Režie:
Drew GoddardKamera:
Peter DemingHudba:
David JulyanHrají:
Kristen Connolly, Chris Hemsworth, Anna Hutchison, Fran Kranz, Jesse Williams, Richard Jenkins, Bradley Whitford, Brian White, Amy Acker, Tom Lenk, Dan Payne (více)Obsahy(1)
Do zdánlivě opuštěné chaty v horách se uchýlí parta mladých lidí, kteří si chtějí užít chvíle svobody v divočině. Netuší, že je místo pokryté sledovacími zařízeními a technickými vychytávkami. Ve sklepě narazí parta studentů na mnoho bizarních předmětů včetně starého deníku sadistické rodiny Brucknerů. Bohužel jedna ze studentek vysloví latinské zaklínadlo. Brzy se tak prázdninový pobyt v romantické chatě promění v brutální hon sadistických zombií na své kořisti a v boj o život mladých studentů... (TV Barrandov)
(více)Videa (25)
Recenze (1 582)
Nevěděla jsem do čeho jdu a po celou stopáž jsem byla na rozpacích, jestli se mám bát, smát, nebo brečet. Nakonec jsem zvolila jako nejvhodnější reakci smích: bát se nebylo čeho a úplně k pláči to zas nebylo. Ale ke spokojenosti to chtělo přitlačit na pilu humoru a úchylnosti přece jen s větší silou a vervou, takhle ten podivný žánrový guláš zůstal nedochucený a poněkud vlažný. Když pominu nelogičnost celé té apokalyptickégrotesky, pořád mi není jasné, jak vlastně přežil ten, co byl považován za mrtvého? Možná mi v těch temných zombi scénách něco podstatného uniklo, protože při nich bylo hovno vidět. Taky bych byla radši, kdyby si vylosovali vodního muže a ne ty nudné zombíky! Trocha smíchu, hodně zmatku, mírné zklamání = 55%, ta třetí hvězdička je čistě za nahláškovaný realizační tým, zvláště za pána "Nasrat! Nasratnasratnasrat!". ()
Když ponecháme stranou hrstku kreativních a nápaditých titulů určených vytříbenému a poučenému publiku, jako jsou "The House of the Devil", "The Innkeepers" či "The Woman") a ojedinělé výjimky jako bravurní "Piraňu 3D" upadl v posledním desetiletí americký mainstreamový horor do zdánlivě nekonečné spirály sérií postavených na prvoplánových lekačkách a sadistických obrazech agónie. Do tohoto kontextu vstupuje "The Cabin in the Woods" jako ryzí zjevení. Jednak představuje film, který osloví obyčejné diváky i protřelé fanoušky, ale především navrací hororu zábavnost a humor, tedy elementy charakteristické pro žánrové klasiky osmdesátých a devadesátých let. Klasická a prazákladní schémata žánru jsou ve skvostném vyprávění jednak odhalována a zesměšňována, ale současně také oprašována a ospravedlňována, při čemž celý příběh o žánrovém světě vytvořeném pro ukonejšení rozmarných božstev lze vnímat po vzoru "Inception" jako otevřenou paralelu k fungování zábavního průmyslu vůči divákům. Ostatně vřískotovská figura filmového znalce, jenž dokáže dekódovat klišé a odhalit ústrojí šlapající v nitru příběhu, přivede celý "průmysl" do záhuby. Film vlastně předkládá ospravedlnění klasických schémat a přímo konstatuje, že jejich obcházení nabízí pouze slepé uličky, jež nakonec stejně donutí tvůrce vrátit se k osvědčeným postupům. A tak ačkoli z čistě ekonomického hlediska "The Cabin in the Woods" sama představuje jednosměrku, která žánr jednorázově osvěží, ale nemůže být základem trendu, jenž by mašinérii udržel v chodu na příští roky, pro konkurenci alespoň znovu objevuje sílu a životnost prazákladních formulí. Není vyloženě nutné, aby se studia a filmaři pokoušeli přijít s podobným mixem sofistikovaného nadhledu a dynamické zábavy, jakou předvedla malá chajda v lesích, ale pokud si k srdci vezmou přinejmenším to, že schémata mohou sloužit jako výchozí bod pro zábavné uchopení žánru, bude horor a s ním i svět zachráněn. ()
Zastúpenie dvoch režisérov v tomto scenáristickom miš-maši je naozaj citeľné. Niekedy sa skvelo dopĺňali, inokedy som sa v príbehu naozaj stratil a niektoré súvislosti vskutku nedávali zmysel, alebo dávali zmysel natoľko, že som to jednoducho prehliadol. Atmosféra však prevyšuje moje očakávania a tento skromný thrillerový horror skrýva v sebe viac napätia ako mnohé pseudo-horrory, ktoré sa prevalia našimi kinami. 75%. ()
Po filme je mi jasné, prečo je tu tak pestré hodnotenie. Na podobné filmy len ťažko bude jednotný názor, viem, že sa to dá povedať o každom filme, ale o takýchto obzvlášť. Mne to veľmi nesadlo, logika i fyzika tu ide úplne bokom. Treba vypnúť mozog a možno si to niekto užije. Rozjazd ma ešte ako tak bavil, no s pribúdajúcimi minútami to bolo čoraz viac na hlavu. Hororový žáner mám dobre preskúmaný a tu som nenašiel nič, čo by ma rozhodilo. Podobnosť s novo vznikajúcou (zatiaľ) trilógiou Hunger games je očividná, ale v Hunger games ten umelý svet pôsobil podstatne uveriteľnejšie. Záver filmu môže niekomu pripadať cool, ale pre mňa to bolo iba superblbé zavŕšenie celého filmu. Základná myšlienka nebola zlá, len tomu chýbal reálnejší prístup, aspoň trochu. 40%. ()
