Sladký život

I tento Felliniho film snad poprvé v časovém sledu celku jeho díla nastoluje s otázkou nedějově dějovosti - fakticky dalším záběru neorealistického proudu - problém srozumitelnosti a sdílnosti na jedné a sebevzdělávání-sebezušlechťování-autokultivace na straně druhé. Proč mají mít děj a vzruch životy, které svým směřováním i utonutím v konzumní absurditě, to všechno popírají. A proč by měly být následováníhodné? Poprvé tyto otázky začaly nabývat na vážnosti právě v okamžiku zřetelnějšího zvyšování a projevů hmotného blahobytu. Nejživotnějším momentem filmu je rána pěstí, kterou budoucí představitel Old Shatterhanda uštědří Mastroianniho redaktorovi v okamžiku, kdy užuž přestupuje hranice cizího teritoria. Fellini se vůbec vedle Sicy stane dalším osudovým režisérem tohoto italského suveréna stříbrného plátna. (26.08.2007)

Aneb jak prozevlit tři hodinky s filmem z jehož soundtracku mě rozbolela hlava. Co oceňujeme? Tak alespoň toho Lexe Barkera v roli téměř sebe sama. (13.04.2013)

Škoda jen, že se Anita Ekberg (ostatně i Lex Barker) na plátně příliš neohřála. Leč věčný přesah a pochopení s Mastroianniho neutěšeným a trpce zkoušeným hrdinou, který sklesle proplouvá životem v honbě za vysněnou štěstěnou - ve světě rozmařilosti a zbohatlické nudy - zůstane provždy Felliniho životním počinem. Sladký život sálá a hýří přehršlem skrytých i odkrytých motivů a symbolizmem, dokáže roztrpčit, rozesmát i rozplakat, poškádlit i nebojácně ukázat. Škoda ovšem zabijácké délky, která může leckoho odradit. (19.02.2008)

Sladký život jistě není film pro každého. Není vůbec jednoduchý, nejsou v něm žádné zvraty, je v něm obsaženo spoustu utajených smyslů, nad kterými je nutno zamyslet se a vydat se na téměř tříhodinovou cestu na večírky rozmařilé italské smetánky s charismatickým novinářem Marcellem. Prožít s ním jeho milostné avantýry, seznámit se s jeho otcem a proniknout do tajů těch co nevědějí coby a vedou na oko sladký život, ale na druhou stranu je to i trpký, propitý a prokouřený svět. Marcellu Mastroiannimu je role elegantního svůdce žen napsaná na míru a tím pádem exceluje. Velmi mě zaujala nádherná Anita Ekbergová když se koupala ve fontáně. Dychtivě jsem čekal že se svlékne. Marně :-). Potěšil i Lex Barker v roli unuděného herce Roberta. Přesto se mi film zdál dost dlouhý a natahovaný a místy jsem se neubránil lehké nudě. Felliniho tvorba je pro mne pořád spíše vyšší dívčí, ale se Sladkým životem problémy nemám. 80%. (06.05.2006)

K téhle klasice si musí většina diváků vztah nejen najít, ale občas i vybojovat. Zatnout zuby a zkousnout tři hodiny vlekoucí se příběh-nepříběh, který začíná i končí bez nějakých větších emocí. Při první projekci někdy před lety jsem po půlce odplul do říše snů, po roce jsem Sladký život poprvé zhlédl celý v kuse, ale teprve nedávno, když jsem si ho kvůli studijním účelům pouštěl potřetí jsem najednou viděl jednotlivé epizody z Marcellova života, jak precizně, jedna s druhou, tvoří komplexní obraz \"sladkého\" (tedy hořkého a prázdného) života hlavního hrdiny, přetvářky a zpustlosti vyšších kruhů římské společnosti, odlidštěných bulvárních novinářů, pošetilých náboženských fanatiků a mnoha dalších aspektů života Itálie na počátku 60. let. Felliniho Sladký život vás odmění až po tom, co ho řádně strávíte a necháte si ho projít hlavou. 80% (02.03.2007)

Pro běžného diváka, je to pár epizodek spojených ničím. Já jsem k tomuto naštěstí svolný, takže jsem se nudil minimálně. Nejvíc mě dostala ta epizoda s živelnou Anitou Ekberg. Scéna ve fontáně je jedna z nezapomenutelných! (04.10.2008)

