Ginger e Fred
Ginger et Fred
Ginger und Fred
Ginger & Fred
Ginger a Fred
Ginger and Fred
Ginger and Fred
Obsahy(1)
Bývalý pár varietních tanečníků, jejichž nejznámějším číslem byla imitace slavné muzikálové dvojce Ginger Rogersové a Freda Astaira, se potkává po více než dvaceti letech, aby vystoupil v televizní show spolu s jinými imitátory. Během přímého přenosu dojde k výpadku elektrického proudu, což umožní protagonistům zavzpomínat na časy zašlé slávy a na svět, ve kterém bylo vše pomalejší a mnohem skutečnější. (Levné knihy)
(více)Recenze (63)
Nádherný výlet s mistrem Fellinim do světa zákulisí jedné estrádní frašky, s nádechem jak impresionismu tak pro Felliniho typických prvků surrealismu, které jsou vkusně proložené do celkového tragikomického pojetí.. Na cestě nás provází jedna dvojice, která byla před pětadvacetilety populární imitace onoho slavného tanešního páru v podání dvou bravurních herců Masinové a Mastroianniho. Tento výlet jsem si velmi užil a dobře se i při něm pobavil. 90% ()
Fellini mě dlouho trápí pasážemi, které mě moc nebaví a které působí až příliš prvoplánově, aby mě na konci odměnil dojemnou připomínkou zašlých časů. Ve chvíli, kdy už jsou na scéně jen Ginger a Fred, skvělá Gulietta a ještě lepší Marcello, pak se zastaví čas, a já chci, aby ta chvíle trvala věčně. ()
Postmoderní snímek jenž v sobě spojuje znovushledání tanečního páru, kdysi napodobujícího slavné americké duo a kritiku televize, zábavy a společnosti. Ve filmu se sešli tři staří známí; Mastroianni jenž dostal vděčnou roli stárnoucího showmana, který bujuje nejen s věkem, ale i opuštěností a nenaplněnou láskou; postava Giulietty Masina se narozdíl od něj dokázala odpoutat od minulosti a žije současností a trojúhelník dotváří Fellini - podle mne jeho nejslabší hrana. Oba herci totiž své role zcela naplnili a věříte jim, ač už tančí, vylévají si srdce, nebo se pokoušejí filosofovat nad životem a smyslem poslední příležitosti. Fellini do toho všeho až otravně cpe kritiku televize, která rezignovala na umění s přidanou hodnotou, vše střihá, sazí na první dojem a je prvoplánovitá, plná klišé a pohybuje se na pomezí laciného cirkusu a panoptika. Ne, že by neměl pravdu, ale dělá to velmi nenápaditě, často se opakuje a sklouzává ke stejné prvoplánovitosti, jakou kritizuje. Jeho kritika reklamy skládající se z náznaků nahoty a sprostosti, jídla (neustálé míchání různých ingrediéncí ) a hlavně vepřového, je příkladem. Ono by to vlastně ani tak nevadilo, kdyby to divákovi nebylo ukazováno několikrát dokola: reklama, liliputi, dvojníci, lidé s rádoby zázraky. Místo aby tvořili za Ginger s Fredem jen pozadí, jsou jim rovni a občas je i zastíní. Navíc jsem občas trpěl pocitem, že scéna měla být svižnější, ale mistr, už nevěděl jak na to - ruzné průchody ředitelů, příchody do maskéren apod. Stáří přichází i na umělce a obyčejná televizní revue není nejlepší místo na rozloučení s karierou, ale může přinést hodně katarze a sebepoznání... 80% ()
Federico Fellini skoro na konci svojej cesty ešte vytvoril zo svojimi obľúbenými hercami ( Masina + Mastroianni). Nás len môže tešiť, že táto hviezda svetového filmu hrala aj v našom filme ( Perinbaba). Fellini bol veľký kúzelník slova a obrazu a život týchto starých tanečníkov je nezabudnuteľný. Moc pekný príbeh 85%. ()
"Oh, what a great bounty you got. Enough for everyone just like the sun." Trpká komédia, ktorá zachycuje úpadok kultúry v 80. rokoch (prízemná televízna zábava v štýle cirkusu, zo všetkých strán otravná a nahlúpla reklama) a tým v podstate aj civilizácie ako takej (to je ešte zdôraznené horami odpadkov všade navôkol). Federico Fellini odviedol ako obvykle výbornú prácu, jeho satira je výstižná a tne do živého, lenže to, že ide v podstate o smutnú realitu, viac než aktuálnu aj dnes, mi akosi bránilo sa na tom baviť. Skvelí sú Giulietta Masina i Marcello Mastroianni a veľmi sa mi páčil skvelý záver filmu so samotnou televíznou šou, ku ktorej to všetko smerovalo. "I try to capture certain images of the female body and what it arouses in a man." ()
Neznám snad snímek, pro který by se lépe hodil přívlastek nadčasový. 85% ()
