La dolce vita
La Dolce Vita
The Sweet Life
Sladký život
La Dolce Vita
La Dolce Vita
La Dolce Vita
Režie:
Federico FelliniKamera:
Otello MartelliHudba:
Nino RotaHrají:
Marcello Mastroianni, Anita Ekberg, Anouk Aimée, Yvonne Furneaux, Magali Noël, Alain Cuny, Riccardo Garrone, Evelyn Stewart, Lex Barker, Annibale Ninchi (více)Obsahy(1)
Lesk a bída římské smetánky očima oscarového režiséra Federica Felliniho... V 50. letech natočil Federico Fellini dva vynikající filmy se svou ženou, herečkou Giuliettou Masinovou: Silnici (1954) a Cabiriiny noci (1957). Prvky neorealismu z Darmošlapů vystřídal niternější přístup, důraz na psychologii postav a ucelený příběh. Více společného má s Darmošlapy následující Sladký život (1960): film, který spolu s Rosselliniho Generálem della Rovere opět získal pro italskou kinematografii zájem a uznání ve světě. Dějištěm je tentokrát současný Řím, hlavní postavou novinář Marcello (M. Mastroianni). Přestože pořád trochu myslí na dráhu seriózního spisovatele, vymetá večírky a píše v podstatě bulvár. V první části filmu mu jeho spisovatelské ambice ještě můžeme uvěřit, i jeho pohrdavý odstup od povrchního sladkého života římské smetánky, o které píše. Stejně tak ještě stopy upřímného citu ve vztahu k otci či snoubence Emě, kterou nicméně vytrvale podvádí. Marcello je však v podstatě slaboch, během filmu podléhá, což se odráží i na vnějškové proměně tváře, chování. Rezignuje na ambice, stává se součástí onoho marného světa… Felliniho freska zobrazuje jak život bohatých a podivné hodnoty jejich světa, tak situaci obyvatel Říma z opačného konce sociální hierarchie. Ukazuje už v té době bezohledný hon novinářů za senzacemi (jméno jednoho z fotografů – Paparazzo – se stalo synonymem pro bulvární fotografy), stejně jako náboženský fanatismus a pověrčivost. Skandálnost některých scén a témat, která v době uvedení pobuřovala (a řada scén neprošla cenzurou), už nikoho nepohorší. O to více zaujme Sladký život i dnes právě obrazem povrchnosti, honby za senzacemi a pochybnými hodnotami, stejně jako morálním tápáním hlavní postavy. Vedle Marcella Mastroianniho zazářily ve filmu i mezinárodní hvězdy Anita Ekbergová jako filmová diva Sylvie (usínající jen ve dvou kapkách parfému), Anouk Aiméeová (bohatá neuspokojená Magdalena), a také Lex Barker (snoubenec Sylvie). Sladký život je pro mnohé vrcholným Felliniho dílem, spojujícím autobiografické momenty i velkou společenskou alegorii. Byl oceněn Zlatou palmou v Cannes 1960, cenou Kruhu newyorských filmových kritiků, a ze čtyř nominací na Oscara získal jednoho (pro Piera Gherardiho za Nejlepší černobílé kostýmy). (Česká televize)
(více)Recenze (285)
Nemá cenu komentovat délku - prostě dokonalá kamera i režie = dokonalý film. ()
Neuvěřitelný zážitek, který nezestárnul ani o rok plný jiskřivé ironie, krásně dekadentních okamžiků mnohdy se snoubících s typickou felliniovskou hýřivou poetikou a několik opravdu silných zážitků (dvě malé děti a dechberoucí důsledky jejich nevinné hry na zjevení panenky Marie, žena, dozvídající se o tragédii, která postihla všechny členy její rodiny...), herecké výkony a vybrané typy jsou bezchybné stejně jako čirá filmařiny čišící z každého záběru. ()
Wow, tak tohle bylo dokonale o nicem. Dalsi udajna legenda utopena v bazine prehodnocenosti, na kterou doplaci. Muj prvni Fellini a hned takovy propadak? Zadny pribeh, nebo linie, ktere se muzete chytnout, postava, se kterou muzete soucitit, nic, jen chaoticky poskladane nicnerikajici sceny u kterych vzhledem k ubijejici stopazi drive, ci pozdeji odpadnete nesnesitelnou nudou (priznavam, ze jsem to musel dat na 2x, protoze to bylo fakt neco udesneho). La Dolce Vita ma byt umelecky pompezni italsky filmovy vecirek? Ok, tak proc je to tak neskonale nezazivne? Verny dobovy prunik do nudneho zivota sorty priserne nesympatickych lidi (italove jsou mi silne nesympaticti jak naturou, tak hlavne svoji reci) v cele s neskutecne protivnym Mastroiannim? No super, realisticky to zobrazuje neco extremne nezazivneho a nezajimaveho a paradox je ten, ze presne tohle jsou duvody proc je La Dolce Vita tak opevovana, ale neco takoveho me z pohledu divaka preci nikdy nemuze zabavit, nebo vy byste sli dobrovolne 3h sledovat nudny zivot a skomirajici party nesympatickych talianu? Podle hodnoceni ocividne ano, tak si to uzijte. 2/10 ()
