Román pro muže

Destilát všeho zla, kvůli kterému jsou české filmy nesledovatelné ... Nevěřil jsem, že v dnešní době ještě vznikne dílo, které je svou upocenou estetikou a vulgaritou (čímž nemám na mysli, že Donutil řekne slovo "čurák", to je to nejmenší) krystalickým příkladem 90's. V době, kdy už se český film jakžtakž zvedá a tvůrci zkouší nové věci, je tahle sázka na stádovitou jistotu kopancem do slabin. (03.08.2011)

Skutečně velmi příjemné překvapení.. Poslední cesta trojice sourozenců na luxusní dovolenou není ani zdaleka tak špatná, jak některé recenze ÚPLNĚ ZBYTEČNĚ pravily. Sympaticky dávkuje humor s vážnějšími momenty a hořkými pravdami, které nejsou až tak úplně triviální jako u podobně laděných tuzemských snímků. Je to k nevíře, ale když pán tvorstva Cyril (skvěle sebejistý Donutil) začne rozhazovat moudra, příkazy i urážky, tak to prostě funguje. Viewegh je se svým sociálně-kulturním přesahem cítit i tentokrát, jen je škoda, že „ústřední“ postava, která je tu na své úplně poslední dovolené, nepříliš funguje. Spíš jen tak prázdně naráží do ostatních postav, tu a tam ze sebe něco vyhrkne a pak zase nasadí ten svůj prosťáčkovský výraz. Což je s ohledem na herecké kvality Miroslava Vladyky škoda. Nepotěší ani Vanda Hybnerová v takové nijaké (i když trochu revoltující) doplňovačce sourozeneckého tria. U Donutila je to s otazníkem, někdo ho v roli může, jiný ne, mě každopádně bavil. A baví i herci v menších úlohách – Pauhofová, Budař nebo Čapka. Baví i obrazově zručný režisér Tomáš Bařina, který ve své tragikomedii s takovou na český film příjemně zvláštní atmosférou dávkuje velmi povedené scény!! (01.06.2011)

"Milý bratře na celý týden jsme ti koupili tu tvoji internetovou kurvu"... Donutil sa utrhol z reťaze aa bol fakt super. Celkovo tento román nepresahuje prah priemernosti, no za herecké výkony, hlášky a praštenú Táňu 5/10. Príjemná oddychovka, moje rozhodnutie padlo až na druhý pokus. "Baník píčó" :D (23.02.2011)

Tomáš Bařina chtěl zamířit ještě výš než s Bobulemi. Optimistické hledání sladkého léta vyměnil za zdánlivou sázku na jistotu. Vždyť Viewegh je oblíbený ve všech čtenářských vrstvách a adaptace jeho děl i přes libovolnou kvalitu vždy padly na úrodnou půdu. A právě Román ne. Autorův scénář totiž nejednoznačně hraje jak na notu absurdně-humornou, tak i na tu melancholicky-přemýšlivou, která pro mě u něj byla vždy na prvním místě. Ti, kteří tak do kina přišli s očekáváním vulgární řachandy, po které je provede bonviván Miroslav Donutil, museli zákonitě začít tuhnout už u úvodních titulků. A diváci, kteří si po trailerech, které zbytečně vypíchly všechna sprostá slova, která ve filmu zazní, chtěli smlsnout na novém českém nesmyslu, si své argumenty mohou prosadit jak přes ony vulgarismy, tak i přes lascivně znějící zápletku. A je to škoda, protože je očividné, že právě Bařina s Vieweghem chtěli žánr přisprostlých lechtivých českých komedií postavit na hlavu a stvořit chytrou absurditu, optimismus se smutným úsměvem nebo zkrátka dobrý film. Povedlo se jim to, ale právě tím, že se snaží na více frontách, mohli uspět jenom u menšího procenta diváckého spektra. (19.08.2011)

Román pro muže je odpudivý film. Nevím přesně, do jaké míry obviňovat Tomáše Bařinu, protože Michal Viewegh podle své knižní předlohy sám psal scénář, každopádně režie je mizerná, nenápaditá a dává slovu rutina zcela nový rozměr. Scénář zase nese neklamné příznaky nemoci zvané scenáristická impotence. Tohle veledílo je další ukázkou nesmírně zajímavého, ale bohužel vůbec ne raritního jevu komediálního filmu, který vůbec není vtipný. Značného množství zamýšlené komiky je zde dosahováno sprostou mluvou, a je mi jedno, jestli je v knize sprostých slov více. Stavět "vtipy" na sprostých slovech je hrozně ubohé a celkově by si "komické situace" z filmu zasloužily pořádný rozbor. Ten by sice pravděpodobně odhalil něco nehezkého o Vieweghově povaze, ale vlastně by to bylo nehorázné plýtvání časem. Co příběh? Postavy se po zbytečném úvodu potácí odnikud nikam, nedochází k žádnému vývoji ani v jejich charakterech, ani v ději. Ze zajímavých typů (zkorumpovaný soudce, umírající člověk) se spisovatel/scenárista ani nepokusil vykřesat nějaké zajímavé situace. A je příznačné, že film nijak nekončí... Reportérka Aneta chvíli pracuje na odhalení špinavostí ve vládě, ale pak na tento motiv Viewegh asi zapomněl. O linii s Janem Budařem a Filipem Čapkou se ani nebudu vyjadřovat. Snad jen postava Miroslava Vladyky dojde k jakémusi konci. ____ První polovina, přesně 50. minut, se odehrává na cestě na hory, přičemž je to tak zdlouhavé, nudné, a prošpikované trapnými "dialogy jako ze života", že jsem v jednu chvíli uvěřil, že tam snad nikdy nedojedou a celý film se bude odehrávat na cestě. Nicméně tam nakonec dorazí a druhá půlka se odehrává v tatranském hotelu. Tam se naplno rozjede oslava "luxusu", kterou prezentuje bohatá hlavní postava v podání Miroslava Donutila. Ten hraje svou odpornou postavičku tak přesvědčivým způsobem, že si bude divák po pár minutách přát, aby mu na hlavě přistálo 16 tunové závaží. Slyšet ho pak citovat Oscara Wildea ("Mám velmi jednoduchý vkus. Spokojím se vždy s tím nejlepším.") je skutečně na pěst, která ale samozřejmě směřuje na Viewegha. Donutilova postava bude působit na obecenstvo asi dost schizofrenním dojmem, jelikož je bohatá, což jí prostě cílové publikum bude závidět, zároveň je to odporný charakter. Jak se s tímhle asi divák vyrovná? Román pro muže je filmem, který potvrzuje českou malost, jakkoliv tento termín nemám rád. Jak jinak si vysvětlit plivnutí do jídla? Nadšení pro pětihvězdičkový hotel? Obyčejné krámské (abych citoval Siegfrieda Kracauera) se dojmou, zasmějí se, popláčou si a budou závidět, jen aby se nakonec ujistily, že za peníze si člověk štěstí nekoupí, a po promítání se rády vrátily do svých mizerných životů. Hnus. Jo a film je prolezlý product placementem, ale to je dnes tak běžná věc, že nemá cenu se nad tím pozastavovat. (15.09.2010)