Somewhere
Somewhere
Somewhere
Odnikiaľ niekam
Somewhere
Somewhere
Režie:
Sofia CoppolaScénář:
Sofia CoppolaKamera:
Harris SavidesHrají:
Stephen Dorff, Elle Fanning, Chris Pontius, Benicio Del Toro, Laura Ramsey, Becky O'Donohue, Alexandr Něvskij, Laura Chiatti, Michelle Monaghan (více)Obsahy(2)
Určitě jste o něm četli v bulváru. Hollywoodské zlatíčko Johnny (Stephen Dorff) bydlí v proslulém hollywoodském hotelu Chateau Marmont. Jeho okolí brázdí v nadupaném Ferrari, a když je zrovna doma, bývá tam s ním dostatek krásných dívek nebo uklidňujících prášků, které mu pomáhají tenhle sladký život zvládnout. Z ničeho nic se jednoho dne přede dveřmi jeho apartmá objeví jedenáctiletá dcera Cleo (Elle Fanning), jediný úspěch jeho jinak velmi nevydařeného manželství. Jejich setkání donutí Johnnyho, aby se ohlédl za svým dosavadním životem a upřímně si odpověděl na otázku, ke které dříve či později dospěje každý. Nešel jsem náhodou po špatné životní cestě? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (289)
hodně dlouho jsem neviděl film, který by byl tolik o ničem, jako tenhle snímek. Zbytečný film, jehož nosná myšlenka s bídou stačí na bakalářskou povídku. Tempo tzv. nezávislých snímků mi většinou celkem vyhovuje a ani tady bych s tím problém neměl, horší už podle mého je, že řada scén byla naprosto zbytečná, celé dlouhé samoúčelné obrazy už tak velmi naředěnému snímku příliš neprospívaly. Emočně se mě film naprosto nedotkl, když nepočítám vkusně vybranou muziku, ta jediná ve mě emoce dokázala probudit. A to je trochu málo. Do hlavní postavy se mi při nejlepší vůli nepovedlo vcítit, asi to bude tím, že mi přišla absolutně nezajímavá ()
Film o životní prázdnotě, který je napůl prázdný. Nebo napůl plný? ()
Pro mě to bylo doopravdy Odnikud... s tím že to Někam to nevedlo... Něják jsem v tom nedokázal najít význam... ()
Nuda, nuda, nuda... ()
Nesmírně příjemný zážitek. Film, kterým jsem se pozdě v noci nechal unášet.. ()
IFF BRATISLAVA 2010 - CLOSING FILM. A kde teda začať svoju reč. Sofia Coppola je mojou filmovou spriaznenou dušou, jej vízie, jej cit pre intímne chvíle vlastných postáv, zmysel pre strih a výber hudby, to všetko patrí k arzenálu, na ktorý sme si po filme Stratené v preklade zvykli. Somewhere nesie všetky tieto črty, tak typické pre jej rozprávačskú poetiku, nečakajte však pokračovanie vyššie spomínaného príbehu o dvoch cudzincoch v Tokyu, Somewhere má svoj vlastný okruh výpovede. Johnny Marco je ostrieľaný akčný hrdina Hollywoodu a ženy sa mu len tak hrnú do postele, žije v meste anjelov a jeho vnútorným životom sa ťahá prázdnota. Cleo je jeho blonďatá dcéra, ktorá s ním na nejaký čas nečakane ostáva, a v tomto svete pozlátka, povrchností a zdanlivého úžasu sa pomaly odvíja intímny vývoj vzťahu otca a dcéry, ktorí sa za tónov skladieb kapiel ako Strokes a Phoenix zbližujú a jeden od druhého učia veciam, ktoré doposiaľ nepoznali. Slnečné prostredie, výlet do Milána, dlhé zábery bez dialógov a ten prekrásny Coppolovský koniec však taja môj dych a hoci mám pocit, že druhý krát budem bádať pri pozeraní viac a nie všetko mi bude po chuti, už len pre ten sladko-plný pocit a expanziu myšlienok a dojmov aj deň po projekcii musím dať plné hodnotenie, pani režisérke, ktorá s prehľadom a eleganciou jej vlastnou dáva do vrecka 75% súčasných tvorcov, ktorí si myslia, že ich výpovede sú intímne a nepovrchné. Čo na tom, že ide o príbeh sebareflexie jedného povrchného chlapa, keď štýl a rozprávačský um ho vynášajú na tak vysoký piedestál jednoduchých ľudských emócií, ktoré vo svojej komplikovanosti búrajú hranice. ()