Ach, marnosti, té jméno je Marcello! ... Epizodky ze života bulvárního pisálka, jehož životní náplň v jednotlivých povídkových segmentech postupně ztrácí jakýkoli smysl. Hlavní hrdina se s rozvíjejícím příběhem stává pouhou lidskou nádobou, aby v závěru dosáhl naprosté vyprázdněnosti vlastní existence. V osobní rovině funguje "Sladký život" na výbornou, dějově mi ale chyběl byť jen náznak gradace. Ona totiž hned druhá povídka se strhující Übersamicí Sylvií je jednoznačně nelepší částí filmu, přitažlivost ostatních "útržků" pak značně kolísá v rozsahu od vzrušujících až po naprosto "vo hovně". Ne že by nic neříkající výjevy neměly v příběhu smysl, jen v rámci 170 minutového filmu působí značně únavně a v určitých momentech druhé poloviny dělají film skoro až k smrti nezábavným. (Hodnocení: Silnější tři šurikeny, s osobním podivem nad místní kritikou těch, kterým se podle komentu film bytostně nelíbil, a stejně dávají za čtyři, aby nevypadali jako pitomci.) ()
Fajnšmekrovský dezert - pre najnáročnejších. Rozviesť základné tézy tohoto opusu by trvalo dlhé hodiny, v náznakoch som sa o to pokúsil v mojej recenzii : http://madsbendermovieblog.blogspot.sk/2015/05/sladky-zivot-la-dolce-vita.html#more ()
Někdy mám s těmihle dlouhodobě uznávanými filmy trochu problém, protože v nich nevidím jejich přínos a nebaví mě. Jenže Federico Fellini natočil snímek, který je dějově zajímavý, a to i přesto, že je téměř tříhodinový. Tohle opus o společnosti, kritika, která je tak krásně sžíravá, že se to prostě musí líbit. ()
Po dlouhé době jsem dnes zkoukla film znovu a šla s hvězdičkou o hodnocení níže. Najednou mi to přišlo moc uřvané. Každý normální chlap by musel Anitě zakroutit krkem! ()
80 % - Jak je všechno relativní. V 60. letech kvůli tomuto filmu vstávaly cenzorům vlasy na hlavě a dneska? :-) Na každý pád pěkný portrét prázdného života zabaleného do pozlátka smyslových požitků. ()
Stejný problém jako 8 1/2. Prostě nemůžu nějak přijít na chuť některým Felliniho filmům. Pro mě prostě neskutečná nuda, stálo mě velké přemáhání dodívat se na ten film, byť rozkouskovaně. Možná s odstupem času změním názor. 40%. ()
Obraz římské smetánky v režii génia sice už dnes není tak filmařsky drásavý jako v době svého uvedení (Zlatá palma v Cannes), avšak po stránce významové je stále plnohodnotnou výpovědí o roli jednotlivce uvnitř hemžící se lidské marnosti. Felliniho opus magnum pro mě sic představuje spíše 8 1/2, či ještě více nedostižná Silnice, a přestože z hlediska filmových odpovědí na Sladký život dávám přednost Sorrentinově Velké nádheře, zůstává La Dolce Vita přelomovým dílem moderní kinematografie s úchvatným milovníkem Mastroiannim a grandiózním finále. ()
Fellini se opravdu s gustem pustil do římské smetánky a potažmo do lidí z tzv. vyšších kruhů obecně. Samý večírek, zábava, jalové řeči a uvnitř pusto prázdno. A obyčejní lidé lační skandálů, když už nemůžou do těchto kruhů proniknout, ač by mnozí chtěli, a díky nim se uživí bulvární novináři a fotografové. Opět Fellini nevynechal kritiku katolické církve, na které si také často rád smlsnul. Já jakožto ctitel Fedeho díla, jsem byl moc spokojen. ()
