Hra

Fincher je nejlepší režisér své generace. A dokazuje to i ve Hře - takhle má vypadat správný temný thriller. Když ani divák ani hlavní hrdina neví, kde je pravda, to se ta deprese hnedka vyrábí trochu jednodušeji. Skvělá práce i při okázalém budování paranoie, i při minimalistických hlodancích do zdravého rozumu. (20.03.2003)

Naprosto skvěle vymyšlené, natočené a zahrané. Michael Douglas se stává postavičkou z člověče, nezlob se, s kterou si lidé okolo hrají, pohazují si s ní, mlátí o zeď, občas zahodí do kaluže, aby jí zase vytáhli a to celé v nádherném balení od Davida Finchera. Děj perfektně navazuje a zároveň vás z něj dokáže nepříjemně zamrazit nebo je u vás obvyklé, že na vás mluví moderátor uprostřed televizního pořadu? Temné prostředí dotváří atmosféru filmu, který bezchybně graduje do jediného možného, ale přesto výborného konce. Tuhle hru bych hrát nechtěl ... i když ... určitě to musí být zážitek na celý život. (19.06.2004)

Přišel jsem na to, že Fincherovi filmy je potřeba sledovat od začátku do konce, protože ony nedokážou zaujmout na první pohled. S nima je to krapet složitější. Hlavně tedy s příběhem, protože ten se postupně vrývá divákovi pod kůži, že si divák uvědomí až v půlce filmu, že posledně mrknul vlastně ještě předtím, než vložil DVDčko do přehrávače. Když proběhne první bod vcucnutí diváka do filmu, následuje druhý, kde už se to všecko veze, jenže nastoupí třetí bod, šokantní chvilka, kde ačkoliv můžu tvrdit celou dobu jak chci, že filmu dám tak tři čtyři, nakonec z toho vytáhne plnej počet. Proč? Protože o tom film má být. Má být chytlavý, zaujmout a hlavně si ho musím do budoucna zapamatovat. Ale tady to vcelku bylo jednoduché. Už jenom proto, že režisérské stolice se ujal sám David Fincher a hlavních rolí se zhostil geniální herec Michael Douglas spolu se Seanem Pennem, přičemž spolu udělali skutečně slušnou bratrskou dvojku, při které Hra odsýpala jako na běžícím páse. A tak to má fungovat. Fincher už je takový rutinnér, na jeho filmy divák většinou jde s úkolem dát do toho všecko, a většinou to vyjde, většinou. (29.08.2009)

Ano, přesně takového Finchera mám rád! Dva roky po filmu Se7en a dva roky před snímkem Fight Club dokázal zrežírovat film, který vás až do samotného závěru nechá na pochybách co je skutečné a co není. Všudypřítomná paranoia, v tomhle je Fincher králem. O to víc mě mrzí, že jeho poslední filmy, byť byly nadprůměrné, už zkrátka a dobře nejsou to pravé ořechové. Nezlobte se na mě, ale prakticky kterýkoliv (lepší) hollywoodský režisér mohl natočit Buttona či film o Facebooku a rozdíl by byl jen minimální. A ke všemu se Fincher rozhodl ztratit pár let svého života s remakováním filmů, které remaky nepotřebují (Millenium Trilogy). Ze současného Finchera je mi celkem smutno, možná i proto jsem opravdu ocenil tento skvělý film, ve kterém Michal Douglas exceluje, stejně jako Deborah či Sean. Zkrátka a dobře, o tomhle filmu jsem hodně slyšel a bál jsem se, že mě zklame. Nestalo se. Druhé zhlédnutí bude lahůdkové, tomu věřím. 100 %. (18.10.2012)

Daiva Finchera mám rád pro jeho talent "udělat" velkou atmosféru a vtisknout každému filmu specifický styl. Přesto má s Hrou určitý problém, protože mi tahle scénáristická mystifikace připadá jako film na jedno použití. Ne že by mě nebavilo sledovat způsob, jakým se celá ta hra s divákem děje, ne že by Fincher neopatřil snímek svým typickým režijním stylem. Prostě tam chybí to neurčité jiskřivé něco, co má v sobě třeba "Sedm". Na druhou stranu, tohle je čistý a velmi přímočarý thriller, čili vytýkat mu nedostatek hloubky je nespravedlivé. Na pobavení dost dobrý filmový materiál. (28.03.2006)