skříň ve tmavě hnědém provedení. ¤¤ Neberu nikomu snahu dostat něco pro matku se třemi dětmi na které všichni kašlou, ale má to mít nějaké své meze a hlavně bych si asi nedovolil udělat nějakou předělávku bez konzultace z majitelem. Pořad, má určitě svůj smysl, a pomáhá lidem kteří nemají tu kliku že by mohly rekonstruovat, ale dělá taky reklamu různým firmám a společnostem. Nic proti tomu, v jednom podobném pořadu jsem narazil na firmu pro kterou dnes pracuji a která mně zaujala právě tím co dělá a vyrábí. Takže i v tomto ohledu má pořad své pozitiva. Zůstanu věrný svému průměrnému hodnocení a dávám 3 hvězdy - z poznámkou o barvách a stylu, který nemusí sedět všem. POZNÁMKA : ty ceny mně dokonale ohromily. Viděl jsem díl, kde za rekonstrukci kuchyně a obývacího pokoje, daly 480 000. Tak to je teda síla. Za trochu vyšší částku mám možnost koupit byt ve kterém momentálně bydlím a který má přes 90 metrů čtverečních. (05.04.2015)

Nehodnotím formu pořadu, ale výsledek rekonstrukce. Studentce v malém žižkovském bytě po babičce předělali koupelnu a kuchyň. A nemám absolutně co vytknout - výsledek je účelný, nekomplikovaný, moderní, elegantní, příjemný. A holt nějaké peníze to logicky stojí, ale zas žádné zbytečné vyhazování to nebylo. (08.01.2012)

Nejradši mám tu část kdy nějaký nagelovaný hošan narvaný v roláku velikosti S dává nám lidem bez vkusu lekce z bytového designu. Takže obývák paní Irmy rozsvítí touhle modní fialovou tapetou, ke které se výborně hodí brčálová sedačka samozřejmě v kůži. Nezapomeneme ani na svůj nejoblíbenější stavební materiál, tedy sádroš, ze kterého vyrobí všechny ty nezbytné niky a poličky a pochopitelně i krásný, funkční podhled s moderním zapuštěným osvětlením, abychom se i doma cítili jako v kanceláři. Opravdový vrchol zábavy ovšem přichází ve chvíli, kdy paní Irma roztrhne papírovou oponu, vrávoravým krokem vstoupí do svého obýváku, který se pod rukama profesionálů změnil v nádhernou cirkusovou manéž, a s neskrývaným dojetím začne koktat och, ách, no to je..., to snad ani není..... no, krásné....jé a ta tapeta.... no nádherné.....takhle jsem si to vůbec nedovedla představit...no moc vám všem děkuju. A já taky za tu švandu. (10.12.2012)

Tenhle model zábavy je úplně strašný. Vezmete jednoho teplýho moderátora, pár sereblit, nejlépe z vlastních debilních pořadů, přidáte pár nešťastných pitomečků, blbečků a debilů, zamícháte, podusíte a ejhle, super sračka je na světě. Za mohutného kvičení, troubení a kreténského vřeštění do megafonu vám prokopnou zeď, aby ji následně polepili oranžovou tapetou s fialovýma puntíkama a drze se tváří, že je to in a módní, a kdo to nemá, nic není. Fuj, shit! (25.01.2010)

Nejveselejší poznatek na ČSFD o tomto pořadu je zajímavost jakéhosi TheMakera, který nás tím informuje, že zedníci, montážníci a vůbec tvůrci celé proměny (ať už kuchyně, obýváku nebo ložnice) mají na to jen 36 hodin. Skutečnou zajímavostí by ovšem bylo, kdyby uvedl, že se jedná o nějaký televizní fígl, kde vše musí vypadat hezky, ale skutečnost je většinou jiná. Čili tým tancujících a k šoumenství nucených designérů má pochopitelně spousty času si vše připravit dopředu (3D návrh, materiály apod.). Pořad je předtočen, tedy návštěvy a posezení s prodejci nábytku, koberců, světel nebo podlah jsou natočené v předstihu. Jinak by nebylo možné vše natáčet najednou v ten daný inkriminovaný den nebo víkend nebo by to bylo zbytečně drahé. Na takovou poctivost každý kašle. Problém je také se zednickými úpravami. Jsem si jistý, že mnozí diváci věří, že lze za dva dny zbourat příčku a postavit novou, rozvést elektřinu, vodu a plyn, nahodit zdi maltou a ihned vymalovat a ještě na to připlácnout skříně nebo linku, vyrovnat starou podlahu nivelačkou a hned sázet plouvoucí podlahu. To vše by šlo, leda že by tým supermanů nepoužíval vodu. Ano, vodu. Tu samou vodu, bez které klasickou maltu nebo nivelačku nenamícháte, i kdybyste se zbláznili. Prostě je to v takovém čase nemožné, ne z hlediska organizace nebo lidských zdrojů, ale z hlediska stavařiny. Pak je tu ještě jedna možnost. Tým to sice stihne zbourat a postavit a druhý tým na to pověsí hotovou sektorovou linku, ale už nám prostě neukážou, jak to těm nešťastníkům pak nabobtná, opadá nebo shnije. Je to takový navrch huj, uvnitř fuj. To samé s podlahami. Ještě jsem neviděl tak brutálně rychlou nivelačku, že hned po rozlití se už pokládá mirelon a podlaha samotná. Musejí nejspíš používat nějakou zázračnou nivelačku z Ruska nebo co, nebo je jim to prostě jedno anebo poslední možnost, totiž že přestavba sice trvá týdny, ale do televize se to sestřihá tak, že to vypadá na dva dny. V televizi to je děsně cool, ale horší je, že takový divák si pak myslí, že za dva dny jim zedníci vybourají a postaví nové jádro nebo pověsí novou linku na míru. Je to prostě nemožné. V pořadu, který byl tomuto vzorem, mají na takovou proměnu myslím měsíc. To už se dá brát vážně, ale takhle ne. Jinak je tento pořad docela zajímavý a částečně i inspirativní. Vždy se rád podívám, i když celou dobu nadávám. Moderátor je ovšem pro mne element, který těžko snáším. Tento pořad je prostě vějička na diváky, ale rozhodně ne nějaká sonda do solidní přeměny bytu. Kdo už takhle přeměňoval nebo se tím snad živí, mi dá jistě za pravdu. (05.12.2011)