Melancholie

Moje první setkání s Larsem von Trierem dopadlo velice dobře. Po dechberoucím úvodu mi bylo líto, že jsem Melancholii nezastihl v kině, po první části jsem byl nadšený a po části následující lehce zmatený, ale pořád nadmíru spokojený. Kombinace ruční "pozemské" kamery, "vesmírných" pohledů (jichž není mnoho), hudby (Wagner!) a perfektních hereckých výkonů (s bezkonkurenčním Kieferem Sutherlandem v čele) se vydařila. Neporozuměl jsem nejspíš úplně všemu, ale právě díky tomu si film v budoucnu rád pustím znovu. (13.05.2012)

Asi jsem čekal od Melancholie trochu víc, ale rozhodně nemůžu říct, že bych byl zklamán. Technická stránka filmu výborná (btw, nebyla tahle hudba už někde jinde?), obsahová slušná (až na občasný art na úkor jasnosti), zkrátka téměř klasické severské drama, tedy až na tu sci-fi složku na začátku a v závěru filmu. A samozřejmě jasným tahákem bylo takřka špičkové herecké obsazení (min. na evropské poměry) a vykreslení charakterů postav (i když do teď jsem nepochopil motivy jednání Justine v podání mé oblíbenkyně Kirsten). Závěr nebyl špatný, ale tím, že ho režisér odtajnil už nazačátku, nedal možnost nějaké větší emoční odezvy od diváka, který se sice cítil stísněně, avšak už ne napjatě. Od Antikrista dobrý posun směrem nahoru, přesto více než 4* si film nezaslouží. (15.10.2011)

Takhle má vypadat konec světa. Visuální a prožitková extáze! Nejsilnější film za hodně dlouhou dobu. // V Pardubicích přišlo na premiéru sedm lidí a tři z nich omylem, promítač rozsvítil sekundu po posledním záběru a utnul titulky. Ach jo. I tak to zanechalo enormní dojem. Keifer Sutherland skvělý! /// Viděno podruhé, výjimečný film!!!! (03.06.2011)

Uměleckej film od nějakýho feťáka z Kodaně ve mně sice vzbuzoval velkou nedůvěru, ale nakonec to zase až tak úplně tragický nebylo. První část ze svatební hostiny je teda úplně o hovně. Pobavily mě akorát cynický poznámky tý matky. Druhá část sice nejdřív taky vypadá, že bude úplně o hovně, ale pomalu začne přicházet jakási zneklidňující atmosféra a začne se tam odehrávat dokonce něco zajímavýho. A konec se mi opravdu líbil. Bohužel to z těch více než 2 hodin bylo jenom tak posledních 30 minut. Někdo si na filmu najde asi víc než já, ale pro mě je první půlka ztráta času. Druhá půlka to zachránila, ale pokud to zprůměruju, tak jako celek je film tak na 2 hvězdy. Jinak kameraman asi někde ztratil stativ a musel pak chudák celou dobu držet těžkou kameru v ruce, což mu dělalo evidentně problémy. (13.02.2020)

Má-li být tento film jedním z nejslabších Trierových děl, je to se stavem světového hraného filmu ještě nahnutější, než by si bylo možné vůbec představit. Pro nepřipraveného diváka pohledy do obrazů renesančních mistrů, dalších činů symboliky neodvratného konce, celkového pohledu za kulisy lidských obřadů a dalších velkých okamžiků člověčího života působí šokujícím dojmem. Ještě nesrozumitelněji vyznívají mezní okamžiky svatebního obřadu, nevěsta, která podvádí během svatební noci ženicha, aby mu vzápětí oznámila konec právě zpečetěného vztahu a další početné až absurdně působící momenty. Kniha šifer se však postupně rozevírá, úvodní sekvenci srážky dvou planet ozřejmuje a zprvu nejasné žánrové zařazení zprůhledňuje do nevšední sci-fi. Zánik cilizace je v tomto pojetí prolnut hned do dvou rovin: v první má svůj kosmickoastrální rozměr, v té druhé, v rovině dekompozic, lomů, pohledů za a mezi kulisy, kam divákovo oko běžně nedohlédne, vynáší pro Triera charakteristické mene tekel nad celou světovou civilizací. Cítí či necítí velký Dán konec naší civilizace? Je to gesto nahodilosti nebo naopak varovného jasnozření? Odpovědi na tyto otázky, které MELANCHOLIA, osudová planeta či planetka Trierova filmu, navozuje, jsou i odpověďmi po kvalitě doposud posledního díla tohoto rozporuplného muže z nejjižnější skandinávské země. (06.07.2011)