Cemetery Junction

Tvarohový sejrec a jeho pokus o nostalgickou komedii. Nejsem s to posoudit, zda film na pozvolna stárnoucí Angliky působí tak, jako kupříkladu Občanský průkaz na mě, naše kulturní okruhy se tenkrát dosti lišily. Přesto jde o spokojeně sledovatelnou záležitost. Á, už vím. Lehkost. Trošku tomu chybí lehkost. Těžko vysvětlit, prostě když autoři odstoupí od legrácek a přejdou na vážnější notu (obzvláště u vztahu podnikatel - panička ze zlaté klícky), malinko to drhne. (03.06.2017)

Komediální drama je opravdu asi přesný název. Anglie roku 1973 a trojice mladíků se snaží žít si svůj život a nebýt jako "ti dospělí". Výborný humor se zde velmi přirozeně prolíná s chvilkami melancholie a smutku. Ten který chtěl nejvíce vše opustit, nakonec zůstává doma a ten co se chtěl usadit, zase vyráží do světa. Třetí mladík "sleví" ze svých nároků a je šťastný. Pohodový a příjemný snímek. (29.01.2012)

"Ty maluj čůráky, ty kozy a já udělám něco se svým životem". Ještě ani nedoběhly úvodní titulky a já už se snad třikrát smál z plných plic. Nehorázně jsem se bavil především při scénkách s místní policií. Cemetery Junction je takový (ne)obyčejný příběh tří mladých kamarádů z malého městečka ve staré dobré Anglii. Jeden je grázlík, který polovinu nocí tráví na samotce v místní policejní stanici. Druhý nechce skončit v továrně jako jeho táta, a tak se pokusí prosadit jako obchodník nabízející pojištění. A třetí je prostě pako, ze kterého si ti dva dělají prdel. Povedený soundtrack, který přispívá k příjemné plynulosti příběhu a navazuje tu správnou dobovou atmosféru. Když už jsme u té doby, tohle je druhý film v krátké době, který je datovaný do období kolem 50., 60. a 70.let a já tyhle léta začínám mít fakt rád. Fajnový káry a ještě lepší muzika. Jó, to musely bejt časy....S těžkým srdcem dávám "pouze" 4*. (04.01.2014)

Komorní nenápadný snímek, který u nás vyšel alespoň na DVD. Anglie 70. let, v ní tři výrostci, kteří chtějí dokázat, že jsou něčím / někým. Jejich protagonisté jsou výborní. Felicity Jones je nádherná (i s tím jejím předkusem) a sedmdesátky jí rozhodně svědčí a sluší (viz Flashbacks of a fool). Teď už nemůžu vynechat ani manželskou dvojici ztvárněnou Ralphem Fiennesem a Emily Watson. Máte-li možnost - podívejte se - jedná se o jeden z nejlepších filmů roku 2010, přestože rozhodně patří k těm nejméně nápadným. (03.01.2011)

„Freddie, pozdravuj ode mě mámu.“ – „Jo, jasně.“ – „Táta je pořád s váma?“ – „Jo.“ – „Škoda. To je fakt škoda.“ Film je hodně předvídatelný, a pokud čekáte, že vás něčím extra překvapí, jste na špatné adrese. Jenže nutno hned dodat, že nuda se rozhodně nekoná, naopak, díky pořádné dávce humoru (nechybí jednodušší i černější kousky), pár slušně napsaným postavám a velmi chytlavé atmosféře se budete solidně bavit (a tak ani ta klišoidní romantická linka s hlavním hrdinou, který stále jen papouškuje po své lásce a ještě na ni jde „zbaběle“ přes její matku, vás nijak nenaštve). A na druhou stranu, myslím, že dobře fungují i vážnější místa, i když nejvíc se samozřejmě divák těší na veselé momenty, třeba ty ve svérázném rodinném kruhu Tarylorových, plném „intelektuálních“ debat (a na rozdíl Merchanta a jeho vpravdě miniaturního štěku tu má Gervais možná ne zas tak velkou, ale za to opravdu „vymazlenou“ roli otce). Poprvé to sice ode mě nebude pro výše zmíněnou dvojici za plný počet, nýbrž „jen“ solidní 4*, ale pořád je tu cítit kvalita, a to se počítá. „Jo, jdu do každý, co dá. Nevíte o nějaký?“ – „Ne.“ – „Ale neplatil bych za to! Jednou jsem byl se šlapkou, ale neplatil jsem, ne, zdejchnul se. Nemohla se za mnou hnát, myslím, že měla dnu.“ (20.07.2015)