Králova řeč

Bez koktání výmluvný film o koktání... Ne, samozřejmě nejde o konkrétní handicap, kterým král-outsider trpí, ale o způsob, jakým je zpracován. Jako základní pilíř nevidím Jiřího VI, nýbrž excelentně napsanou a noblesně zahranou postavu Lionela. On je ten, kdo v zadrhávajícím se princi vidí krále, on je ten, kdo je schopen pomocí neortodoxních metod vnést do akademického prostředí lidský aspekt - je nejen učitel mluvy, ale do jisté míry i učitel charakteru. Pozadí druhé světové je dobře využito, možná až zneužito, pro vytvoření potřeby sepjetí lidstva, čímž také navozuje pocit naléhavosti. Katarze ze závěrečného projevu tedy dosahuje svého potenciálu. Pochválit ještě musím vynikající kameru, která navíc na sebe a svou uměleckost ani v nejmenším neupozorňuje, přesto nakonec nechám ve vzduchu viset jakýsi otazník v podobě chybějící páté hvězdy... 8/10 (27.01.2011)

T-t-tenhle film Vás odnaučí koktat. Neboť na jeho konci nebudete mít slov. Chladná, sešněrovaná, konzervativní a neskutečně atmosférická podívaná, která má duši. Bezchybně fungující od režie, hereckého obsazení, kamery, hudby až po práci se statisty. Hooperovo velké řečnické vítězství. I'm speechless! (26.01.2011)

Ano ano ano, britské, konzervativní, ukecané (i když je lepší říct umluvené neboť je to míněno jako pocta mluvenému slovu), herecky vytříbené, ba až koncertuózní. Leč stejně mě film jen utvrdil v přesvědčení, jaká je ta monarchie (tedy jediná věc rychlejší než světlo), královská rodina, koruna a všechno kolem šaškárna. "Čtyři věty a jste králem." Celý film jsem musel myslet na jiný filmový pohled do královské dynastie, do života krále, který je zde také zmíněn, a to film nesoucí v titulu jméno dementního Jiřího III. V tom filmu padne věta: "to je náš úkol, smát se a mávat." Jiří VI. sice není šílený, ale sám by si kralování nevybral. Děti už mu neřeknou tatínku, ale klaní se před ním. Samé pitomé vznešenosti, i když ve filmu vyznívají vtipně a až domácky mile, ve skutečnosti je to pevně utažená svěrací kazajka nebo výstavní síň, v níž jsou předváděny lidem vlastnosti, které nemusí mít, protože je všechny má za ně král. Ještě k filmu. Ladění toho závěru: Rezignuje Baldwin, nastupuje Chamberlain, střih, začátek války. Jako by se nástupem zk. č. Ch. apeasement britské politiky rázem otočil k odvážným přípravám na válku. Že se film obloukem vyhne jisté dohodě čtyř o pátém bez pátého bych ještě pochopil, anžto o tom film asi neměl být, ale takhle to vyznívá pro mě velice nepěkným způsobem, proti kterému se musím ohradit. (01.03.2011)

Někde jsem četl, že dobrý film se pozná podle toho, že se Vám druhý den po shlédnutí líbí ještě víc. V kontextu s touto úvahou můžu s jistotou říct, že film Králova řeč je dobrý film. Při závěrečně řeči pana krále se mě chtělo až brečet nadšením z toho, že herecké a filmařské umění několika málo lidí dokáže tak krásně pohladit na duši. To je něco tak nádhernýho, umět skloubit mluvené slovo, obraz a herecké výkony v jeden celek , vložit do něj srdce a poslat jí za námi, za diváky, že nemám, krom díků dalších slov. (18.03.2011)

"Behind-the-scenes" královských patálií, převážně logopedického ražení, z období závěru slavného britského impéria. Film nepostupuje nijak zázračně po celé své délce, ale jakmile se nachýlí ke konci, pár emotivně přesně mířených momentů ho ve vás opravdu umocní. Nemáte-li od přírody problém s dvouhodinovým konverzačním dramatem, pak není co řešit. (12.02.2011)