Myšlienku filmu výborne vystihol Marigold, rovnako ako text distribútora. Absolútne s nimi súhlasím a absolútne nemôžem dať filmu vysoké hodnotenie ako väčšina... Asi nemám pochopenie pre "problémy" smotánky a morálnu pokleslosť zhýčkaných boháčov či hviezdičiek, naháňačkou bulváru za zmedializovaním čohokoľvek a promiskuitu ambicióznych novinárov, ale tento film ma nechytil za srdce ani za nič iné. Možno by som dala celkovo za film 3*, ale niektoré pasáže ma neskutočne nudili a tak dávam len 2. --- Marcello je akýsi novinár a hlavne smotánkový "groupie". Niekedy sa stavia do úlohy leva salónov, inokedy sa tvári ako unavený intelektuál. Nedokáže sa však zo "sladkého života" vymaniť a ani nechce. Baví ho zamieňať pretvárku za presvedčenie, vrhať sa do každej svojej role naplno a prostituovať vyššej spoločnosti... Jediný možný výsledok je taký, aký mu prorokovala jeho snúbenica (ktorá predstavuje ďalší extrém v snahe za každú cenu si ho pripútať): "Skončíš sám ako pes." Možno je Sladký život aj ukážkou sebazničujúcej filozofie, z ktorej bohužiaľ Marcello vyjde horšie ako jeho celebriťky, lebo na rozdiel od nich nebude mať do konca života hŕbu prachov, ktorá by ho aspoň vytrhla z duchovnej prázdnoty a nahradila ju hmotným dostatkom... (06.04.2005)

A to ještě s ušima odřenýma až do krve. Druhý pokus o pochopení proč většina lidí Felliniho tolik žere a opět se nějak uspokojení nedostavilo (minule mě těžce znudila Silnice). V hlavě mi tak zůstanou pouze vzpomínky na výbornou hudbu, desítky Anity Ekberg a štěk Lexe Barkera. Toť bohužel vše. Ale ještě Federica odepisovat nebudu. Poslední šanci mu dávám s 8 a 12. (03.10.2006)

Některé scény a osudy některých postav mě sice oslovily zřejmě přesně tak, jak měly, ale po většinu rozvleklé, giganticky přepálené stopáže jsem se spíše nudil. Ne tolik, abych nevydržel do konce, ale přesto dost. Rád dám Sladkému životu další šanci, protože ji určitě potřebuje, ale nijak s ní spěchat nebudu.__P.S. Nádherná Rotova hudba. (17.07.2011)

Já jsem to čekal, ne že ne. Celý den jsem se psychicky na Sladký život připravoval. Ze školy jsem přišel v půl jedné po poledni, odpočinul si u klipů na MTV (světe div se, dávali samé skvělé písničky), pak se zasmál u tří za sebou jdoucích dílů Simpsonů, následně zatáhl závěsy a pohodlně se usadil do křesla. Bez jakýchkoliv předsudků prohlížím prvních pár minut a zjišťuji, že půjde o docela těžce koukatelnou látku. Přežívám první hodinu. Přicházím na to, že se film asi bude snažit něco kritizovat a oceňuji, že natáčí život takový jaký je. Čili nudný a nezajímavý. Také se vám určitě stalo, že vaše nejzajímavější životní okamžiky někdo nahrál na kameru a po následném koukání na kazetě vám to přišlo neskutečně nudné a únavné? Mně ano. Z toho se dají odvodit 2 skutečnosti. Za prvé: většina filmů je ukrutně nereálných, za druhé: natačení života takový, jaký je, ve filmu podle mě moc nefunguje. Ale pokračujme dále v naší sledovací pouti. Další půlhodinu prožívám krizi. Nedokážu se plně soustředit, neustále se převaluji a do toho všeho do bytu přijdou příbuzní a otravují...Naštěstí je včas urazím nemístnou poznámkou a oni z pokoje odejdou. Zjišťuji, že zápletka je takřka nulová a že děj je velice rozpačitý a neuchopitelný a také, že kritizuje něco, co kritizovat už ani nepotřebuje, jelikož to bylo kritizováno již mnokokrát. Uvažuji, jestli nepřesunout film na jindy, překonávám se však, ale neskutečná únava snímkem způsobená zapříčiňuje můj náhlý přesun z křesla na poměrně vzdálenou a ostrým úhlem k obrazovce postavenou pohovku. Léhám si a náhle slyším ob pokoj na plné pecky bouřící hudbu z reprobeden do bratrových uší. Proklínám ho, ale přesto se podívám na televizi, co že se to tam zrovna děje a se s děšením zjišťuji, že i přes zatažené závěsy prosvětluje bílý den na obrazovku své paprsky a já místo filmu sledují spíše statický nábytek obývacího pokoje. Ale což, za pohodlí se platí. Snažím se opět zabrat do děje, zpozorovávám docela zajímavou scénu v autě, ale z nenadání se mi zavírají oči, přes přemáhání si nemůžu pomoci, často zjistím, že místo našponování na obrazovce, mé oči spíše odpočívají ve skrytu víček a z usnutí mě povětšinou vybudí nějaký ten klakson nebo zvýšený hlas. Po 20-minutách dřímání si bouchám do hlavy, mnu si oči, propleskávám obličej a v duchu říkám: "Já to přece dokoukám!" Dokoukal. Ten film mi nic nedal, jsem za něj rád jenom proto, že si můžu vyrovnat svůj poměr mezi kladným a záporným hodnocením. To je chabé že? Taky myslím. Sladký život mě připravil o 3 hodiny života a já je chci zpět! Ale co, stejně bych je promrhal... (05.05.2006)

