Princ a pruďas

Já už vím, jak to bylo!!! Inu, jednoho odporně hnusného dne, kdy venku svítilo slunce a kytky smrděly jako holky u silnice točící kabelkou, sezval výkonný producent scuka Natálie Portman, Tobyho Jonese, Jamese Franca, dalších herců a Steva Jablonského (neplést s Petrem). Dannymu McBridovi před tím ovšem nasadil roubík a takovými něžnými pouty z EroticCity ho imobilizoval na toaletě k potrubí. Nechtěl, aby všici vespolek věděli, kdo skutečně za připravovaným filmem stojí. Nálada panovala družná a nejeden pán u stolu pomrkával po zadnici paní Portmanové. Podával se džus, ovšem výkonný producent, říkejme mu třebas James, potutelně mrkal na číšníka za barem. Pozorný divák celé scenérie, což paparazzi Donaldo byl, si povšiml, že za číšníkem podivuhodně ubývá tekutiny v láhvi s továrním označením "whiskey makeing dead". Když už se ani paní Portmanová nebránila lehkému osahávání vilných kolegů z branže (rozumějte: herecké) a přestávala neustále vykřikovat #mýýtůůůů, bylo jasné už i úplnému novinářskému teleti, že s džusem není něco v pořádku a že lov vypadlých bradavek a bílých kalhotek bude úspěšný. Na závěr James zacinkal doutníkem o skleničku a šluknul si z čajové lžičky, takže málem způsobil výjezd místní AHJ (akceschopné hasičské jednotky = americká obdoba našich dobrovolných hasičů). Sdělil do všeobecného mumraje, že bude produkovat film, naprostý hit, fantasy oddechovku. Natálie vyjukla: "Jůůů, mýýtůůůů!" A zasnila se. Steve, jedinej střízlivej člověk v okruhu míle a půl čtvereční, se duchaplně a trošku podezíravě optal: "Něco jako Stardust?" James se zakuckal a začal se dusit džusem. James Franco (pro odlišení od výkonného producenta) se ihned hlásil o roli Tristana s tím rozdílem, že nechce mít ze začátku takovej debilní účes. Justin Theroux nechtěl hrát toho kung-fu dědu u zdi a Toby Jones si věřil na roli Septima s tím, že si obstará podpatky. Producent James vychrchlal poslední zbytky míchaného drinku z plic a přidušeně odvětil: "Jo, jo, myslím že jo, něco jako Stardust. Ale s jedním drobným rozdílem - bude víc srandy. Vopepříme film takovým univerzálním humorem, kterému rozumí docent i stranickej funkcionář, popelář i doktor, černoch i běloch, hinduista i bezvěrec, kosmonaut i sladkovodní korýš. Prostě to bude pecka..." zakončil vítězoslavným zvoláním, jako kdyby právě dobyl se svou soldateskou Čeljabinsk. Všichni - i ti, co byli tak vožralí, že nevnímali ani slovo - dojatě a nadšeně tleskali, někteří i ve stoje, jinak vesměs v leže či polosedě či hlavou dolů. Steve, jedinej střízlivej v celé ňůjorské čtvrti, se ovšem opět zeptal dosti nepříjemně racionálně: "A kdo napsal scénář?" James se málem utopil v doušku džusu. Zmodral a oči zalité krví vypoulil tak moc, že by mohly nosit vlastní podprsenku bez push-up efektu. Když byl odborně resuscitován budoucím představitelem rytíře s kovovou rukou, prohlásil, že pro příště jej mají raději nechat v pokoji skonat. "To nebylo dýchání z úst do úst, vole, ale regulérní hlubokej francouzák!" stěžoval si, když si utíral oslintanou bradu. "Tak kdo bude psát scénář!" připomněl se Steve (možná jsem to neřekl, to je hudební skladatel). "Joo, scénář?" dělal blbýho James a šlo mu to, "no ten napsal Danny..." zadrhnul se. To byl stěžejní bod jednání - nikdo nesměl vědět, že scénář píše největší prase holyvůdů! Zamyslel se, což mu naopak nešlo. "Danny deVito!" zvolal opět napoleonským syndromem trpící James. Všem dokola i těm nevnímajícím padaly brady k poprsím a odhalovaly vrata jejich krápníkových krás, teda krasů. "Von umí psát na klávesnici?" divil se jeden. "Von se dal psaní"? ptal se druhý. "Von ještě žije?" ptal se třetí. James váhavě kýval hlavou. Pak všem přítomným i těm, kdož hubou dleli na podlahové krytině, dal podepsat nějaká lejstra, aniž by směli číst jejich obsah (pravda, mnozí nebyli takové akce schopní) a spokojeně se odkolébal v notně podroušeném stavu na jedno newyorské WC, kde zatím Danny McBride konzumoval zbytky něžných pout. A tak vznikl Princ a pruďas. Konec skutečné pohádky, děti. (12.02.2024) (méně) (více)