Tentokrát Fellini uplatnil svou bujnou fantasii a smysl pro teatrálnost při zobrazování zákulisí televizního vysílání a natočil nádherný výsměch stupiditě dryáčnických a laciných televizních estrád. A nejen estrád. V jedné séně jedna postava přepíná tv programy a snaží se najít něco koukatlného a nachází jen pořady, jeden stupidnější než druhý. Mezi nimi je i někajý kriminální seriál - tenhle úryvek natočil Fellini osobně jako parodii demnetních seriálů. Ve scénách s Říma je téměř do každého záběru zakomponován billboard s nějakým náležitě stupidním sloganem a do řady interiérových scén je zas zakomponována obrazovka, na níž běží něco na podobné úrovni. Většina děje Ginger a Fred se točí kolem přípravy a natáčení okázalého zábavného pořadu, sestávajícího ze zábavních čísel nejrůznějšího druhu. Součástí jsou i různé méně zábvní senzace, jako je vystoupení starého válečného hrdiny. Ten je už poněkud senilní a tak je při "poctě" spíš zesměšněn. Zde je krásně vystiženo pohrdání člověkem, jaké přináší senzacechtivý, povrchní svět současné (nejen) televizní závbavy. Něco podobného pociťí na vlastní kůži i titulní postavy (hlavně tedy Ginger). Kdysy za mlada úspěšně vystupovaly pod jmény Ginger a Fred a napodobovalí své slavnější stejnojmené kolegy. Nové vysoupení výše zmíněné dvojice se má stát součástí výše zmíněné estrády. Ginger přichází s iluzí, že si připomené zašlé časy a nestačí se divit, kam dnešní svět zábavy dospěl. S Freda se mezitím stala troska s věčnou kocovinou (Mastroianni je v týhle roli roztomilej). Myslím, že v době tv Novy atd. je tohle dílko v naší zemičce mnohem aktuálnější než v době svého svého vzniku. ()
Všetky Felliniho filmy milujem, ale v tomto sa ešte navyše stretli Marcello a Giulietta. ()
Paměť mám vylízanou, zuby umělý, nekouřím, nepiju, nehřeším, ale jinak..........READY. Felliniho fóry ve filmu se mi hodně líbily, občas jsem se opravdu smál. ()
Měl jsem tenhle film v paměti jako nemilosrdný, sarkastický pohled na svět televizní zábavy. Když jsem se na něj po letech zase podíval, už se mi to tak jednoznačné nezdá. Televize tu sice ztělesňuje povrchní necitelný stroj na krátkodechou zábavu, ale má i druhou tvář továrny na splněné sny, novodobé cirkusové manéže, kde je možné všechno a čerta sejde na tom, že to nemá valnou hodnotu. Stejně i film jako takový je nejen kritický, ale i plný melancholie, hořkosladkého ohlížení po starých romantických časech. Nechybí felliniovský karnevalový kaleidoskop neuvěřitelných figur, ale převládá pocit nostalgického loučení. ()
Prodchnuto obrovskou dávkou nostalgie. Krásné a okouzlující, zasněné nostalgie. ()
Fakt hodně dobrý film. Masina byla úžasná, přesvědčivá a zábavná. Mastroianni mě v roli Freda - Pippa vůbec nevadil, naopak tohle byla jediná role ve které se mi vyloženě líbil. Fellini v tomhle případě přišel s naprosto originálním nápadem, ale hlavně skvělou cestou jak zkritizovat společnost a hlavně celou televizní kulturu jejíž karikatura je dodnes zcela aktuální. Líbí se mi autoři kteří se nebojí říct nebo ukázat svůj názor bez ohledu na to, jak šokující se může pro okolí zdát. Navíc tady se to obešlo bez jakýchkoli úchyláren, což je fakt velká úleva. Je to skvělý film na který si dost často vzpomenu. Zejména když sleduji televizi... ()
Dejme slovo samotnému Fellinimu : "Už nevím, kdo to řekl, že nejtěžším hříchem člověka je být šedesátníkem. Lze říci, že problém věku dává mému příběhu melancholický stimul k úvahám, které jej možná odlišují od mých ostatních filmů. Jistěže, ti dva se mají rádi a objevují, že jim spolu bývalo dobře. Jenže je to možná nejenom příběh lásky mezi těmi dvěma, ale i mezi mnou a filmem..." Za sebe pak dodávám, že asi nejvíce se mi líbily "snové" scény, když se Ginger prochází před hotelem a potkává různé tajemné lidi. ()
Můj exkurz po dílech slavných jihoevropanů zase nedopadl nejlíp. Vybral jsem si toto dílo kvůli relativně malé časové díře. Někde jsem četl, že Fellini rád vypráví příběh a že příběh je podstata jeho filmů (to měl říct on). Tento snímek však příběh nemá. Ano, má náladu, má i styl (především díky Mastrošovi), ale kromě slušného lidského panoptika a několika vzpomínek stárnoucích kvazihvězd nenabízí o mnoho víc, než kterýkoliv film o filmu. Felliniho geniální otisk jsem v tomto dílku nezaznamenal, ale pověst o něm je natolik silná, že mu ještě "šanci" dám. Zatím 3 a půl. ()
Stárnutí. Střet starého světa s novým televizním kosmem. Fellini vyšvihl zajímavou kritiku doby, až to zní jako by se inspiroval Ecovými Skeptiky & těšitely. Lepší 3* ()
Federico Fellini si vyřizuje účty s televizním médiem se zlomyslnou elegancí a na pomoc si zve své kmenové herce. 100 % (Ci 04/2008) ()
Poslední velký film Federica. ()
Můj nejoblíbenější Felliniho film s úžasně vykresleným setkáním božského Mastroianiho a kouzelné Masini po letech. Mnohovýznamová vtipná sonda do nadsvěta televizního spektáklu; nádherné, vtipné, barevné, kontrast hloubky starého přátelství a loutkových vztahů v mumraji televizního přenosu. Díky Fellini. ()
Felliniho přesná satirická zpověď kombinující parodickou, neorganizovanou, nekulturní a masově vyráběnou televizní zábavu, a důvtipně dojemnou myšlenku o ladnosti uměleckého talentu plného jímavé lidskosti, která ztrácí veškeré své kouzlo v utopické konzumní společnosti poblázněného světa moderní doby. S postupem času lze vizuální sílu obrazu chápat jako jakési filmové rozloučení s velmi specifickým druhem umění našich nostalgických životů. ()
Fellini tentokráte v úloze vizionáře pokleslosti soudobé televizní zábavy / společnosti. ()