U Felliniho platí výrok Věry Chytilové, že děj je úlitba divákovi, režisér ho nepotřebuje. Neuvěřitelná smršť dojmů, drobných údálostí, firurek, muziky a dialogů které volně plynou podobně, jako tomu bylo u Armacordu. Když nestíháte vnímat, jste zahlceni. To celé na prostoru 167 minut! Fellini opravdu není pro každého. Kdo není na tuto smršť vnitřně připraven, bude jí zaskočen. :o) (21.09.2014)

Neodolatelný Marcello Mastroianni v roli novináře mapujícího život znuděné římské smetánky, viděný očima výborného režiséra Federica Felliniho. (09.10.2008)

Nemám žiadny problém so staršími ani čiernobielymi filmami. Tento preslávený Felliniho Sladký život však vo mne zanechal skôr horkú príchuť. O čom to vlastne bolo? Epizódky zo života sukničkára? Hádky na taliansky spôsob - "krik-facka-kopanec-milujem ťa", to vždy poteší, zastrelený priateľ a jeho rodina, to všetko bolo oživenie, ale až tesne pred koncom . Tie dve hodiny pred tým nebolo nič moc a jediné, čo mi v hlave z tohto filmu ostane je blond megacica a skvelý hudobný motív. Ak by to bolo o hodinu kratšie, tak je pravdepodobné, že by som hviezdu pridal. 60%. (11.11.2012)

99% - La Dolce Vita... Film, který toho řekne tolik, až je pro mnohé naprosto nesrozumitelný. Již začátek předznamenává, jakým směrem se Fellini hodlá ubírat. Za zvuku řvoucí helikoptéry, jež stěhuje sochu Ježíše se bulvární novinář a playboy Marcello neslyší s pohlednými slečnami na střeše, a z „konverzace“ zůstane jen mimika s gesty. Následuje Marcellova odysea s dcerou boháče, a se všemi obdivovanou švédskou herečkou. Doma na něj přitom čeká jeho snoubenka, která je do něj nešťastně zamilovaná, a trápí se. Intermezzo se zjevením Panny Marie... Pohádkový večírek u osvíceného přítele Steinera s úvahami o životním štěstí... Letmé seznámení s dětskou nevinností... Návštěva otce... Každá epizoda má myšlenku, funguje samostatně, a přitom jedna s druhou dokonale souvisí. Název Sladký život získává stále nové rozměry. Vše propojuje neuvěřitelná hudba kouzelníka Nina Roty. Při večírku na hradě divák pomalu začíná spolu s Marcellem cítit frustraci typu „Kam to všechno vede? K čemu to všechno je?“ Hádka se snoubenkou a Steinerův osud pak sice přinese náznak katarze, ta se ale nekoná, protože Marcello svému sladkému životu není schopen uniknout, a v jeho setrvačnosti nalézá své jediné zázemí, svou jistotu, své útočiště Proto Marcello stále neslyší, a i poslední „konverzace“ filmu (ironicky zrovna se symbolem dětské nezkaženosti) končí pouze mimikou a gesty. Tento film u mě roste s každým shlédnutím. Mistrně natočené poselství o sladkém životě! Neumím napsat víc, než Grazie a Maestro Fellini! (28.06.2006)

Ani chvilku jsem se nenudila. Ani na chvilku jsem nemyslela na nic jiného. Nenajdete tu žádné vakuum. I nejmenší detaily mají obrovskou hodnotu. I když je film vystavěn jako jakási mozaika a bourá dramaturgické (i jiné) konvece, působí uceleně, všechno spolu souvisí. Je to pohled na lidi zdánlivě bezstarostné a úspěšné, jejichž životy jsou však ve skutečnosti nenaplněné a kteří spolu nedokáží komunikovat. Nejraději mám scénu v autě s vajíčkem a banánem, pak taky čekání na Madonu. - Zrůdný komentář. Ale nemám to srdce ho smazat, byl můj první. (24.10.2005)

