Opustit Las Vegas

Tenhle film s Cagem já asi nedocením. Na jednu stranu jsem se nudil a štvala mě ta saxofonická hudba a na druhou mě občas nějaká ta věc opravdu zaujala. Co z toho tedy? Já asi vim, čim to je. Film je zároveň o Cagevi a taky o tý typce, jenže mě ta typka děsně nebavila a za celý tenhle film mě zaujalo jenom pár rozhodnotí, či věcí co postavy se rozhodli udělat (třeba mi přišla zajímavý když si ta typka začala polejvat kozy alkoholem a Cage byl v sedmém nebi). Samozřejmě taky pozitivně hodnotím Caguv výkon, který je jako vždy úplně dokonalý, ale jinak asi nic. Opravdu jsem tomu dával šanci, ale moc mě to teda nenadchlo. Škoda. (04.08.2020)

Zaráža ma, ak niekto začne tvrdiť, že kedysi bol Nicolas Cage geniálny herec, ale od istého roku sa zvlčil a začal pred kamerami predvádzať natoľko obskúrne kreácie, až bolo nutné do praxe zaviesť výraz „cagoevský herecký prejav“. Pritom keď si pozriete jeho staršie filmy, skoro všetky boli typicky cageovké! Áno, vrátane Skaly (o Tvári toho druhého nehovoriac, to je úplná esencia cageovej trhnutej teatrálnosti). Takže informácia, že za postavu alkoholika dostal Oscara, pôsobí vtipne, keďže v niektorých scénach je to fakt „klasický Cage“, čo je dnes brané ako urážka a vtedy mu za to Akadémia (ako 31-ročnému!) kľačala pri nohách, nadšene tlieskala a podávala sošku. Osobne mám veľmi rád americkú nezávislú scénu 9O. rokov, ale Leaving Las Vegas mi (napriek miestami skutočne pompéznej atmosfére zhýralého Las Vegas) nesadlo. Za to zrejme môže proste to, o čom je. Zápletka o mužovi, ktorý sa do mesta hazardu odchádza doslova prepiť na smrť, je brilantná, ale jednotlivé postavy skrátka nepôsobia sympaticky a ťažko sa im držia palce. To je síce realistické a logické, ale nič to nemení na danom fakte. Kuriózne s odstupom desaťročí pôsobí kasting, ktorý je absolútne monumentálny (Steven Weber, Vincent Ward, Ed Lauter, French Stewart, R. Lee Ermey, Danny Huston, Xander Berkeley, Valeria Golino), ale pravda je taká, že väčšinou sú to nepostrehnuteľné roličky. (19.07.2023)

Jeden z mých nejoblíbenějších filmů. Cage v tomto filmu JE alkoholik tělem i duší, a Elisabeth Shue - až nesnesitelně krásná - si zde zahrála svou životní roli (a nikdy později se mi už v jiném filmu tolik nelíbila). Velká srdcovka, kterou bych mohl vidět stokrát, a nikdy by neomrzela. Na opuštěný ostrov bych prosil Natalii Portman a DVD s Leaving Las Vegas a budu zcela spokojen. UPDATE 23.2.2021 - Když jsem si ten film pustil po letech znovu, díval jsem se na něj asi trochu jinýma očima než dřív. Nejsem si třeba jistý, jestli má diváka odrazovat od alkoholu, nebo o to vlastně tvůrcům vůbec nešlo - nepřijde mi to jednoduše jako nějaká laciná agitka, která by omílala stokrát ohrané tvrzení, že pití je špatné, jako třeba Úsměvy smutných mužů - mám spíš tendenci Leaving Las Vegas vnímat jako příběh chlápka, který promarnil svůj život, a kdyby se místo chlastu rozhodl vystřelit si mozek z hlavy, vyšlo by to nastejno. Nechápal jsem také, co vlastně Sera vidí na Benovi - představa, že by si tak atraktivní žena něco začala s takovou alkoholickou troskou, která ji otevřeně přizná, že má v plánu se upít k smrti a která už ani není schopna mít s ní sex, mi prostě přijde nepochopitelná (byť jistou logiku v tom asi přece jen najít lze - Sera může mít coby prostitutka snížené sebevědomí a navíc se jí na Benovi může líbit prostě to, že ji nechce jen opíchat jako všichni ostatní). Vlastně mě přímočarost toho příběhu skoro fascinuje - jednoduchý děj celého filmu by se dal shrnout do jedné věty (neúspěšnému scenáristovi během jeho řízené alkoholické sebedestrukce vstoupí do života krásná prostitutka, ale jeho rozhodnutí vzít si život zvrátit už nedokáže), a tak mi zde skoro důležitější přijde vývoj obou postav (Benova děsivá cesta do záhuby, nahlížená očima Sery, která ho skutečně milovala a která vlastně celý film někomu vypráví - pravděpodobně svému psychologovi) a především pak celková delikátní atmosféra snímku, podpořená krásnou kamerou, světly nočního města a absolutně dokonalým jazzovým soundtrackem, kde zazní mj. výborný Sting. Svým způsobem je to asi dost depresivní film, ale osobně ho tak moc nevnímám, a jsem hlavně okouzlený jeho formální stránkou a feelingem nezávislosti. Pokud jde o samotného Bena, dnes už asi nemám tolik tendenci si to jeho upíjení se k smrti idealizovat jako za mladších let - dnes mám spíš nutkání říct, že v momentě, kdy poznal Seru, měl se na pití vysrat, ale to by pak byl úplně jiný film, kdyby končil happy endem. No co už, tak třeba za pár roků na to budu koukat zase jinak. (18.04.2011)

Prakticky jedinou chybku vidím v tom, že úvodní expozice není depresivní, jak by mohla být, a tak pokud by na konci náhodou někdo řekl, že ho to dostatečně nezasáhlo, nedalo by se na obranu filmu nijak protiargumentovat. Ono totiž i za sladkou romancí je třeba neustále vnímat depresivní podtext a ponuré vyznení celého filmu... Leaving Las Vegas však není jen studií absolutního ztroskotance rezignujícího na samotný život, je to také film o kontrastu. Kontrastu tvrdého pouličního života prostitutky a ochlasty s jemnou, nehmatatelnou romantikou. Režisérská práce je perfektní, protože tenhle film je hlavně o atmosféře a dojmu, taktéž použití hudby tomu patřičně pomohlo, ale ne tolik jako dva opravdu mimořádné herecké výkony v hlavních rolích. 9/10 (04.02.2009)

Drama, které především nabízí spoustu situací k zamyšlení. Ať už v otázkách vztahů a "povolání" obou hlavních protagonistů, Cage a E. Shue. Vynikající herecké výkony stály za věrným zobrazením jejich charakterů a za to zaslouží potlesk. Vývoj pesimistického a pro někoho asi nezáživného děje už je na zvážení.... Zajímavosti: Jelikož Cage i Shue měli "jiné" zájmy (alkohol a prostituce), probíhalo natáčení v období několika let... :-) 70% (20.09.2009)