Hrdina má strach

Celkem pohodová satyra s poněkud divným koncem, tedy alespoň pro mne. Nemůžu však upřít, že jsem se u sledování docela bavil a věřím, že to tahle na pracovištích fungovalo, protože dneska mi přijde, že je to snad ještě i horší. Všude samý bonzák, nebo vlezdoprdelka a opravdu schopných kolegů/kolegyň jako šafránu, o praktikách na různých pracovištích raději nemluvě. Herecké výkony slušné, Hrušínský jasně nejlepší – taky ale dostal pochopitelně nejvíce prostoru. Jo Kalič…taky jsme jednomu tak říkali… (14.10.2020)

Kdo má rád film a Česko(-Slovensko), tak si čas po času pustí nějakou "šedesátku". A "Hrdina" má, kromě strachu, už i všechny rysy české nové vlny: vtip, satiru až sarkasmus, problematizování reálné politiky (stranovlády), nezbytná porce absurdity, snaha být vždy nad věcí (byť se to většinou nedaří) atd. - určitě to mnozí popsali obšírněji a rozverněji. Rudolfa Hrušinského bych v roli tohoto hrdiny obzvlášť nevyzdvihoval. (28.05.2014)

Dost se divím, že po tomto filmu nedostal František Filip od režimu okamžitou stopku a zákaz filmování. Sžíravou kritikou socialistické společnosti, kde vlastně nikdo za nic nemůže se krásně trefil nejen do bolševické doby, ale bohužel tahle faleš platí nadále v kterémkoliv režimu. Stane se nějaký průser, za který stejně nakonec nikdo nenese odpovědnost. Rudla Hrušínský jako úředník Vavřinec chce jednomu takovému problému přijít na kloub a začne se ohánět spravedlností na vyšších místech. Jak jinak se potom zbavit takového rýpala? No přece dát mu lepší funkci! Příběh je vyprávěn zvláštním způsobem, kdy se během děje Rudla otáčí přímo na kameru a komentuje jednotlivé situace a nahlas vyslovuje svoje myšlenky. František Filip film bezvadně obsadil a už tenkrát bylo vidět, že s herci dokázal perfektně pracovat, jak později osvědčil ve svých dalších, převážně televizních filmech a seriálech. Když už mu za tento kousek komunisti nezapli tipec, tak mu ho po devětašedesátém alespoň šoupli do trezoru. (19.12.2020)

Velmi nadčasová záležitost. Zápas s byrokracií, s úředním šimlem, který nikdy není syt, s ustrašenci, jejichž vůle je zmítána v osidlech vlastního chameleonství a strachu, i s těmi, kteří využívají sebemenší příležitost k tomu, aby podlézali mocným, míří v původní Dietlově hře do vlastních řad – v tomto ohledu se jeví jako vskutku paralyzující míra "povolené" kritiky, či lépe řečeno celá nálož, která nemilosrdně odpálila všechnu tu dobovou přetvářku, faleš, pletichaření i totální nemohoucnost (komunistického) aparátu, na nějž Dietl ukazuje právě a především (viníkem je vlastně ministr, který celou záležitost nechával tzv. vyhnít). Režisér František Filip film inscenoval v prudkých střizích a dynamickém tempu, kterému vévodí Hrušínského jakési "zastavené" monology do kamery, tyto ironické komentáře sebe sama, v nichž se zračí mmj. to, čemu dnes říkáme syndrom vyhoření, a naznačující absurdnost situace. Z celého zástupu vynikajících hereckých miniatur nelze nejmenovat alespoň jednu – Rudolfem Deylem mladším skvěle sehranou figurku velkohubého stranického funkcionáře, tohoto blba své doby. (23.12.2020)

„Jedině z Pána Boha mám strach, Jeníčku.“ „Ona má strach a je z toho šťasná.“ panu poslanci spadne brada. Poslanec pak začne porovnávat Pána Boha s náměstky. (to je ale záměrně špatný překlad Bible. Správně je: uctívat Pána Boha.) „Hofmánek to říkal. A často.“ „Jak je vidět, ne dost často.“  Sovák: „Nevíme dne ani hodiny.“ – to je citát z Bible: Matouš 25:13 Bděte tedy, protože neznáte ani den, ani hodinu. 22:03 – Prachař - skrytá ruka; 22:16 – potvrzení skryté ruky (z větší blízkosti); 23:38 – skrytá ruka do třetice (až do 23:55, tj. 17 vteřin!);  25:55 – démonický pohled Prachaře; 29:53 – Prachař – pyramida sign;  37:33, 37:37 – Pešek – merkel sign; 39:18 – Hrušínský – merkel sign; 45:14 – Hrušínský – převrácená pyramida;  „Je na čase udělat u nás menší nukleární výbuch.“ – strašení neexistujícím bubákem; sakrování; 1:02:30 – podání ruky Prach. – Hruš. (14.10.2023)