Možná nejdůležitější film všech dob (záleží, kdy svět skončí ;-) ). Kdysi můj (vedle Mrtvého muže, Návratu ztraceného syna a Zrcadla) iniciační film, po kterém jsem se na kinematografii začal dívat úplně jinak (i když jsem byl cestou z kina pěkně nasraný, na co jsem to šel za takový prachy, než mi to o pár dní později všechno došlo). A včera jsem se konečně přiměl nedávat si ho jen tak po kouskách, ale poprvé po deseti letech se podívat vcelku. Film, který je v kinematografii zásadním měřítkem všemu, co přišlo po něm. Jinak, to dost přesně vystihl krátkým komentářem Jellini. (02.06.2013)

Společenské drama s kritickým podtónem, jak typické pro Felliniho.! (08.08.2008)

Fellini skvěle vystihl to, co lze nazývat prázdným životem. Kdo by ale ve skrytu duše nechtěl, alespoň na pár týdnů takovýto život žít? K postavám jsem necítil závist, ale rozhodně ani odpor. Tento Felliniho film, ke mě proniknul nejvíce, z celé jeho zásadní tvorby. Jednak je tato série večírků a úletů skvěle řemeslně natočena a jednak je mi blízký konflikt a rohodování mezi rodinným životem a životem nezodpovědným, plným pařeb. Volba je těžká, protože každý, nebo si to alespoň myslím, prahne po tom, co nemá. Nejsilnější scénou filmu pro mě je dialog, kdy se Marcello kamarádovi svěří, jak moc mu závidí jeho rodinný život. Na to však přijde poněkud nečekaná, šokující odpověď. Ale ve snímku je silných scén mnoho, například ta, když paparraziové, totální hyeny, a jiní obletují krásnou herečku, která je však ztělesněním absolutní povrchnosti. Bylo by toho mnohem víc, o La Dolce vita by se daly psár a určitě i byly napsány eseje. (09.03.2009)

Počas Felliniho výpravy do sladkého života vyššej spoločenskej triedy som sa skoro unudila k smrti...predriemala som asi štvrtinu filmu, čo značí skoro 45 minut! Úmyslom určite nebolo upútať dejom, to je jasné, ale tri hodiny točiť o falši a lesku rímskej smotánky, to už je ťažký kaliber na moju pozornosť a trpezlivosť. A nevydržala by som pri tom pozorne sedieť ani počas dlhého zimného najnudnejšieho večera v mojom živote:) Myslím si, že pán Fellini s kľudným svedomím mohol značnú časť hluchých nudných miest prestrihať a skompletizovať do poldruhahodinového filmu. Som si stopercentne istá, že by myšlienka zostala zachovaná a dosiahol by lepší efekt u divákov...Hlavne z tohto dôvodu dávam tak nízke hodnotenie...v roku 1960 možno práve týmto spracovaním očaril, no mňa určite nie. Jeho filmové verzie a väčšina tvorby mi akosi celkovo nesedia, možno výborné diela s nepochybnými kvalitami, no na mňa to bohužial pôsobí skôr utlmujúco ako vzrušivo... (06.05.2006)

Někteří lidé nevědí, o čem Sladký život vlastně po celé tři hodiny pojednává. A přitom je to patrné z každého propracovaného záběru, z každé mnohovýznamové, sladkou italštinou pronášené repliky a z každého mimického gesta, které bohémský, osudu odevzdaný paparazzi Marcelo Mastroianni na své charismatické tváři vykouzlí. Geniálně vystavěný a sladěný příběh, kde Fellini dokázal proměnit nespočet hořce symbolických scén díky jejich obrazové dokonalosti a všeobecně přístupném melodramatickém charakteru v ikonické a často citované momenty světové kinematografie. Blonďatá diva koupající se ve fontáně, zatímco zaslepený Marcello shání na její prosbu mléko cizímu koťátku, houfy novinářů, co jako otravné mouchy krouží kolem společenské smetánky, zneužívání opilé dívky k ponižujícímu tanci a konečně samotný závěr, kdy hrdina přes mořský příboj a křik svých společníků nerozumí slovům nezkažené mladé dívky a obrací se k ní zády, čelem ke své morální záhubě... To jsou všechno nádherné filmařské výjevy, na než se nezapomíná, a které samozřejmě tvoří přímo slastný, pardon, sladký divácký zážitek... 95% (04.10.2015)