Hra o trůny - Série 6

Šiesta séria bola zatiaľ úplný strop v rámci konkurencie a celkovo seriálovej tvorby a už teraz je jasne že Hra o tróny sa stala kultovou záležitosťou. Medzi fantasy seriálmi nevznikne dlhé roky nič obdobné čo by spôsobilo tak veľký ošiaľ. Epizódy Battle of bastards a Winds of winter sú zatiaľ najlepšie aké som v celom seriály mohol vidieť.  10/10 (15.11.2021)

Po roce jsme se zase dočkali a každým týdnem jsem dostali pod nos menu dalších doposud nepředstavitelných scén, dialogů, spojenectví, intrik i zrad. Došlo také na velkolepé bitvy, které si i do budoucna nebude moci jen tak kdejaký seriál dovolit. Zvláště ta nejdůležitější, Battle of Bastards, mě odrovnala natolik, že dodnes při pouhé vzpomínce zcela ztuhnu. Ramsey se určitě nejen v mých očích stal nejnáviděnějším záporákem celé show a způsob, jak mu byl uťat tipec, byl ohromně nečekaný, ale více než uspokojující. 9. epizoda šesté série je pro mě dodnes asi nejvlivnějším dílem ze všech 67 dosavadních. Uvidíme, zdali její napětí a vyvrcholení překoná konec samotného seriálu, od kterého všichni očekávají nejepičtější událost v dějinách nejen televize, ale snad i samotného filmu. (31.12.2017)

Benioff a Weiss se za tech par let vypsali temer k dokonalosti. Kazdy dil seste serie ma co rict, ma dostatek poutaveho deje, twistu a charakter developmentu. Nejde o zadne vysoke umeni, ale o ultimatni zabavu, ktera s tim, jak roste rozpocet, smele konkuruje i Hollywoodskym velkoprodukcim. Bude to sakra dlouhe cekani na dalsi serii... (28.06.2016)

To co píši v hlavním komentáři, splňuje 6. série v celé své kráse. Některé dějové linky jsou rozbředlé a opakují se, na některé postavy se skoro vůbec nedostane a jiné by si tolik prostoru nezasloužili, ale jakmile přišel závěr, na všechny nedostatky jsem téměř zapomněl, protože jsem jim byl doslova unešen. Vichry zimy se staly mojí nejoblíbenější epizodou vůbec hlavně díky vymazlenému úvodnímu hudebnímu podkresu. (15.07.2016)

Se sračkou jsem počítala, ale něco takhle strašného jsem neviděla snad ani při psově posledním krvácivém průjmu. Jistě, na jednu stranu je šestá série příšerná úplně stejným způsobem jako ta předchozí – nekonzistentní, většinou dokonce regresivní charakterizace odčiňující dřívější vývoj, mizerně naklíčované klišoidní bayoviny určené těm nejuslintanějším idiotům, KATASTROFÁLNÍ plynutí a dávkování příběhu, jedna ukázka retroaktivní kontinuity za druhou, výhradní upřednostňování ŠOKUJÍCÍCH, od kontextu zcela izolovaných okamžiků, které letos kvůli své předvídatelnosti a vyčpělosti nezvládly šokovat snad ani devadesátiletou ýbrkonzervativní jeptišku, promrhaný potenciál mnoha talentovaných lidí, kteří z příšerně pojatých bitev zvládli díky nesmírnému nasazení udělat něco estetického, rozvláčnost a ubíjející nedějovost, VATA, VATA a pro změnu zase VATA, a především hangáry nelogičností, kvůli jejichž čirému množství neuplynula za celých deset epizod jediná minuta, na niž by se z toho či onoho důvodu nedalo pyčovat. Pár podstatných rozdílů tu ale oproti loňsku přece jenom je: jednak nikdy nebylo patrnější, že Benioffovi a Weissovi je nějaká snaha o koherentní, scenáristicky přijatelný počin už definitivně u řiti, a tak výsledná amatéřina, s níž se obtěžovali cákat na papír jednu nesouvisející hovadinu za druhou, všechny zmíněné vady nejméně desetkrát umocnila. A dále pátosezónové nevybíravé kuchání všech dějových linek a pozdější nepochopitelná snaha se co nejpřekotněji dostat k závěru jakékoli promyšlenější a hlubší dílo už od prvního dílu vylučovaly a způsobily, že sedmá i osmá řada nemůžou jinak než sračkoidnost dále stupňovat. Seriálová, rozumem neobsáhnutelně stupidní verze blížícího se konce naneštěstí rovněž způsobila, že zpětně už si nikdy nebudu moct vychutnat ani ty jediné dvě sezóny, které jsem měla upřímně ráda. Vždyť jak bych se znovu mohla tetelit z ojedinělé přítomnosti knižní Cersei v bitvě o Černovod, z Rudé svatby, Aryiny interakce s Jaqenem, Theonovy tragické zrady Starků, Oshy, Sansina manipulování v Králově přístavišti, Danyina dobývání zátoky Otrokářů nebo Jaimeho v harrenhalské vaně, když teď dobře vím, že nic z toho nakonec k ničemu nevedlo a zákonitě už vést ani nemůže? Hra o trůny je mrtvá, ať žije Píseň ledu a ohně. Pro příští, snad už poslední dvě série nezbývá než doufat, že se místo hysterického nasraného pyčování na každičký detail zvládnu dostat do pokročilého stavu nirvány a tváří tvář hrůze se spokojeně chechtat. (15.03.2017)