Můj čtvrtý Fellini. Někde na pomezí 8 a půl, které mě příliš nebavilo, a Silnice, která mě bavila, ale už ne tolik jako Cabiriiny noci. Tato filmová klasika opět přináší spoustu pro Felliniho typického, je to zajímavá mozaika lidí i příběhů, má hlubší rozměr, ovšem také více méně neoplývá žádným příběhem, který by vás dokázal strhnout. V kombinaci se skoro tříhodinovou stopáží to mnohdy byla smrtelná dávka. Je to dílo zasluhující uznání, ale už se v něm láme chleba. Už to není ten Fellini, kterého mám ráda. ()
Velké zklamání. Uniká mi co je na tomto dlouhém filmu tak legendárního... ()
ocenenia : MFF Cannes 1960 - Zlatá Palma ◘◘◘◘ nadovšetko milujem tú záverečnú scénu... Skoré ráno. Jednoduché vidiecke krásne dievča na pláži. Malá riečka vteká do mora. Dievča stojí na druhom brehu. Snaží sa niečo povedať, zakryčať. Marcello nerozumie. Morský príboj šumí. Dievča sa snaží niečo naznačiť, ukazuje s úsmevom proti prúdu. Naznačuje, že tam by mohli malú riečku prejsť a stretnúť sa. Marcello nechápe. Po dlhej noci plnej plytkej zábavy a omamnosti má Marcello splín v očiach, a v hlave prázdno. Je unavený, ošuntelý. Rybári práve vytiahli z mora veľkú ploskú rybu - mantu. Hľadí smutným okom na Marcella. Ryba, plochá a smutná ako Marcellov bohémsky život. Dievča mu ukazovalo návrat, cestu späť v čase, tam, kde by mohol byť šťastný, preč od víru moderného života, fotografických bleskov, intelektuálskej skepsy, cynického chladu a pokrytectva. Späť proti prúdu rieky, proti prúdu času. Marcello však už nechápe. Je modernosťou a svojim životným štýlom omámený, pohltený, vtiahnutý do burácajúcej ničoty rútiacej sa vpred (alebo skôr "z kopca"). A je mu to jedno!!! Dievčaťu sa na tvári zračí sklamanie, a smutné oko ryby s výčitkou hladí na Marcella...... to je tvoj, môj "Sladký život".... ()
Nejsem na ženský, ale Anita Ekberg ve Fontana di Trevi byla fakt báječná. To a zvláštní nálada jsou asi tak jediný pozitiva, který můžu na Dolce vita vyzdvihnout - zbytek mi připomněl sebestřednýho pseudointelektuála, kterej neví, kdy má zavřít klapačku, protože půlka místnosti chrní pod stolem. ()
Tak, a mám za sebou celého Felliniho. Sladký život jsem si od něj šetřil z jednoho prostého důvodu - ze všech jeho filmů je nejslavnější a dost pravděpodobně i nejoblíbenější, navíc se na něj často odkazuje a dokonce jsem po něm viděl pojmenované i dvě kavárny (a náhoda to není, vevnitř měli obrazy z toho filmu), takže jsem si chtěl nechat to "nejlepší na závěr". A musím přiznat, že kdyby tam nebylo tolik skvělých scén (jako třeba ta s otcem Marcella nebo se zázračným zjevením Panny Marie), tak by mě to moc neoslovilo a skončilo by to u mě dost podobně, jako Antonioniho filmy. Fellini je ale naštěstí někde jinde a na rozdíl od něj se v té nicotě vyloženě nevyžívá (ani napříč několika filmy jako on), takže to v sobě má určitou podmanivost a prázdný život smetánky (tehdejší italské - ale nemyslím si, že by se toho moc změnilo) je zde zobrazen zajímavě a pro mě tím pádem i výstižněji. Jinak ale musím souhlasit, se to svoji skoro tříhodinovou stopáž neobhájilo a zbytečně utahané to určitě je. Navíc mě i zklamalo, že se to později nezlomilo a nepřišlo něco dramatičtějšího, protože takhle se zde vykresluje to samé až do konce a závěr sice není špatný a poslední závěr v sobě má i symboliku ztráty toho, co bylo dříve (vůbec na symboliku to tady je docela bohaté - už jen v tom úvodu, kdy Ježíš opouští město a tím pádem i lid...), ale silný dojem jsem z toho neměl určitě. A hlavně kvůli tomu nemůžu říct, že by mě to bůhvíjak nadchlo. Je to povedený film, ty čtyři hvězdy si myslím zaslouží (a to i za tradičně skvělou filmařskou stránku), ale v rámci Fellinho filmů to u mě skončilo někde uprostřed. Silnice, Cabriiny noci, Zkouška orchestru nebo taky Osm a půl a dokonce i Hlas měsíce jsou prostě filmy, které mě oslovily o něco víc, než "kultovní" Sladký život. Ale určitě jsem to rád viděl, byť si ty tři hodiny už asi nikdy znova nedám... Slabé 4* ()
