Chata v horách

Nehorázná šílenost, kterou buď budete milovat, nebo nenávidět. Každej správnej fanda hororů si snad ale nepřál vidět nic jiného. Výborně natočený uragán hlášek, originálních nápadů a příběhu, který je příšerně WTF a nedává smysl, ale stejně vás dokáže napínat a překvapovat do poslední sekundy filmu. I přes pár zjevných nedostatků tak nemůžu jinak, než dát plný počet. Takhle dlouho už jsem si žádný horor neužil. (19.08.2012)

Výborná parodie na všechna klišé, která jen v hororech můžete najít. Je sice pravda, že mě to na začátku moc nechytlo a říkala jsem si, že je to pěkná kravina, ale pak se to rozjelo, nabralo na obrátkách a nešlo dělat nic jiného, než fandit zhulenci - to byl prostě borec. Navíc konec byl vlastně dost nečekaný a vtipný a vůbec jsem byla hodně spokojená. V rámci žánru asi to nejlepší, co jsem viděla, škoda toho pomalého a nezáživného rozjezdu. (19.07.2013)

Při současných globalizačních trendech narvat do jednoho filmu všechny ty americké supergaye z pomatených omalovánek pro tlusté děti, co se ještě neodvážili sáhnout na Heryho Potrata, protože nemá bubliny s velkými písmeny, je nasnadě, že bylo jen otázkou času, kdy ten šeredný, zakrslý plešatec a nekorunovaný král infantilních, nekonečných televizních sraček přileze zase se svou troškou do McDonalda. A tak tu máme eintopfové defilé všech možných hvězdotřpytných bubáků, kterými kýčovití rodiče strašívají své sebevědomé, pubescentní fakany, aby nešukali po lesích než prolezou střední školu a nastoupí k pásu u Forda. Takže vykradeno a prodáno, Joss si zase může dovolit koupit trochu lásky a trochu přibrat a na světě je další zlodějský blábol, u něhož se budou hrdí a dospělí septimáni tahat za rašícího kníra a zkoumat účinky prvních erekcí. Závěrečný masox je ale vcelku vyvedený a nešetřilo se ani přístupností, takže v zájmu zachování mé subjektivní objektivity za tři, ať nežeru. (15.08.2012)

Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. (21.06.2012)

Na tento film jsem se opravdu těšil, protože už první ohlasy mluvily o něčem nevídaném. A taky že jo. O tomhle filmu není možné napsat více, aniž bych nespoileroval, takže kdo film neviděl, tento komentář raději přeskočte. SPOILERY! První půlhodinu normálně tvářící se horor (až na pár výletů do nějaké prapodivné laboratoře) se najednou změní na reality-show, která se ke konci změní na hru o záchranu celého lidstva. A kdo už nějaký ten horor viděl, musí obdivovat, jak si Goddard hraje s žánrovými pravidly, jak si z hororového žánru dělá srandu (týpek, který má sloužit jako varování "nejezděte tam" a jeho následný rozhovor s centrálou) ale hlavně jak horor miluje. Protože jedině opravdový milovník hororu může udělat takový film a hlavně dát tam takový konec. K tomu role Sigourney Weaver potěší, hodně potěší. Druhá projekce je určitě podmínkou, ale už teď vím, že film je na hodně dobré cestě vyfasovat plný počet. 80 %. (09.09.2012)