Opravdová kuráž

Chytlavý pradědeček texaského Rangera Walkera, co ještě nekope nohou rychlostí světla jako jeho ryšavý pravnuk, nýbrž karabinou Sharp, ústnaté děvčátko vyhrožující soudními procesy a stále lehce napuštěný Dude bez bowlingové koule a županu. Jářku, nesourodá trojice…, ale řeknu vám, až se objeví banda zpustlého Barryho Peppera, po všech čertech cílevědomá… Mohlo by jít o klasický model westernového žánru, kdyby však v kolonce autorů nebyla uvedena jména, co tam jsou uvedena. Černý humor, na žánr nezvykle užvaněné postavy a explicitní násilí - to vše upečeno v lehce rozpoznatelné značkové formě minnesotské fabriky na absurdno s názvem Coen Bros. Je zvláštní, že i přes některé vydařené jednotlivosti nefunguje True Grit bezchybně jako celek (podobně jako Burn After Reading), nicméně to už se autorům v kariéře stalo několikrát a vždy pak přišli ve vydobyté tvůrčí svobodě s něčím novým, co vyrazilo všem dech. A tomu se teprve říká opravdová kuráž.. (29.06.2011)

Coeni jsou známí svou maximální pečlivostí, s jakou přistupují ke každému ze zkoušených žánrů a připravovaných filmů. Na Opravdové kuráži je to poznat v každém ohledu, ať už jde o casting, výběr rekvizit, promakaný scénář a především tradičně kvalitní režii. Tenhle film představuje návrat k tradičnímu westernu, který prožíval své zlaté období před nějakými 60 lety a v posledních dekádách spíš živořil. Právě proto, že jde o návrat ke kořenům příslušného žánru, nekonají se žádná zásadní překvapení a nejde o nějakou moderní žánrovou variaci typu Mrtvého muže nebo Tance s vlky. Tohle je klasický souboj dobra a zla, tvrdých mužů a divočiny, kde právo a spravedlnost mají daleko k tomu, co si představujeme z dnešních soudních síní. Je to nicméně syrovější, méně romantické a poněkud střízlivější než slavné snímky zlaté éry. Navíc přítomnost sveřepé dívky, která si tvrdohlavě jde za svým cílem pomstít otcovu smrt a sekýruje přitom přítomné pistolníky, přináší do filmu důležité odlehčení. Bylo by asi zbytečné v případě Coenů vyzdvihovat ostatní filmové složky, jako je kamera nebo hudba, protože ty jako obvykle fungují na jedničku. Celkový dojem: 80 %. Kdybych byl fanda příslušného žánru, neváhal bych s 5* ani vteřinu. (06.06.2011)

Výborné herecké výkony a perfektní technická stránka, které dominuje skvělá kamera a nádherná hudba Cartera Burwella (mimochodem značně jiná, než jakou byste od westernu čekali), bohužel nedokážou v mých očích dostat příběh do roviny, ve které by mě bavil. Konfrontace mezi mladou odvážnou slečnou, která si získala všechny moje sympatie a plesnivým starým ožralou, sice nabídla mnohé a bratři Coenové ji i dokázali patřičně využít, ale na téměř dvouhodinový film je to trochu málo. Zejména posledních pár minut pak sklouzává už do dost velké nudy a spousta dlouhých dialogů mě prostě nebavila. Je to škoda, protože první polovina opravdu měla tu potřebnou kuráž a už jsem skoro začínala věřit, že bratři Coenové dokážou dát skomírajícímu žánru westernu alespoň naději na vzkřísení (přestože já osobně mu zrovna neholduju). Western potřebuje nový dech, nový přístup, jinak se populárním znovu nestane. Bohužel, Coeni vsadili na starou dobrou jistotu, ale to mi jednoduše nestačí. (05.02.2011)

Bridges by si Waynem vyleštil boty. Kdyby mu záleželo na jejich lesku… nebo na čemkoli jiném. Nejméně výstřední Coenovka nestojí na mccarthyovsky nepřikrášleném násilí a černém humoru (které prozrazují povědomí filmu o proměnách, jimiž žánr prošel), nýbrž na konfrontaci nedospělé hrdinky s drsným prostředím divokého západu. V rozporu s mačismem klasických westernů je to Mattie, kdo nejen nastoluje nostalgický tón vyprávění (její něžný hudební motiv, pomalé prolínačky), ale zároveň naraci udává do pohybu. Zatímco její mužský doprovod svou leností, ješitnosti nebo sebestředností dění zdržuje, ona jde odhodlaně, ničím nerozptylována za cílem. Použití retrospektivního ženského voice-overu zároveň zesiluje motiv stesku po starých časech a opravdových mužích jako byl Rooster. Slast sledovat. Třebaže radikální pravičáctví klasických westernů je zde vyhroceno na hranu parodie (nakládání s menšinami, naprostá neúcta k lidskému životu, obchodnická logika), v celku jde o nezvykle seriózní pokus nakopnout skomírající žánr. Panoramatům texaské krajiny dodává na velkoleposti hudba a dojem dnes málo vídané vypravěčské i řemeslné poctivosti zesilují také biblické motivy nebo neuspěchané tempo. Tento zdánlivý návrat ke kořenům se ovšem nevzpírá ani jiné interpretaci. Starosvětskost filmu můžeme vnímat jako projev autorského rukopisu. Ochota postav – padouchy nevyjímaje – k dialogu je třeba typicky coenovská. Díky tomu se k Opravdové kuráži budu rád vracet nejen jako k dalšímu podařenému filmu svých oblíbených režisérů, ale také jako k westernu se vším všudy. 85% Zajímavé komentáře: DaViD´82, tron, novoten, genetique, Flego, ScarPoul (05.02.2011)

Znáte ten krásný pocit, kdy si jako malé dítě užíváte každou minutu s čirou a bezelstnou radostí? Mně se to doposud poštěstilo jen u malého počtu filmů ... True Grit patří mezi ně. Famózní ve všech ohledech, nejlepší western od Hodného, zlého a ošklivého a jeden z nejlepších filmů za posledních 20 let. Dokonalý kontrapunkt mezi naivistickou šestákovou předlohou (pistolníci se chovají k vyspělé slečně jako gentlemani) a modernistickým McCarthyho pojetím amerického národního žánru (rasismus, všudypřítomná špína a bizarní postavičky - zde zubař! - projíždějící krajinou). Je mi líto všech, kdo to považují za nudnou selanku, protože přicházejí o krásný zážitek. (A k hejtu na Damonovu osobu se nepřidávám, protože jeho jižanský hejsek s cingrlátkama na obleku je famózní vedlejší postava, takovou by "herecké dřevo" zahrát nedovedlo) (18.02.2011)