Felliniho opus magnum, které možná není až tak dějové, jak jsem po přečtení synopse čekal, ale po necelé půl hodince se mi film doslova dostal pod kůži a já jen zíral na dokonalé a mrazivé podobenství života, který jsem si vždy přál žít a až po zhlédnutí tohoto jedinečného díla jsem si uvědomil, že to málo, co mám je mnohem víc, než to co mají všechny postavy snímku dohromady. Přesto mi ale zkrachovalec Marcello v dokonale decentním Mastroianniho podání už navždy přirostl k srdci...... ()
Slavny taliansky film o rozklade moralky vo vyssich vrstvach talianskej arystokracie ocami novinara Marcella /Marcello Mastroianni/. Opat sa dostal dej do uzadia a nenajde sa tu ani jeden strhujucejsi moment, ale u Felliniho /la Strada/ to nevadi. Novinar Marcello sleduje burlkive vecierky a alkoholicke excesy vyssej talianskej spolocnosti, pricom sa do nich aj sam ponara, hoci sa mu nedari ani v osobnom zivote. Medzi najlepsie sceny patri Fontana di Trevi s Anitou Ekberg. Bola proste skvela. Okrem Mastroianiho a Ekberg sa tu zjavili jednak isty Lex Barker /Old Setrhend z Winetoua/ a Italo Zingarelli /Hrosi v Africe/. Celkovo filmu trochu ublizila pomaly az teroristicka minutaz 167 minut - to je sakra vela, ale ako uhol pohladu to talianskej spolocnosti film jednoznacne beriem : 100 % ()
Kristova noho! Dokonalý film! Je to už pár dnů, co jsem ho viděl, a pořád ho nemůžu dostat z hlavy! Čím to asi je... Každopádně je Felliny machr, zatím nemůžu žádný z jeho filmů, co jsem tu čest vidět hodnotit míň jak za pět*(ps. už se to změnilo)...pokaždé mě totiž čekal hluboký filmový zážitek a u Sladkého života to platí dvojnásob... ()
Související novinky
Sen noci svatojánské s živým doprovodem
K 60. výročí uvedení světově proslulého a mnoha cenami ověnčeného loutkového filmu Sen noci svatojánské slavného malíře a sochaře Jiřího Trnky připravila společnost JV Classics jeho obnovenou… (více)
Kánon filmu 2011
V sobotu 21. ledna byl ukončen výběr filmů Kánonu filmu za rok 2011 a přinesl opět zajímavé výsledky. Původní prosincový termín konání výběru byl z důvodů nečekaných a smutných předvánočních událostí… (více)
Zahrát sám sebe hrajícího sebe sama svůj hořkosladký život - to je životní úkol každého člověka. ___ "Když jsem se se svými pomocníky pokusil vytvořit příběh, který by zobecnil a ukázal protiklady, nejistotu, únavu, absurditu, nepřirozenost určitého způsobu života, začal jsem si opakovat, jako kdybych slyšel hlas shora: Ne, není nutné se starat o vyprávění, tento film nemusí být syžetovým příběhem. Raději udělejme toto - dáme dohromady veškerý nahromaděný materiál, pohovoříme si otevřeně, rozdělíme se o své myšlenky, vzpomeneme si na to, co jsme si četli v novinách, časopisech. Hodíme chaoticky na stůl všechny poznámky a dokumenty." (z interview s Fellinim) ___ La Dolce Vita je odyssea bývalého spisovatele a současného úspěšného novináře bulváru, typického "syna své doby" Marcella Rubiniho všemi způsoby života a všemi vrstvami italské společnosti na přelomu 50.-60. let, která prožívala "ekonomický zázrak" po poválečných letech bídy. "Překrásnými zuby se Sylvie zakousla do pizzy, která hýřivě připomíná naši radost ze života." ___ Putování se skládá z prologu, epilogu, intermezza a sedmi základních epizod, které někteří kritici a teoretici přirovnávají k sedmi dnům stvoření nebo sedmi smrtelným hříchům. 