Dr. Jekyll a pan Hyde

Verzia z roku 1931 zaujme hneď prvými subjektívnymi zábermi. Mamoulian si s predlohou skutočne pohral a priniesol film silný nielen scenárom, ale aj dokonalým využitím metaforickej filmovej reči. Nezaostávajú ani triky, premena je vidieť pekne "v priamom prenose", pričom by bolo samozrejme veľmi jednoduché ju preskočiť iba strihom. Psychologicky dokonale prepracované, Jekyll a Hyde nie sú ani dve duše v jednom meniacom sa tele, ako skôr uvedomenie si vlastných slabostí jednej osobnosti, ktoré každého z nás ovládajú. A v roku 1931 si tvorcovia dovolili za tú hlavnú "slabosť" označiť sexuálny pud. (28.03.2018)

Film začíná záběrem na hru na varhany – každá ruka hraje na jiné klaviatuře. A i dál všechno ladí tak, jak má. Hyde je zrůdnější, než jak by ho dokázaly vytunit moderní technologie, přeměnu prakticky v přímém přenosu by člověk s ohledem na rok vzniku nečekal. Každý z nás má v sobě nebe i peklo a pořád se rozhoduje. Ovšem seznámení s neodolatelným panem Hydem může pár dilemat vyřešit. (26.06.2019)

Tohle je naprosto úchvatná adaptace Stevensonovy předlohy. Práce s kamerou navazuje na období vymazlených zàběrů konce němého filmu. S příchodem zvukového filmu začala většina filmařů klást spíše důraz na novinku a vizuàlní stránku svých snímků zanedbávala. Zde tomu rozhodně tak není, byť se jedná o plnohodnotný zvukový film. Ich forma kamery v samém úvodu mě upozornila, že mohu čekat něco vizuàlně velmi zajímavého. Když si Harry odvádí svoji snoubenku na zahradu, posadí se milenci vedle sebe, následuje pohled, protipohled, velký detail jí, jeho a celek. Produkční kodex způsobil, že následně se kamera cudně odvrátí. Divák si musí připomenout datum vzniku snímku, aby pak následně pěkně dlouho nevěřícně kroutil hlavou. A děkuje za Haysův kodex, který umožnil vznik tak zajímavého zàběru, jakým je odvrácení zraku kamery. Ještě více však kroutím hlavou nad tím, že tento film nedostal Oscara za kameru. A to jsem ani nezmínila překrásnou stínohru v závěrečné sekvenci nahánění Hyda. Ceny za masky tehdy ještě nebyly, takže absence tohoto ocenění se dá snadno pochopit. Herecké výkony jsou na svoji dobu velice civilní a i z dnešního pohledu značně zdařilé. (06.01.2020)

Začnem trochu negatívne. Pán Hyde rozhodne nemusel vyzerať ako opica, aj keď Fredric March hraje presvedčivo a jeho maska je skvelá. Mojím top Hydeom stále ostáva John Barrymore vo verzii z roku 1920. Tento hodnotený snímok sa vyznačuje podobne ladenou atmosférou ako horory štúdia Universal a k celkovému dobrému vzhľadu dopomohol aj Rouben Mamoulian so svojou, občas až snovou réžiou. (11.02.2011)

Frederico March dokázal skvěle zahrát roli vyšinutého a duševně nemocného vědce Jekylla, který při touze být svobodný, vytvoříl jedovatý lektvar. Tento lektvar měl schopnost přeměnit Dr. Jekylla na tvora se psychologicko patologickým charakterem. Mr. Hyde, tak se jmenuje jeho druhé já, je zosobněním čistého zla. Je násilníkem a vrahem. Brzy se tedy stane centrem pozornosti Londýna. Dr. Jekyll, ale vyrobil lektvar s dočasným účinkováním, takže každé ráno se probudí znova jako Jekyll. Časem začne být na Hydovi, stejně jako na své droze závislý. Přestává komunikovat se světem. Přátelé se ho začnou stranit. Pro něj je jeho výzkum prioritní, časem dokonce zapomene i na svou snoubenku. Je už víc Hydem, než sám sebou, jeho vnitřní zvrácenost a ošklivost se snoubí s jeho vzhledem. V závěru filmu zemře, některými lidmi obdivován, jinými zatracován. (12.02.2009)