Galerie (369)
Zajímavosti (27)
- V jedné scéně můžeme vidět, jak si jeden z protagonistů čte knihu „Malý Nemo“. Je to odkaz na komiks Winsora McKaye, který už byl inspirací pro několik filmů, především pro japonsko-americkou koprodukci Malý Nemo: Dobrodružství v Dřímkově (1989). (Emo-haunter)
- Jazyk vlčej hlavy bol vyrobený zo silikónu a bol odnímateľný. (misterz)
- Ihned po skončení testovací projekce zazněl dotaz, zda bude natočeno pokračování. Režisér Drew Goddard reagoval slovy: „Viděl jste vůbec konec?“ (konvax)
Kromě všeho ostatního konečně snímek, kde logické zádrhele v jednání postav nejsou trhliny filmu, ale jeho zpevnění ze zálohy, z hodně nečekaných pozic a úrovní. Kupříkladu fungují jako potvrzení toho, že lidstvu už skutečně nezbyly žádné instinkty a zaslouží si, aby je tu někdo vystřídal. ***** Hodně lidí si určitě vystačí s tím, co poberou na první dojem, protože i tak je toho tam dost a leckdo přišel za „srandou“ a „zábavou“. Ale nejlepší a nejvtipnější pointy jsou pečlivě propracované a stojí na brilantně promakaném scénáři, skvěle s ním sehrané kameře a vizuální dramaturgii. (Mj. je tu cítit například obrovskou zkušenost s divadelní scénou, i s nejrůznějšími filmovými záběry divadelního prostředí, včetně loutkového divadla a pouťových panoptik hrůzy – a to opět z nečekané roviny ladí s tím, co se děje uvnitř filmu, i s celou řadou sarkastických point na účet lidstva.) **** Samozřejmě že to není klasický horor, není to ani klasický zábavný béčkový horor, a není to ani zábavná parodie klasického hororu – je to svrchovaně originální a inteligentní travestie, fraška, burleska, a horor používá jako ohnisko, mušku, která pomáhá zaostřit všechny zbraně (v poslední štaci hodně sofistikované, sarkastické a jízlivé) na skutečný palebný cíl: zavrženíhodný současný stav lidstva, zdegenerovanou společnost na konci vývojového cyklu. **** Mluvit o Chatě v lesích jako o hororu je stejné jako trvat na tom, že H. P. Lovecraft psal horory. Samotářský intelektuál přitom právě využíval klasických postupů béčkové hororové literatury k satirickým komentářům na adresu zparchantělé, degenerující společnosti, a v podstatě na konci každé ironií sršící "hororové" povídky postavil tupé lidstvo se všemi těmi nafoukanými, omezenými akademiky, novináři, inženýry, pánbíčkáři a umělci, na práh valící se kosmické katastrofy, a nechal je nic netušící čekat na neodvratný nepředstavitelný osud, který jim připravil v podobě užuž se otevírajícího chřtánu slepých bohů chaosu, pradávných bytostí spících v lůně země či na dně oceánů nebo nějakých beztvarých a nepochopitelných cizinců z hvězd a odvšivenou zeměkouli přihrál do jejich natahujících se pracek, ploutví či chapadel. (V maloměšťácké Providence v Nové Anglii, kam se před lidmi uklidil a kterou líčí jako nezáživnou parodii na už tak zdegenerovanou britskou Anglii, se mu s touhle představou muselo určitě dýchat o něco volněji. Vždyť už to nabubřelé jméno, Prozřetelnost, volá po takovém biblickém potrestání.) Ve filmu jsou to konkrétně Lovecraftovi Great Old Ones, neboli Velcí starci či Prastaří, a film je hodně překvapivě především poctou Lovecraftovi a mýtu Cthulhu, a to jak pointou (že jim 75 let po Lovecraftově smrti to lidstvo nejen naservíruje, ale konečně je nechá ho schlamstnout), tak i způsobem práce s žánrem hororu a travestie, karikatury. **** Každá zdánlivě jednoduchá legrácka se tu v kaskádovité ozvěně nese do dalších deseti pater výstavby, na kterých nabývá ještě vtipnějších point – a nahoře pak sedí na zábradlí bůh reflexe se zrcadlem nastaveným společnosti, a odráží ty vtípky v nových, společensko-satirických pointách s chechotem zase dolů, a tak se ten smích na každém patře znova potkává a ještě násobí... **** Nejvíc jsem se chechtala nad tím, jakou smrtí nechali filmaři zhynout Sportovce, ale nejvíc mě pobavilo, když mi došlo, že se vlastně koukám na moralitku, na frašku s morálním poselstvím (zrovna tímhle rysem, a na téhle rovině film přiznaně odkazuje třeba k Úsvitu mrtvých) – a že tvůrci to chtěli přesně tak, dosáhnout obojího smíchu, z překvapivých dramatických point i z veselého pobavení nad jejich společenským přesahem, a to v bravurní, bezchybně natočené smršti vizuálně promakaných scén. Spanilá jízda, která nehodlá zkaženému lidstvu napravovat morálku, ale se smíchem ho skopává z piedestalu rovnou do nejzazší propasti, kde se v nezbadatelné hlubině neklidně převalují slepí bohové chaosu. ***** () (méně) (více)