1. Noc s aristokratkou Maddalenou 2. Dlouhý den se švédsko-americkou divou Sylvií 3. Setkání s intelektuálem Steinerem 4. Zjevení Panny Marie dětem 5. Návštěva otce 6. Večírek na zámku 7. Párty v Riccardově domě a scéna na pláži. ___ Marcello se již také zakousl do sladké "pizzy" nesnesitelné lehkosti bytí a začal ztrácet pevnou půdu pod nohama - dosavadní hodnoty jeho, stejně jako i celé společnosti, se začaly rozvolňovat a vytrácet, a Marcello pocítil v sobě nejasnou potřebu chytit se něčeho smysluplného, pevného, naplňujícího. Rodina, tento základ klasické italské katolické společnosti, je první a nejdůležitější kámen, který se pod nohama Marcella propadá. Otec mu již nemůže nic dát a manželství s Emmou se mu jeví jako vězení ubíjející volného ducha. "Když se dva mají rádi, na ničem jiném nezáleží. Čeho se bojíš? - Tebe, tvého sobectví, tvých ubohých ideálů. Chceš, abych žil jen kuchyní a postelí. Muž, který to přijme, skončí jako vyřízená nula. Já na tvoji lepivou mateřskou lásku nevěřím! Nechci ji. To není láska, ale otupělost. Nechci takhle žít. Chci být sám." ___ Věčné úniky a návraty - víme vůbec, co chceme? A co milenky, od těch bezvýznamných, placených, po ty v určitý okamžik žádané? "Za měsíc bys mě nenáviděl. - Proč bych tě nenáviděl? - Protože nemůžeš mít všechno." ___ Východisko neposkytuje ani přátelství s inteligentním Steinerem, který se sám potácí ve svých nejistotách a bolesti z krásy života, o kterou se tolik bojí přijít. "Klid mě děsí ze všeho nejvíc. Jako by to bylo jen zdání, pod nímž se skrývá peklo. Měli bychom žít mimo vášně a city v harmonii, jakou najdeš jen v největších uměleckých dílech. Měli bychom se naučit milovat sami sebe, abychom dokázali žít mimo čas. Vyvázat se ... Ve skutečné velikosti jsem takhle malý." ___ Vyšší společnost - tato sbírka přežívajících fosílií zašlé slávy italské aristokracie - je vyprázdněná až do morku kostí. "Naše večírky jsou vyhlášené jako pohřby té nejvyšší třídy." Skutečná aristokracie se vyznačuje snad jedině tím, že se umí nudit s jistou elegancí, zatímco se v polích sklízí obilí. ___ Víra a prostý lid - socha Krista nad věčným městem, fanatický dav lidí lačnících po zázraku, které lehce napálí i malé děti - i zde jsou samé surogáty. ___ Najde Marcello nějaký smysl a hloubku v práci, mezi kolegy, umělci? Principem bulváru a možná i celé moderní civilizace je nenasytná všežravost. "Je lepší mít zprávy nadsazené, než vůbec žádné." Přitom "Většinou si nadsázku žádá právě veřejnost." Řekneme přesycená, nudící se, otupělá veřejnost. "Podle výzkumu jsou chobotnice přesexovány." Ve filmu spatříme i nejoblíbenější lidskou činnost vůbec - lov duchů. Co jiného, než lov duchů, je lidská honba za ideály? Druhou stranou přesycenosti je nestálost. Sotva člověk začne vnikat do hloubky, již se rodí touha po novém. Když cíl je dosažen nebo se zjistí, že je nedosažitelný, touha mizí a nadchází necitlivost blízká prázdnotě. Snad jsme dosáhli všech možných lidských cílů a máme dolce vita, ale, jak ukazuje Fellini, odměnou za to je pro moderní společnost větší míra osamocení a odcizení lidí, nejistota a relativita všeho. "Zanechal jsem literatury i novinářství. Dělám teď bulvárního písálka a jsem navýsost spokojen." ___ Úděl člověka je stejně velkolepý jako bídný. Co je určeno tvoru, který se nachází na půlcestě mezi věčnými bohy a zvířaty žijícími jen instinkty, mezi realitou a virtualitou? Od dob eposu o Gilgamešovi se moc toho nezměnilo: "Život, který hledáš, nenajdeš," řekla mu Siduri. "Když velcí bohové stvořili lidstvo, určili lidstvu los smrti, věčnost si nechali pro sebe ve svých rukou. Jiný život hledej, hrdino Gilgameši, poslechni mou radu! Hleď si svého blaha, naplň si žaludek, pořádně se napij, ve dne v noci se vesel! ... Hlavu měj vždy umytu a vlasy učesané, dbej o své tělo a koupej se ve vodě, měj vždy na sobě čisté a bezvadné šaty! Pečuj o své děti, potěš se s manželkou, měj stále dobrou náladu, starosti hoď za hlavu a na smrt zapomeň! Tak si počínají lidé, takový život je určen lidstvu!" ___ "Žijeme tady a teď." () (méně) (více)