V tomto filme celý čas vlastne ani o nič nejde. Zvláštne je, že to ani tak veľmi nevadí. Zistil som, čo chcela režisérka povedať, akurát niekedy to tam tlačila nasilu a ani tak sa to tam nedostalo, inokedy naopak prekvapivo úsporným spôsobom trafila klinec po hlavičke mikrometrovou presnosťou. Skrátka nevyrovnané. A miestami pohľad na to množstvo ľudí, stratených vo svojom živote, ktorí sa snažia robiť veci, v ktorých sú až úboho priemerní, nudil. Ale zas... všetci robíme aspoň občas niečo podobné... akurát práve preto o nás nikto netočí filmy... (ostatne, kto by na to dal peniaze, všakže...) ()
Moc se tam toho nenamluvilo, ale jo - mělo to atmosféru. Věřím, že takhle nějak si některé hollywoodské hvězdy žijí. Vztah slavný otec - dcera plus tatínkův neuspořádaný život mi často připomínal Californication. Což by mi ani tolik nevadilo, narozdíl však od seriálu, ve filmu to chtělo trošku větší důraz na psychiku postav - alespoň té hlavní, Johnnyho. Bohužel mi chybělo nějaké hlubší filozofické vyjádření toho, jaký způsob života vede a jaký z toho má pocit - říct jen, že "vlastně nejsem nikdo" bylo zbytečné plýtvání okamžikem. K dobru filmu ale přičítám nespočet vtipných scén tak nějak "ze života", které příběhu dodávají na uvolňující komičnosti. Je dobře, že zde dostala dost prostoru také Elle Fanning, jejíž postava mladičké nadějné dcery tak může výstižně kontrastovat s postavou vlastního, poněkud vykořeněného otce. ()
Rozhodně by to mohl být zajímavý film, ale to by musel mít i zajímavý příběh. Tyhle štítky jako ´Sofia Coppola´, ´Elle Fanning´,.. mě hodně lákaly, ale byla jsem nejspíš až příliš natěšená. Od Sofie totiž očekávám tu nejlepší práci a ne ty momenty, kdy radši počítám praskliny na stropě. (Přiznávám..neměla jsem při něm tolikrát usnou..) Nebudu tak krutá, abych řekla, že je to povrchní film, ale má k tomu opravdu hodně blízko. Asi musím dospět, aby mi ty dlouhé a nicneříkající záběry nepřipadaly tak ubíjející. ()
Film mi v počiatku išiel veľmi výrazne na nervy, tie zdĺhavé pseudointelektuálne zábery o ničom, to bolo niečo strašné. Potom sa film (nepliesť si s "dejom") trochu rozbehne, ale je to skôr pohyb staršieho človeka o paličke, než rozbeh. Celkovo veľké sklamanie a až sa mi nechce veriť, že Coppola mohla niekedy vytvoriť niečo také okúzlujúce ako Lost in Translation. ()
Já ani nevím co bych tady napsal prostě 100% blbost nechápu vaše hodnocení totální nuda celých 98minut se tam proste nic a nic a nic neděje. ODPAD ()
Tak jsem nevydržel do konce. Po hodině uspávání jsem to zabalil. Strašně dlouhé scény o ničem. Např. nanesou na hlavního hrdinu nějakou sádru nebo co aby udělali odlitek jeho ksichtu a pak následuje snad dvou minutový záběr, jak tam jen tak sedí. Ne, tohle opravdu není normální a zdravé. Je pěkné natočit film s hlubokou myšlenkou, ale tady se to opravdu nepovedlo. Ve filmu nebylo nic, co by zaujalo, pobavilo, udrželo pozornost. Tento film je pro mě novým synonymem pro slovo NUDA!!!!!!! ()
