Prokletý klub

Mám strašně rád sportovní dramata, která jsou podle skutečných událostí. A když se to týká ještě fotbalu, je z toho film must see. Prokletý klub je film, který se tváří úplně nekomerčně, na nic si nehraje, ale má v sobě naprostou geniálnost. A v tom je pro mě rozhodně pětihvězdičkový. Pojednává o trenérské éře Briana Cloughe, jeho nevídané úspěchy a neúspěchy. Byl to člověk velmi ambiciózní, za vším, co řekl, si vždy stál a s nikým se nesral. Prostě to tady musím napsat, ač je to tu zmiňováno už asi stokrát. Brian byl člověk, který je neskutečně podobný Josému Mourinhovi - vždy si prosadí své a nebere si žádné servítky se soupeři. A v podání Michaela Sheena to byl velevýkon, který na mě zapůsobil neskutečně a ještě dnes si vybavuji jeho kolikrát arogantní chování, které dokázal vyjádřit jak slovy, tak mimikou. Ten člověk chtěl hrát skutečný fotbal, a né žádné divadelní představení, jak to můžeme vidět dnes takřka v každém zápase. A samotní fotbalisté k němu měli úctu a to prokazovali i na hřišti, kde hráli a neváleli se po zemi. Je to výjmečné drama. (09.09.2011)

Já fotbal rád. Kde se vzala, tu se vzala...komedie? Nevšiml jsem si. Ale zajímavé je to tím, že se zde řeší fotbal. Kdyby udělali stejný film o basketu, tak by to byla obrovská kokotina, ale samozřejmě by to nešlo, protože basket se nehraje na trávě, takže by byl film úplně jiný. Každopádně se jedná o nádhernou sondu do fungování klubů v letech sedmdesátých. Moc rád jsem nahlédl pod pokličku. Naprosto mi uniká, proč byl film pojmenován Prokletý klub, když se o žádné prokletí nejedná. Trenér příjde do týmu, který nemá rád. To už nadělalo neplechu mnohokrát. Dovolte mi poukázat na situaci z naší kapr ligy, kdy se zapřísáhlý srdcař Sparty Franz Straka, který byl pořádně vyhecován rodinou, rozhodl trénovat Slávii. To zákonitě dobře dopadnout nemůže. Jsem téměř pravidelný víkendový divák Premier League, takže mě film velmi potěšil svým obsahem a marné rozhodně nebylo ani zajímavé zpracování. Leč se necítím absolutně ničím ohromen. 3* (23.08.2013)

Michael Sheen to má v raketovej rýchlosti namierené na herecký Olymp, no švihli sa aj Morgan (scénar) s Hooperom (Tomom, nie Tobeom). Za týchto podmienok je jasné, že to potom maže komplet celému tímu a výsledkom je také chutné sústo, že mu za posledné mesiace(!) ťažko hľadať páru. Na takto vyrozprávaný príbeh Briana Clougha nikdy nezabudnem, niekoľkokrát si ho ešte s obrovskou chuťou pustím a keď o tom celom objavím knihu, tak si ju kúpim. A to viem o futbale len čo sa dozviem od kamarátov, asi v živote som nesledoval čo i len jediný zápas komplet celý. Tu sa ale jedná o PRÍBEH, nie o futbal, môžete mi veriť! (obligátna "recenzentská poznámočka" na záver o fanúšikoch, ktorí si do celkového hodnotenia môžu rovno pricapiť aj piatu hviezdičku nesmie chýbať) [90%] (09.02.2010)

Hodně anglické a hodně biografické - dost věcí, které jsou ve filmu, najdete ještě teď na youtube. a sedí to, včetně třeba barvy saka, které má Don Revius ve studiu. Jinak Leeds v 70. letech byl v Premier League vyhlášený dobytek a 44 dní Briana Clougha je památná záležitost..... Kdyby byl film o malej kousek svižnější a bylo tam víc retro fotbalu, dal bych pět. (04.01.2011)

O tom, že Portugalec José Mourinho měl svou trenérskou reinkarnaci na přelomu 60. a 70. let v Anglii, se můžeme přesvědčit v tomhle nadmíru sugestivním (tak trošku komediálně laděném) dramatu z britských ostrovů. Biografický film o arogantním, ale výjimečně schopném fotbalovém trenérovi, který je nadmíru mediálně zdatný a ve své sebestřednosti si ukousne příliš velké sousto, je hereckým koncertem Michaela Sheena i ostatních herců. Režisér Tom Hooper zvolil nelineární dějovou linku, v níž lze celkem snadno mimo části curriculum vitae Briana Cloughe nahlédnout i pod pokličku fotbalového života a porovnat kus cesty, kterou fotbal urazil od dob, kdy vrcholoví hráči na tréninku běžně holdovali cigaretám a před ligovým zápasem se posilnili hrnkem kafe. Kdeže jsou ty doby... (06.09.2009)