Román pro muže

Aby nedošlo k omylu, nevadí mě odlišný hodnocení žádnýho filmu, ale opravdu nechápu zdejší nedodělky chodící strojově na každý film jen proto, že ho mají na novinářské premiéře zdarma. Bohužel tyto samozvaný vodborníci nehodnotí film, ale výhradně svoje ego. Chtěl bych se touto cestou zeptat distributorů, opravdu je nutné zvát na novinářské premiéry děti, kteří nedostávají od rodičů kapesné na kino nebo panice, kteří si svou sexuální flustraci vybíjej ve zdejších komentářích ? Vždyť jen tady po novinářských premiérách pro vodborníky přibude přes 60 hodnocení, které se podobají jako vejce vejci, zejména u českých filmů je to až trapný nekonečný příběh. Pokud film natočí divácky úspěšný režisér okamžitě se tady dočítám, že film je blbej a že je určen debilům, atd. Nevím kdo je tady debil, zda lidi, kteří si zaplatí lístek do kina jen na filmy který je zajímaj a nebo nedodělci, kteří se cpou na všechno, ačkoli ve většině svých komentářů dávají najevo jak je vlastně sledování filmů vůbec nebaví. Chápu, že novinářské premiéry musí být, ale bylo by fajn na ně zvát jen ty, co si dokáží udržet alespoň nadhled (Fuka- po 12.3.2012 Fuka už ne po oscarech je jasný, že je to nedodělek) ), objektivitu (Prokopová ) nebo mají určité filmové vzdělání (Douglas) a ne kdejakýho zdejšího chrousta co si založí blog či web a myslí si, že sežral všechnu moudrost světa a není nad jeho názor. Apeluji na lidi mimo csfd, na zdejší hodnocení se naprosto vyserte a pokud máte chuť, zajděte si na film do kina. Jedná se o nenáročný snímek, který rozhodně neurazí. PS. po dalších projekcí v říjnu na HBO zvedám o jednu hvězdičku, tvůrcům tleskám a jen tak dál a víc podobných filmů. (11.10.2010)

Nepatřím k lidem, kteří by vyhledávali filmy podle románů pana Viewegha. Vlastně nepatřím ani k lidem, kteří by vyhledávali novější české filmy. A o to více příjemně překvapený jsem byl při sledování tohoto filmu, který mi nabídl vše, co jsem očekával, který mě dokázal na celou dobu zaujmout a přitom (skoro) nenudil, a který byl tak nějak jiný, než na co jsem v televizi zvyklý. Ano, bylo nezvyklé vidět Miroslava Donutila v roli nadutého arogantního pitomce, který neřeší, co si o něm bude okolí myslet, ale tuto svou roli s přehledem zvládl, takže jsem ho skutečně začal nenávidět. Naopak úžasní zde byli pánové Budař a Čapka a jejich "geniální" plán na vypořádání se s arogantním soudcem. Co se týče dějové stránky, tak tam je pravda, že to chvílemi vázlo a že jsem sám občas nevěděl, co tím chce vlastně autor říci, zkrátka místy pomalejší tempo vyprávění příběhu mi výrazně nesedlo a je to vlastně největší nedostatek, který na tomto jinak zajímavém filmu shledávám. Celkově film hodnotím jako mírně nadprůměrný, což znamená rozhraní mezi třema a čtyřma hvězdama a nakonec volím lepší tři hvězdy. (31.07.2011)

Nesmyslná kolekce přetažených záběrů, výtahové hudby a laciné šmíry pro ty, kteří se za břicho popadají, když Donutil řekne "čurák" a boulí se jim kalhoty při představě, že by "Tánička mohla ukázat kozičku". Vieweghova knižní verze měla aspoň jistý dráždivý nadhled autora nad čtenářem-subjektem, Bařinův film padá na všechny čtyři a špulí zadeček v těch nejlacinějších kraječkách. Sprostá a ubohá ufuněnost, která klidně může soupeřit i s Případem nevěrné Krávy – ta aspoň bavila svou soft-pornografičností, Román pro muže se mezi všudypřítomnou košilatostí televizních estrád zmůže jen na ušmudlaný striptýzek. (15.09.2010)

Je dost možné, že výsledná podoba filmu mohla vypadat jinak, respektive nemuselo se jednat o film, který tak okatě sklouzne k (hořké) komedii. Jenže to už se nedozvím, a tak beru za vděk tuhle výslednou verzi rozehrávající příběh tří sourozenců, kteří v mládí měli k sobě mnohem blíže, ale postupně jejich vztahy ochladly a dost se na tom podepsalo jejich rozdílné sociální postavení. Když nejmladší Bruno onemocní nevyléčitelnou chorobou, je třeba za jeho životem udělat parádní tečku, o kterou se ve velkém stylu postará nejstarší bratr Cyril, kterého neopakovatelným způsobem ztvárnil Miroslav Donutil. On nám, přes svoji velmi arogantní postavu státního zástupce, názorně předvede, jak chutná moc a co si při svém postavení může dovolit, a že si toho ve filmu dovolí opravdu hodně. Vypraví se se svými dvěma mladšími sourozenci na tradiční týdenní pobyt do Tater v pětihvězdičkovém hotelu a při té příležitosti neváhá na cestu koupit svému umírajícímu bráškovi jeho oblíbenou prostitutku z netu, ale všechno se za peníze přece jen koupit nedá. Všechny herecké výkony se mně líbily, ale do role štětky bych si představoval přece jen žhavější herečku, než je Slovenka Táňa Pauhofová. Ženy vůbec byly tentokrát v nevýhodě a muži ve značné přesile. A je to i vidět na postavě Anety, kterou zahrála Vanda Hybnerová, a připadalo mně, že ani moc neměla co hrát. Herecky opět exhiboval Jan Budař, jak je jeho dobrým zvykem, svého zhrzeného pasáka si náležitě užíval a nešetřil vulgárními hláškami, ale tentokrát na to nebyl sám, protože ve dvojici ho doplnil Filip Čapka, který naprosto autenticky ztvárnil natvrdlého fotbalistu. Film nekončí nijak přehnaně optimisticky, ale závěrečná scéna na pohřbu je snad nejvážnější scénou, z jinak velmi odvázaného filmu, jehož scénář má na svědomí Michal Viewegh. Je to film úsměvný, divný, tragikomický, hořký a zajímavě pojatý, ale nemusí sednout každému. 60% (19.02.2011)

Za určitých okolností by z toho možná šlo vykřesat i slušné drama, jenže pokud chce někdo prodávat lidskou aroganci a bezbřehé hulvátství jako komedii, nemám slitování, přestože Donutil přesně pochopil co a jak zahrát. Je mi šoufl z toho, co je současným etalonem ‚lidové zábavy‘. Bylo mi ještě trapněji, než u Románu pro ženy, avšak tentokrát nikoliv pro to, že jsem chlap, nýbrž za pana scénáristu samotného, protože jestli jeho svět vypadá takhle, upřímně jej lituju. (21.09.2011)