Somewhere je přikladem toho jak natočit nudu nudně. To, co se mi tak líbilo na dalším komorním filmu Sofie Coppolové Lost in Translation tady postrádám - postavy, které diváka nějak osloví a jejichž vzájemný vztah dozná během filmu vývoj, povedené dialogy, větší hloubku,... Hlavní ideu filmu o prázdném životě filmové celebrity brzy každý prohlídne, bohužel nahlížení do každodenního stereotypu hlavního hrdiny pokračuje ve stejném duchu celý film a alespoň mě to brzy přestalo bavit. Jestliže jste viděli Lost in Translation, tak se srovnávání se Somewhere nevyhnete. Mrzelo mě, že zde režisérka použila některé skoro identické scény jako z jejího předešlého filmu (viz např. rozhovor hl. hrdiny s italskou novinářkou) a nedokázala tak vytvořit nové dílo, které by neslo více vlastní originality. PS: V jednom momentě jsem byl opravdu napnutý a věřím, že jsem v kině nebyl jediný - v první polovině filmu, kdy Johnny sedí sám večer v hotelovém pokoji na gauči, pije whisku, tak se zničehonic začne nad hlavou hrdiny objevovat menší černý předmět. Je to typická scéna filmu, kdy se nic neděje, herec skoro nic nedělá. O to větší šok je, když se do téhle letargie občas ukáže, občas za horním okrajem záběru zmizí černý (nejspíše) mikrofon. Doufám, že jsem neměl halucinaci, ale v tu chvíli jsem očekával, že se může stát cokoli. Kdyby na chudáka Johnnyho skočil vetřelec, tak by mě to vůbec nepřekvapilo. Zřejmě tak budu mít na film nejintenzivnější vzpomínku díky technice, které se zatoulala před kameru... ()
Na filmy SC musí být člověk naladěný. Já tentokrát nebyl, ačkoliv chápu v čem je ten film tak dobrý. Se Somwhere jsem se minul. ()
Mám ráda trochu složitější filmy, do kterých se opravdu člověk musí zadívat, aby pochopil jejich hloubku. V tomto snímku se to ale nepovedlo. Předlouhý záběr vždy na jednu věc působily opravdu velmi blbě, v podstatě jeho dcera se tam neobjevila jen tak, vždyť i před tím s ní byl. Navíc, to že si najednou její matka vzala volno, nepůsobilo zrovna dobrý dojmem. Je vidět, že se Coppola snažila udělat snímek pro náročného diváka, ale nepovedlo se jí to. ()
Film se měl spíše jmenovat Odnikud nikam, protože by to asi lépe vystihlo jeho podstatu. Vyprávět o člověku, který vede prázdný a zbytečný život může být někdy bohužel taky docela prázdné a zbytečné. ()
Je to vcelku fajn. Bohužel Odnikud někam nevede, ani náznakem, nikam… Byl to asi záměr. Hezký prožitek, který se rychle však rozplyne a usedne do prázdnoty jako rozvířený prach od projíždějícího Ferrari. ()
Takový festivalový standard, kterých jsou desítky. Každý jeden díl Californication mě bavil víc a nemám pocit, že by byl o moc povrchnější. Od talentu, který Sofie Coppola prokázala u všech předchozích filmů, čekám víc. ()
Tento film je naozaj trochu nuda.Ale nedá sa o ňom povedať,že by bol zlý.Len tá výpovedná hodnota je taká nemastná neslaná.Za zhliadnutie určite stojí a či vám niečo dá,to nechám na vás. ()
Za tu jiskru naděje na konci. Vyprázdněná narace par excellence. ()